IV.ÚS 140/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 140/18 ze dne 31. 1. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Petra Bartheldiho, bez právního zastoupení, proti unesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2017 č. j. 70 Co 449/2017-38, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a za účasti České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Ústavní soud obdržel dne 11. ledna 2018 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se Petr Bartheldi (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí a "umožnění euthanasie." Dříve než Ústavní soud může přistoupit k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Návrh stěžovatele však trpí vadami; stěžovatel především v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu není zastoupen advokátem. Jeho podání proto nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústavní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Úřední činností soudu však bylo zjištěno, že stěžovatel se již v minulosti opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byl stěžovatel upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení vedená před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 879/16, II. ÚS 1616/16, III. ÚS 1777/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, či II. ÚS 2505/16, II. ÚS 3285/16, III. ÚS 112/17 či III. ÚS 715/17; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na stránce http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel tedy opakovaně volí postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem a jiné formální náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem už mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. O takový případ jde i v projednávané věci. Ústavní soud proto shledal, že stejně jako v řadě předchozích podání stěžovatele (z poslední doby viz například usnesení Ústavního soudu ze dne 22. prosince 2017 sp. zn. IV. ÚS 3992/17, ze dne 28. prosince 2017 sp. zn. I. ÚS 3993/17, či ze dne 4. ledna 2018 sp. zn. III. ÚS 3990/17) je namístě odmítnutí návrhu pro neodstraněné vady bez vyzývání stěžovatele k jejich odstranění. Z tohoto důvodu Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel neodstranil vady návrhu a zčásti jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. ledna 2018 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj