IV.ÚS 1403/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1403/09 ze dne 19. 4. 2010 N 88/57 SbNU 155 K právu na územní samosprávu, povinnosti soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami a povinnosti eurokonformní interpretace (občanství obce)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 19. dubna 2010 sp. zn. IV. ÚS 1403/09 ve věci ústavní stížnosti Přípravného výboru pro konání referenda o oddělení Březhradu od statutárního města Hradec Králové proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2009 č. j. 30 Ca 23/2009-41, jímž krajský soud zamítl návrh na vyhlášení místního referenda o otázce "Souhlasíte s oddělením části statutárního města Hradec Králové vymezené k. ú. Březhrad od statutárního města Hradec Králové a s vytvořením nové obce v uvedeném území?", spojené s návrhem na zrušení § 21 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a statutárního města Hradec Králové, se sídlem magistrátu třída Československé armády 408, 502 00 Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2009 č. j. 30 Ca 23/2009-41 se ruší, neboť jím a postupem jeho vydání předcházejícím bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované ustanoveními čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Návrh na zrušení § 21 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením o porušení základních práv zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 6, čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy, a v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2 a 4, čl. 21 odst. 1 a 4, čl. 22 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Napadeným rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen "krajský soud") zamítl návrh na vyhlášení místního referenda o otázce: "Souhlasíte s oddělením části statutárního města Hradec Králové vymezené k. ú. Březhrad od statutárního města Hradec Králové a s vytvořením nové obce v uvedeném území?". 3. Dle stěžovatelova názoru je ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, o něž se napadené rozhodnutí zejména opírá, protiústavní v části, v níž stanoví podmínku, aby obec po oddělení měla alespoň 1 000 občanů. 4. Tato podmínka totiž dle stěžovatelova názoru představuje nepřípustné omezení práva na samosprávu, resp. jeho ústavních základů a vytváří neodůvodněnou nerovnost mezi většími a menšími společenstvy občanů. Toto omezení přitom není nijak odvoditelné ze samotného ústavního pořádku a zároveň nemá ani oporu v reálném uspořádání místní samosprávy v České republice. Stěžovatel v tomto kontextu připomíná, že dle Malého lexikonu obcí ČR 2008 existuje (resp. podle stavu v době vydání lexikonu existovalo) 1 566 obcí s méně než 200 obyvateli a dokonce cca 80 % obcí má méně než 1 000 občanů. 5. Ústavně garantované právo na samosprávu přitom po stěžovatelově soudu nelze spojovat pouze s již existujícími samosprávnými subjekty; takový výklad by vedl k absurdním závěrům, neboť např. v případě protiprávního zrušení obce by mohly její námitky být odmítnuty s argumentací, že jako neexistujícímu subjektu jí právo na samosprávu nesvědčí. 6. Napadené ustanovení zákona je dle stěžovatelova názoru v rozporu i s čl. 19 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství (pozn. - nyní čl. 22 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie v konsolidovaném znění), neboť jím nejsou bráni v úvahu (jsou tedy diskriminováni) občané Evropské unie, jimž citované ustanovení primárního práva přiznává právo podílet se na samosprávě. 7. Stěžovatel zdůraznil, že protiústavnost ustanovení § 21 odst. 1 obecního zřízení v části "po oddělení musí mít alespoň 1 000 občanů" namítal již v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové. Tento soud však stěžovatelově návrhu na předložení zákonného ustanovení Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy nevyhověl, a to aniž by svůj postup řádně vysvětlil a odůvodnil. 