IV.ÚS 142/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 142/23 ze dne 21. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené Mgr. Martinem Bugajem, advokátem, sídlem Komenského 12/1, Bruntál, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2022 sp. zn. 61 To 652/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. října 2022 sp. zn. 0 Nt 15053/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavních práv, vyplývajících z čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka současně navrhla, aby její ústavní stížnost Ústavní soud projednal přednostně. 2. Z ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 0 Nt 15053/2022 se podává, že stěžovatelka byla v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského ředitelství hlavního města Prahy, SKPV (dále jen "policie"), pod sp. zn. KPPA-321640/TČ-2022-000071, obviněna ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měla dopustit ve spolupachatelství s další obviněnou, stručně uvedeno tak, že na základě předchozí žádosti poškozeného (stěžovatelčina partnera) opatřila (jako lékařka) medikamenty a nástroje k jeho usmrcení. Následně jej podáním různých látek otrávila, v důsledku čehož zemřel, a dále mu způsobila bodnořezná poranění. Poté obě obviněné šly událost ohlásit na policii. Státní zástupkyně podala obvodnímu soudu návrh na vzetí stěžovatelky do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 3. Napadeným usnesením obvodního soudu byla stěžovatelka vzata do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu. Důvody tzv. předstižné vazby jsou podle soudu úzce spjaty se stěžovatelčinou profesí a jejím přístupem k lékařským nástrojům a medikamentům. Právě zneužití znalostí a schopností lékaře považoval soud za vysoce nebezpečnou skutečnost v kombinaci s promyšleností trestné činnosti. Stěžovatelka byla navíc v krátké době předtím přítomna jinému podezřelému úmrtí, při němž rovněž jednala značně nestandardně (nepřivolala lékařskou pomoc a sama neposkytla první pomoc, namísto čehož vezla se skupinou dalších osob poškozeného porouchaným automobilem do nemocnice). Okolnosti tohoto dřívějšího úmrtí podle obvodního soudu zakládají podezření, že stěžovatelka (a osoby kolem ní) může být členkou nějakého sektářského uskupení. To zvyšuje riziko opakování trestné činnosti. Naopak důvody pro uvalení tzv. útěkové vazby obvodní soud neshledal. Stěžovatelka je sice ohrožena vysokou trestní sazbou, to však samo o sobě k uvalení vazby nepostačuje. Stěžovatelka má pevné pracovní a osobní zázemí a trestnou činnost sama ohlásila. 4. Proti rozhodnutí obvodního soudu podala stěžovatelka stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením tak, že usnesení obvodního soudu zrušil a sám znovu rozhodl tak, že stěžovatelka se bere do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. Městský soud dospěl k závěru, že v dané věci nejsou splněny podmínky tzv. předstižné vazby. Stěžovatelka již nevykonává lékařskou profesi, pročež by již neměla mít přístup k nástrojům a lékům, které jí umožnily usmrtit svého přítele (vzhledem k tomu, že žádného dalšího přítele nemá, nelze hovořit o riziku opakování trestné činnosti). U druhého podezřelého úmrtí pak figuruje pouze jako svědkyně. Městský soud nicméně shledal, že jsou v dané věci splněny podmínky tzv. útěkové vazby, jak je navrhovala státní zástupkyně. Stěžovatelka je především ohrožena trestem odnětí svobody v sazbě od 12 do 20 let, a tedy již samotná výše trestu odůvodňuje vzetí stěžovatelky do vazby. To platí bez ohledu na skutečnost, že se stěžovatelka sama udala a policii se na místě činu vydala. Na místě činu byla totiž i další spoluobviněná osoba, což snižovalo možnost zakrytí trestného činu. Způsob jeho spáchání pak hovoří o labilním psychickém stavu stěžovatelky. V důsledku ztráty zaměstnání a osobních poměrů (bezdětná, svobodná) není vázána k žádnému určitému místu. Obavu z vyhýbání se trestnímu řízení nelze eliminovat žádným mírnějším prostředkem. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že byla vzata do vazby z důvodů, k nimž se nemohla vyjádřit a prokázat jejich nesprávnost. Městský soud bez respektu k procesním právům stěžovatelky změnil odůvodnění vazby. Stěžovatelka ve své stížnosti k městskému soudu brojila výhradně proti odůvodnění tzv. předstižné vazby, neboť neměla důvod brojit proti tzv. útěkové vazbě, pro niž obvodní soud v dané věci neshledal splněné podmínky. Státní zástupkyně si stížnost nepodala. Stěžovatelka tak byla zbavena možnosti argumentačně brojit proti vzetí do útěkové vazby, jejíž naplnění městský soud překvapivě shledal. Možnost stěžovatelky podat novou žádost o propuštění z vazby a v ní polemizovat se závěry městského soudu odmítl Ústavní soud již v minulosti jako nedostatečný prostředek ochrany základních práv a svobod. Ty měl chránit sám městský soud ve stížnostním řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), avšak v části, ve které směřuje proti již zrušenému usnesení obvodního soudu, je návrhem, o kterém není Ústavní soud příslušný rozhodnout. IV. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatelky 7. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům a vedlejšímu účastníkovi řízení. 8. Městský soud ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatelka měla od počátku řízení možnost vyjádřit se k oběma vazebním důvodům (tedy i k tzv. útěkové vazbě). K těmto důvodům byl veden výslech stěžovatelky a obhajoba se k nim obsáhle vyjadřovala při vazebním zasedání. Ve stížnostním řízení tak bylo nerozhodné, zda stížnost podala stěžovatelka nebo státní zástupkyně, neboť postavení stěžovatelky bylo shodné. Je-li důvodem pro uvalení útěkové vazby hrozba trestu, pak se stěžovatelka může k těmto skutečnostem stěží relevantně vyjadřovat, neboť tato skutečnost vyplývá přímo ze zákona. Stěžovatelkou uváděnou judikaturu nelze v dané věci uplatnit, neboť ta se týkala případů, kdy obviněný neměl vůbec možnost reagovat na důvody vazby. 9. Obvodní soud reagoval na výzvu Ústavního soudu vyjádřením, v němž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zároveň doplnil, že stěžovatelka měla možnost se k důvodům vazby vyjádřit a soud se jejím vyjádřením podrobně zabýval. 10. Městské státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo. 11. Předmětná vyjádření byla stěžovatelce zaslána na vědomí a k případné replice. Této možnosti stěžovatelka nevyužila. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, při svém rozhodování vychází ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, jež je třeba vnímat jako řízení mimořádné. Ústavní soud uplatňuje zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci především tam, kde dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Tak i zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných (např. pokud je současně dotčena osobní svoboda jednotlivce jako v posuzované věci), za nepřípustné, případně nežádoucí [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243) či usnesení ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 486/01, ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03 a ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 262/03 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Kasační intervence však má své místo pouze v př