IV.ÚS 14/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018 N 84/89 SbNU 269 K možnosti obrácení důkazního břemene v medicínských sporech   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy - ze dne 9. května 2018 sp. zn. IV. ÚS 14/17 ve věci ústavní stížnosti nezletilého M. N., zastoupeného zákonnou zástupkyní R. B., právně zastoupenou JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, se sídlem Francouzská 28, 120 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2016 č. j. 25 Cdo 2731/2016-568, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2015 č. j. 44 Co 242/2013-528 a proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2015 č. j. 25 Cdo 765/2015-483, jimiž bylo rozhodnuto o stěžovatelově žalobě o náhradu škody na zdraví, za účasti 1. Nejvyššího soudu a 2. Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a A. Okresního soudu v Blansku, B. Nemocnice Boskovice, s. r. o., se sídlem Otakara Kubína 179, 680 01 Boskovice, IČO: 26925974, právně zastoupené JUDr. Janem Paroulkem, advokátem, se sídlem Čelakovského 6, 678 01 Blansko, a C. Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, příspěvkové organizace, se sídlem Kamenice 798/1d, 625 00 Brno, IČO: 00346292, právně zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bašty 8, 602 00 Brno, jako vedlejších účastníků řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2016 č. j. 25 Cdo 2731/2016-568, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2015 č. j. 44 Co 242/2013-528 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2015 č. j. 25 Cdo 765/2015-483 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2016 č. j. 25 Cdo 2731/2016-568, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2015 č. j. 44 Co 242/2013-528 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2015 č. j. 25 Cdo 765/2015-483 se proto ruší. Odůvodnění I. Stěžovatelem namítané zásahy do základních práv 1. Ústavní soud obdržel návrh podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se nezletilý M. N. (dále jen "stěžovatel" nebo "žalobce") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv na ochranu tělesné a duševní integrity podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i do práva na spravedlivou náhradu škody za podmínek a postupů stanovených zákonem ve smyslu čl. 24 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. m. s.). 2. Stěžovatel namítá, že obecné soudy v dané věci neposkytly dostatečnou ochranu jeho dotčeným veřejným subjektivním právům, především právu na ochranu tělesné a duševní integrity a nereflektovaly zásadu nemo turpitudinem suam allegare potest, tj. že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Současně stěžovatel napadá závěry usnesení Nejvyššího soudu (dále také jen "dovolací soud") ze dne 20. října 2016 č. j. 25 Cdo 2731/2016-568, jež prý postrádají jakoukoliv oporu v předchozích rozhodnutích soudů nižších stupňů. II. Skutkový stav věci 3. Z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Blansku (dále též jen "soud prvního stupně") pod sp. zn. 77 C 668/2010 Ústavní soud zjistil, že dne XX. X. XXXX kolem 0:06 hod. matka stěžovatele R. B. kontaktovala dispečink Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, příspěvkové organizace, (dále jen "zdravotnická záchranná služba") s tím, že je ve třicátém týdnu těhotenství a začala silně krvácet. Zdravotnická záchranná služba vyslala do bytu matky stěžovatele vozidlo rychlé lékařské pomoci, které na místo dorazilo v 0:13 hod. Přítomná lékařka stav předběžně diagnostikovala jako patologii placenty a rozhodla o převozu matky do Nemocnice Boskovice, s. r. o., (dále jen "nemocnice Boskovice"). Převoz byl zahájen v 0:31 hod. 4. V 0:46 hod. dispečink zdravotnické záchranné služby telefonicky kontaktoval gynekologicko-porodnické oddělení nemocnice Boskovice a informoval jej o stavu matky stěžovatele. Osádka vozidla rychlé lékařské pomoci předala matku stěžovatele personálu nemocnice Boskovice v 0:59 hod. V 1:09 hod. volala sestra gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice Boskovice na dispečink zdravotnické záchranné služby a žádala o převoz matky stěžovatele do gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno s tím, že lékař boskovické nemocnice je u akutní sekce a nikdo jiný tam není. V 1:18 hod. sestra gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice Boskovice provedla kardiotokografické vyšetření, avšak záznam o něm (dále jen "záznam o KTG") se následně ztratil. 