IV.ÚS 1405/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1405/18 ze dne 15. 5. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. Č. Č., zastoupeného JUDr. Janem Diblíkem, advokátem, sídlem Na Florenci 15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2018 č. j. 21 Co 86/2018-1384 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. února 2018 č. j. 25 Nc 374/2013-1313, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a 1) nezl. N. J. Č., 2) nezl. A. L. Č. a 3) I. Č., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 4, čl. 90 a čl. 96 Ústavy, v čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu Úmluvy. Stěžovatel dále uvádí, že v souvislosti s porušením jeho práv byla porušena i práva vedlejších účastníků 1) a 2) (dále též "nezletilí" nebo "nezletilé děti"), zejména práva dle čl. 32 Listiny a dle čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 5, čl. 18 a čl. 19 Úmluvy o právech dítěte. 2. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením jednak vydal podle § 102 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), předběžné opatření, podle kterého je otec oprávněn se stýkat s nezletilými dětmi v době od 13. 7. 2018 do 29. 7. 2018 a od 10. 8. 2018 do 26. 8. 2018 (vždy počínaje 19.00 hod. a konče v 19.00 hod.). Místem převzetí a předání nezletilých je místo bydliště vedlejší účastnice 3) (dále též "matka"). Matka je povinna nezletilé na styk s otcem připravit a na styku nezletilých s otcem spolupracovat. Dále obvodní soud nezletilým ustanovil pro řízení o předběžném opatření opatrovníka, a to Úřad městské části Praha 14. Dále obvodní soud zamítl návrh otce "na vydání předběžného opatření, jímž by byla uložena povinnost matce umožnit péči otci o nezletilé v sudém kalendářním týdnu od pondělí 19.00 hod. do neděle 18.00 hod, otci uložena povinnost umožnit péči matce o nezletilé v lichém týdnu od neděle předcházející lichém týdnu 18.00 hod. do bezprostředně následujícího pondělí sudého týdne 19.00 hod., s tím, že matka otci děti předá v místě svého bydliště a otec předá děti matce v místě svého bydliště, a jímž by usnesení zdejšího soudu ze dne 1. 11. 2013 č. j. 25 Nc 374/2013-124, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2014, č. j. 21 Co 74/2014-145 bylo zrušeno". Konečně pak obvodní soud napadeným usnesením zamítl návrh otce "na vydání předběžného opatření, kterým by soud stanovil povinnost matce do 15 dnů od vykonatelnosti usnesení o vydání předběžného opatření sdělit otci prokazatelnou formou plánovanou dovolenou v období od 29. 6. 2018 19.00 hod. do 2. 9. 2018 19.00 hod. v rozsahu do 16 dnů v nejvýše dvou ucelených úsecích, a dále stanovení oprávnění otce stýkat se s nezletilými dětmi v době hlavních letních prázdnin 2018 po dobu 32 dnů v nejméně dvou a nejvýše čtyřech ucelených úsecích, přičemž termíny je povinen matce prokazatelným způsobem sdělit do 30 dnů od vykonatelnosti usnesení, přičemž zvolené termíny nesmí zasahovat do matkou sdělené plánované dovolené, jakož i místo přebrání a odevzdání nezletilých dětí v místě současného bydliště matky a povinnost matky děti na styk s otcem připravit a otci je v místě svého bydliště v určeném čase předat s tím, že v období od 29. 6. 2018 19.00 hod. do 2.9.2018 19.00 hod. se neuplatní běžný režim". 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením k odvolání otce potvrdil usnesení obvodního soudu. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti uvádí porušení jednotlivých ústavně garantovaných práv, když zejména konstatuje, že došlo k porušení práva na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když řízení teprve v prvním stupni trvá bezmála 5 let, průtahy jsou zapříčiněny vadnou prací obvodního soudu a nesprávně nastavenou úpravou pro dobu řízení. Průtahy mají zásadní vliv na zásahy do dalších ústavních práv, zásadně ovlivňují fakticitu poměrů a rozhodování ve věci samé a navíc mají zničující dopady na psychické zdraví dětí, zejména nezletilého N. Stěžovateli a nezletilým dětem není dlouhodobě poskytována soudní ochrana před opakovaným nezákonným jednáním matky. V řízení před obecnými soudy je zjevné nerovné zacházení s účastníky řízení, matce je setrvale poskytována právní ochrana jejího nezákonného jednání, je jí umožňováno těžit z protiprávního stavu, který nastolila a nad kterým má kontrolu. Je zde intenzivní a dlouhodobá disproporcionalita spojená s nezákonnou změnou bydliště dětí matkou, když veškeré náklady dopravy a druhého bydliště ve výši 370 000 Kč ročně nese po celou dobu pouze stěžovatel, v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Je zde svévole městského soudu, když zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), vykládá rozporně se smyslem a účelem zákona, ale i rozporně s gramatickým a logickým výkladem, a to tím, že zatímní úpravu formou uložení povinnosti jednomu rodiči umožnit péči druhému rodiči ve vymezeném rozsahu shledává bez opory v zákoně, ačkoliv jde dokonce o obecnou úpravu usměrněnou v souladu s § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Nepřezkoumatelnost a svévole postupu obecných soudů dle stěžovatele spočívá v nevypořádání se s návrhem stěžovatele na zrušení předběžné úpravy pro pominutí důvodů a nerespektování zákonem uložené povinnosti zrušit takové předběžné opatření, jehož důvody pominou. Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatel zrušení napadených soudních rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podklad, kdyby řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 7. Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit přijatelnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. 8. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze; je však třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného