IV.ÚS 1399/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1399/21 ze dne 29. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ČEZ Prodej, a. s., sídlem Duhová 425/1, Praha 4 - Michle, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, proti části výroku I. a výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2021 č. j. 15 Co 54/2021-74, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti SUNTEON, a. s., sídlem Přístavní 483/27, Ústí nad Labem, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení části výroku I. v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterým byl změněn výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 8. 12. 2020 č. j. 39 C 417/2020-30 o nákladech prvostupňového řízení, a dále výroku II. výše uvedeného usnesení městského soudu, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud městskému soudu uložil nahradit stěžovatelce náklady řízení před Ústavním soudem. 3. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že výše uvedeným usnesením obvodního soudu bylo zastaveno řízení o zaplacení částky odpovídající zákonnému úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 730 519,81 Kč od 26. 9. 2017 do 30. 8. 2018 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (výrok I.), a vedlejší účastnici jako žalobkyni byla uložena povinnost nahradit stěžovatelce jako žalované náklady řízení ve výši 36 445,20 Kč (výrok II.), dále bylo rozhodnuto o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši 11 356,80 Kč vedlejší účastnici (výrok III.). V odůvodnění svého rozhodnutí obvodní soud uvedl, že po právním posouzení věci podle § 83 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), dospěl k závěru, že zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení, proto předmětné řízení jako později zahájené totožné řízení postupem podle § 104 o. s. ř., zastavil pro překážku litispendence. O nákladech řízení rozhodl obvodní soud podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., když dovodil, že vedlejší účastnice zavinila opakovaným podáním žaloby (podala dva totožné návrhy na zahájení řízení k soudu) zastavení řízení. Soud proto přiznal procesně úspěšné stěžovatelce podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. náhradu nákladů řízení za účelně provedené úkony ve výši 36 445,20 Kč. O vrácení soudního poplatku pak rozhodl podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 4. Proti usnesení obvodního soudu podala vedlejší účastnice odvolání. Usnesením městského soudu bylo usnesení obvodního soudu ve výrocích I. a III. potvrzeno s tím, že výrok I. se doplňuje o text: "Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu", ve výroku II. o nákladech řízení bylo usnesení změněno tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.). Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Městský soud konstatoval, že projednání předmětné věci nebrání překážka litispendence, avšak stěžovatelka vznesla námitku nedostatku pravomoci soudu tuto věc projednat a rozhodnout. Městský soud uvedl, že v předmětné věci jde zjevně o spor týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, k jehož rozhodnutí není podle § 7 odst. 2 o. s. ř., dána pravomoc soudu, neboť zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen "zákon č. 165/2012 Sb."), tuto pravomoc v § 52 odst. 1 svěřuje jinému orgánu, přičemž výlučnou pravomoc k rozhodnutí tohoto sporu má Energetický regulační úřad (dále jen "ERÚ"). Za tohoto stavu věci městský soud konstatoval, že projednání věci a jejímu rozhodnutí soudem brání nedostatek pravomoci soudu, který je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, a proto je třeba řízení zastavit, jak ostatně rozhodl obvodní soud, a věc postoupit ERÚ. 5. K náhradě nákladů řízení vzniklých v souvislosti se zastavením prvostupňového řízení z důvodu nedostatku pravomoci soudu městský soud poukázal na to, že dojde-li k zastavení řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení shledaného v nedostatku pravomoci soudu takový spor projednat a rozhodnout, pak je třeba při řešení otázky zavinění, které obvykle zatěžuje stranu žalobce, který řízení takovou žalobou podanou u nepravomocného soudu zahájil, a vyvolal tedy i nutnost takové řízení zastavit (jak dovodil v dané věci i obvodní soud), zabývat se tím, zda skutečně žalobce takovéto zastavení řízení zavinil, tedy zda žalobce mohl objektivně vědět, že soud není pravomocný. Otázka (nedostatku) pravomoci může být někdy velmi složitá, kdy lze stěží po žalobci vyžadovat, aby předem tušil, zda bude řízení zastaveno, či nikoliv. V dané věci vedlejší účastnice vycházela z toho, že úroky z prodlení a náklady uplatnění pohledávky byť jsou příslušenstvím pohledávky vyplývající ze smlouvy uzavřené v režimu zákona č. 165/2012 Sb., mají za stavu, že fakticky představují ve sporu jistinu, jiný právní režim, nezávisející na zákoně č. 165/2012 Sb., upravovaný ryze soukromým právem. Městský soud s odkazem na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen "zvláštní senát"), uvedl, že takovou otázkou se prozatím platná judikatura nezabývala. Přitom s ohledem na skutečnost, že na příslušenství pohledávky nedopadá vyvratitelná domněnka, že příslušenství sleduje podle § 510 odst. 2 občanského zákoníku, osud věci hlavní, vedlejší účastnice mohla důvodně předpokládat, že k rozhodnutí o věci je pravomoc soudu dána. Městský soud poukázal na to, že i ze spisu je zřejmé, že se zprvu za pravomocného považoval i sám obvodní soud, když vydal ve věci platební rozkazy, a dokonce i sama stěžovatelka, když podala své velmi obsáhlé vyjádření k věci samé, aniž by se v něm jakkoliv pravomoci soudu věc rozhodnout bránila a námitku nedostatku pravomoci vznesla až následně. Předpokladu pravomoci soudu pak nahrálo i rozhodnutí ERÚ o analogické pohledávce sesterské obchodní společnosti ENERGY WAY, a. s., vedlejší účastnice, na které vedlejší účastnice odkázala ve svém vyjádření k námitce nedostatku pravomoci soudu, kde uvedený úřad odmítl svou pravomoc takový spor rozhodovat. Za takové situace je zřejmé, že otázku pravomoci rozhodujícího orgánu bude opět s největší pravděpodobností muset v budoucnosti řešit zvláštní senát, a z tohoto důvodu nelze u vedlejší účastnice dovodit objektivní možnost povědomí o "nepravomocnosti" soudu a shledat u ní zavinění za zastavení řízení v důsledku neshledané pravomoci soudu. Protože zavinění nelze shledat ani u stěžovatelky, je třeba podle městského soudu vycházet při rozhodování o nákladech řízení z § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tj. z předpokladu nezaviněného zastavení řízení, v jehož důsledku žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 6. O nákladech odvolacího řízení městský soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 odst. 1 o. s. ř., neboť vedlejší účastnice byla vzhledem k rozhodnutí o zastavení řízení a postoupení věci v odvolacím řízení neúspěšná, naopak byla v plném rozsahu úspěšná u rozhodnutí o nákladech řízení, proto v souladu s výše uvedeným ustanovením městský soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že městský soud protiústavně (sc. neústavně) interpretoval § 146 odst. 2 o. s. ř., a nesprávně se vypořádal s otázkou zavinění, a v důsledku toho nepřiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatelka poukazuje na to, že literatura i judikatura se vyjadřují k pojmu zavinění z ryze procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva. Městský soud (senát 15 Co) v posuzovaném případě rozhodl o užití § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., extenzivním způsobem, přičemž argumentoval nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2009 sp. zn. I. US 1227/09 (N 197/54 SbNU 429; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). 8. Na podporu své argumentace stěžovatelka dále poukazuje na odborný právní názor, podle kterého tam, kde není dána prav