IV.ÚS 1403/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1403/24 ze dne 4. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky N. Z., zastoupené Mgr. Tomášem Vítem, advokátem, sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. března 2024 č. j. 5 Co 180/2024-271, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a nezl. V. N. a V. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí tvrzením, že Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, rozsudku krajského soudu, jakož i z dalších připojených listin a vyžádaného spisového materiálu se podává, že obecné soudy se v posuzovaném řízení zabývaly návrhem stěžovatelky - matky nezletilého vedlejšího účastníka na zvýšení výživného stanoveného vedlejšímu účastníkovi - otci nezletilého, a to zpětně od 1. 9. 2021. 3. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 28. 11. 2023 č. j. 37 P 65/2015-199, 33 P a Nc 114/2023, změnil rozsudek ze dne 18. 5. 2015 č. j. 13 Nc 382/2014-78, kterým bylo naposledy rozhodováno o výživném pro nezletilého a uložil stěžovateli povinnost přispívat od 1. 9. 2021 na jeho výživu částkou 3 000 Kč (výrok I.). Dále soud rozhodl o nedoplatku na výživném pro nezletilého od 1. 9. 2021 do 28. 11. 2023 ve výši 40 500 Kč (výrok II.) a o nákladech řízení (výrok III.). Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že od posledního rozhodnutí o stanovení výše výživného nastala podstatná změna poměrů u nezletilého, a to již od jeho nástupu na druhý stupeň základní školy, tj. od 1. 9. 2021. K majetkovým poměrům stěžovatelky soud zjistil, že je od prosince 2022 nezaměstnaná. Otec nezletilého pobírá invalidní důchod 16 844 Kč, je invalidní ve třetím stupni (pokles pracovní schopnosti o 70 %). Soud proto dovodil, že stěžovatel je schopen pracovat na částečný úvazek - k tomu odkázal na nabídku práce na webových stránkách s tím, že by si administrativní prací mohl přivydělat 5 000 Kč až 10 000 Kč a tím dosahovat měsíčně příjmu 23 000 Kč až 25 000 Kč. Současně dodal, že otec nabyl spoluvlastnický podíl na nemovitosti, který by mohl prodat a získat tím prostředky na zaplacení výživného. 4. Krajský soud nyní napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu a uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 2 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2023 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud doplnil dokazování (srov. body 5. a 6. odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zvýšení výživného, avšak ne ve výši určené okresním soudem. Poukázal na to, že stěžovatelka je sama nezaměstnaná, neplní již svoji vyživovací povinnost zcela osobní péčí o nezletilého a je povinna podílet se na výživě i finančně. U otce přitom došlo od posledního rozhodnutí o výživném (v roce 2015) k rapidnímu zhoršení jeho zdravotního stavu, přičemž z posudku o invaliditě vyplývá, že trpí těžkým funkčním postižením páteře. Vzhledem k častému absolvování vyšetření, zákroků a rehabilitací by nebyl schopen si v rozsahu 30 % najít zaměstnání. Do příjmu otce nelze zahrnovat dávky, které jeho rodina pobírá a při určení výživného lze vycházet pouze z invalidního důchodu. Soud rovněž upozornil na zavádějící tvrzení okresního soudu ohledně možnosti obstarat si finanční prostředky prodejem nemovitosti. O výši výtěžku z prodeje lze podle soudu, s ohledem na množství spoluvlastníků, druh pozemku a jeho výměru, pouze spekulovat. Soud proto s odkazem na § 913 odst. 1 a § 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a s ohledem na uvedená zjištění shledal důvody pro zvýšení výživného alespoň o 500 Kč měsíčně od podání žaloby dne 1. 6. 2023. Ke zvýšení výživného zpětně od 1. 9. 2021 soud neshledal důvod, ani reálnou možnost otce takový závazek uhradit. K tomu dodal, že stěžovatelka sama vzala v minulosti návrh ze dne 23. 11. 2020 na zvýšení výživného zpět dne 14. 12. 2020; jakkoliv otec přispívá na výživu nezletilého dlouhodobě pouze částku 1 500 Kč, stěžovatelkou nebyla jiná částka požadována. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka brojí proti napadenému rozsudku krajského soudu tvrzením, že soud se zcela nelogicky odchýlil od skutkových závěrů okresního soudu a dovodil, že otec by si nebyl schopen najít zaměstnání vzhledem k častému absolvování vyšetření a rehabilitacím. Uvedené podle stěžovatelky ze skutkového stavu nijak nevyplývá, jde pouze o určitou "hypotézu" krajského soudu. Poukazuje přitom na tvrzení otce, že by pro něj byla vhodná administrativní práce na zkrácený úvazek a na zjištění okresního soudu o možných pracovních příležitostech v okolí jeho bydliště. Nesouhlasí rovněž se závěrem krajského soudu o "pravidelném a častém absolvování vyšetření a rehabilitací", což nebylo podle stěžovatelky před soudem nikdy prokazováno (pouze otec tvrdil v odvolání). 6. Dále stěžovatelka zdůrazňuje, že otec nezletilého poskytuje výživu svým dalším třem dětem na úkor nezletilého syna stěžovatelky, kterého upozaďuje. Rovněž okresní soud označil jeho jednání jako nezodpovědné. Tvrdí, že krajský soud staví zájem otce před zájem nezletilého, a to ještě v důsledku "jakési hypotetické volné úvahy". Naopak krajský soud nijak nehodnotil přístup otce k péči a výchově nezletilého. Z odůvodnění napadeného rozsudku podle stěžovatelky vyplývá, že si vybral otce jakožto "oběť" a vůbec neuvažoval o tom, že k současné situaci přispěl svými činy a dlouhodobou nečinností na trhu práce. 7. V závěru ústavní stížnosti vyjadřuje stěžovatelka opakovaně pochyby nad postupem krajského soudu, který z jejího pohledu založil své rozhodnutí pouze na své úvaze a nikoliv na pečlivém zjištění skutkového stavu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o nezletilé či stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, mimo jiné proto, že právě ony znají konkrétní specifické okolnosti případu a mají nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Ústavní soud je v tomto ohledu povolán korigovat pouze jejich excesy. 10. Ústavní soud ve své judikatuře přistupuje k zásahům do rozhodování opatrovnických soudů o výživném pouze ve výjimečných případech, zejména pokud z odůvodnění rozhodnutí soudu nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé; v těchto případech odůvodnění nejenže nevyhovuje zákonným hlediskům, ale současně představuje porušení zákazu libovůle v soudním rozhodování, a v konečném důsledku takové rozhodnutí způsobuje porušení základního práva účastníků řízení na spravedlivý proces. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo. 11. Pokud jde o samotné dokazování, Ústavní soud nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy a do rozhodování obecných soudů zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu, přičemž ve své judikatuře opakovaně jasně vymezil, jaká pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu mají ústavněprávní relevanci a za určitých podmínek odůvodňují zásah Ústavního soudu [srov. nálezy ze dne 18. 4. 2001 sp. zn. I. ÚS 549/2000 (N 63/22 SbNU 65), ze dne 11. 11. 2003 sp. zn. II. ÚS 182/02 (N 130/31 SbNU 165) a další]. 12. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti výši (snížení) výživného určeného krajským soudem. Její argumentace stojí na snaze zpochybnit hodnocení důkazů, resp. upozorňuje na údajně neúplně zjištěný skutkový stav. Veškeré závěry jsou však řádně v napadeném rozhodnutí odůvodněny. Krajský soud předně p