5. V 1:33 hod. byl zahájen převoz matky stěžovatele vozidlem rychlé lékařské pomoci zdravotnické záchranné služby do gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno. Ve 2:05 hod. byl převoz ukončen a ve 2:35 hod. se urgentním porodem císařským řezem narodil těžce hypoxický stěžovatel. Skóre podle Apgarové činilo v první minutě života novorozence jeden bod (z deseti možných), kdy u něj byla přítomna pouze pomalá srdeční akce. Jinak byl novorozenec bez dechu, bez svalového napětí, s cyanotickou nebo bledou kůží a nereagoval na podráždění. III. Řízení předcházející podání ústavní stížnosti 6. Stěžovatel (žalobce) se dne 9. srpna 2010 obrátil na Okresní soud v Blansku se žalobou na náhradu škody na zdraví, resp. na jednorázové odškodnění bolesti a snížení společenského uplatnění, které vyčíslil na částku 198 000 Kč s příslušenstvím. Zaplacení uvedené částky se domáhal jak vůči nemocnici Boskovice (dále také "první žalovaná"), tak i vůči zdravotnické záchranné službě (dále také "druhá žalovaná") s tím, že jejich postup spočívající v neukončení porodu žalobce včas a jeho následný transport do Fakultní nemocnice v Brně byl podstatnou příčinou nepříznivého následku - poškození zdraví žalobce ve smyslu § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013, (dále jen "obč. zák."). 7. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. května 2013 č. j. 77 C 668/2010-327 žalobu zamítl. Po provedeném dokazování, jehož součástí bylo i celkem sedm znaleckých posudků či odborných vyjádření z oboru zdravotnictví, s různou specializací (anesteziologie, resuscitace a urgentní medicína, gynekologie, neurologie či neonatologie), soud prvního stupně u první žalované shledal porušení právní povinnosti - postup non lege artis, avšak konstatoval, že takové protiprávní jednání nebylo v příčinné souvislosti se škodou na zdraví žalobce. Ve vztahu ke druhé žalované soud prvního stupně dospěl k závěru, že své právní povinnosti nijak neporušila. Ohledně příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním první žalované a škodou na zdraví žalobce soud prvního stupně uzavřel, že stěžejní příčinou poškození zdraví žalobce bylo předčasné odlučování placenty spojené se zahájením předčasného porodu, nedostatečná zralost všech orgánů a akutní nedostatek kyslíku s následnou tísní plodu, projevující se následky typu hypoxie, významným zpomalením srdeční akce (bradykardie), následným mozkovým krvácením a otokem mozku. 8. Nad rámec důvodů svého rozsudku pak soud prvního stupně přitakal námitce žalobce, že mu nelze klást k tíži absenci zdravotnické dokumentace vypracované první žalovanou. Na druhou stranu však dle něj pochybením první žalované nebylo nevedení zdravotnické dokumentace, ale neprovedení (dalších) vyšetření. Protože takové pochybení nepředstavovalo stěžejní příčinu poškození zdraví žalobce - tou byly shora popsané skutečnosti - nelze dle soudu prvního stupně činit první žalovanou odpovědnou za škodu na zdraví žalobce na základě pouhé pravděpodobnosti vlivu jejího jednání na vznik škody na zdraví žalobce. 9. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním. Rozsudkem ze dne 22. října 2014 č. j. 44 Co 242/2013-431 Krajský soud v Brně (dále také jen "odvolací soud") změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil oběma žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 196 080 Kč s příslušenstvím (ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil) a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud konstatoval, že obě žalované pochybily. Druhá žalovaná tím, že rozhodla o převozu matky žalobce do zařízení první žalované namísto do zařízení vyššího typu (Fakultní nemocnice v Brně