8. Pro případ, že by Ústavní soud nesdílel jeho přesvědčení o protiústavnosti napadeného ustanovení, stěžovatel namítal, že ustanovení § 21 odst. 1 obecního zřízení bylo interpretováno a aplikováno protiústavním způsobem. Protiústavnost jeho interpretace a aplikace pak stěžovatel spatřoval ve dvou směrech. Jednak nesouhlasil s názorem krajského soudu, podle něhož se splnění podmínky tisíce občanů posuzuje ke dni zasedání zastupitelstva obce rozhodujícího o vyhlášení či nevyhlášení místního referenda. Dále pak kritizoval, že se krajský soud v podstatě nevyjádřil k žalobní námitce, podle níž je třeba při interpretaci ustanovení § 21 odst. 1 obecního zřízení vzít v úvahu počet všech obyvatel, tj. nejen občanů České republiky, ale i cizích státních občanů hlášených v obci k pobytu. Tuto svou námitku stěžovatel podepřel i odkazem na komentář k obecnímu zřízení. II. 9. Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 10. 6. 2009 uvedl, že stěžovatel opakuje své žalobní námitky; proto pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zároveň vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání. 10. Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil a následně ani stěžovatel nevyužil svého práva podat k vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové repliku. 11. Stěžovatel se ve lhůtě stanovené Ústavním soudem stran svého nesouhlasu s upuštěním od ústního jednání nevyjádřil. III. 12. Ústavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, pročež od něj upustil se souhlasem účastníků podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. IV. 13. Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 Ca 23/2009, z něhož zjistil následující. 14. Usnesením Zastupitelstva statutárního města Hradec Králové č. Z1VV2009/1299 ze dne 24. února 2009 bylo rozhodnuto o tom, že Zastupitelstvo statutárního města Hradec Králové nevyhlásí na území města Hradec Králové vymezeném k. ú. Březhrad místní referendum o otázce "Souhlasíte s oddělením části statutárního města Hradec Králové vymezené k. ú. Březhrad od statutárního města Hradec Králové a s vytvořením nové obce v uvedeném území?". Důvodem tohoto rozhodnutí byl názor zastupitelstva, podle něhož by rozhodnutí v místním referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy. 15. Následně se stěžovatel obrátil s návrhem podle ustanovení § 91a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, na vypsání místního referenda na Krajský soud v Hradci Králové. Tento soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2009 č. j. 30 Ca 23/2009-41 návrh rovněž zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil krajský soud následovně. Podle ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) a § 7 písm. d) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, nelze místní referendum o navržené otázce konat, jestliže by rozhodnutí v referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy. Krajský soud pak možný rozpor spatřoval v tom, že v době rozhodování Zastupitelstva statutárního města Hradec Králové měla část obce vymezená k. ú. Březhrad méně než 1 000 občanů, což je počet, který vyžaduje kogentní ustanovení § 21 odst. 1 obecního zřízení. Pojem "občan" krajský soud vyložil ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 obecního zřízení, podle něhož je občanem obce fyzická osoba, která je státním občanem České republiky a je v obci hlášena k trvalému pobytu. Jinými výkladovými alternativami se soud nezabýval, a to přesto, že stěžovatel v žalobě, resp. v jejích přílohách upozorňoval na fakt, že by část obce vymezená k. ú. Březhrad podmínku 1 000 občanů splňovala, pokud by byli v úvahu bráni i cizí státní příslušníci hlášení na území části obce k trvalému pobytu. 16. Krajský soud se - byť z velmi nejasných důvodů - neztotožnil se stěžovatelovým přesvědčením o protiústavnosti ustanovení § 21 odst. 1 obecního zřízení (s nímž by údajně rozhodnutí v referendu mohlo být v rozporu); proto odmítl předložit Ústavnímu soudu návrh na rozhodnutí o ústavnosti citovaného ustanovení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. V. 17. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. Otázkou, zda je přípravný výbor pro konání místního referenda oprávněn podat ústavní stížnost, se Ústavní soud již opakovaně zabýval. Konstatoval přitom, že podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu sice může ústavní stížnost podat pouze fyzická nebo právnická osoba, přičemž je zřejmé, že přípravný výbor právnickou osobou není. Na druhé straně však Ústavní soud dospěl k závěru, že přípravný výbor, za něhož zmocněnec jedná, je oprávněn ke všem procesním úkonům, které jsou spojeny s m