IV.ÚS 1421/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1421/23 ze dne 26. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Martinem Grobelným, advokátem, sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2023 č. j. 47 To 112/2023-128 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. března 2023 č. j. 0 Nt 16029/2023-69, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že obecné soudy jimi porušily jeho základní práva ústavně zaručená v čl. 1, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jeho právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Národní protidrogová centrála, Služba kriminální policie a vyšetřování, Expozitura Ostrava, usnesením ze dne 27. 2. 2023 č. j. NPC-1839-338/TČ-2022-2200E6 zahájila proti stěžovateli trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a pro pomoc ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. 3. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením na základě návrhu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě (dále jen "krajské státní zastupitelství") stěžovatele vzal do vazby podle § 68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) trestního řádu s tím, že vazba se započítává od dne a hodiny zadržení, tj. 27. 2. 2023 v 10:05. 4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel instanční stížnost, na jejímž základě Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl podle § 71 odst. 2 písm. a) trestního řádu per analogiam, že se stěžovatel ponechává na svobodě za existence vazebního důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu, když důvod vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu pominul, a podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu přijal písemný slib stěžovatele a uložil mu podle § 73 odst. 5 trestního řádu zákaz vycestování do zahraničí a podle § 73 odst. 1 písm. c) téhož zákona dohled probačního úředníka. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nerespektovaly judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"), zejména rozsudky ze dne 1. 3. 2001 ve věci Dallos v. Maďarsko, stížnost č. 29082/95, a ze dne 25. 7. 2000 ve věci Mattoccia v. Itálie, stížnost č. 23969/94, z nichž vyplývá povinnost soudu rozhodujícího o návrhu na vzetí obviněného do vazby zabývat se zákonností zahájení trestního stíhání. Podle stěžovatele obecné soudy nevzaly v potaz, že policejní orgán rozhodující o zahájení trestního stíhání v rozporu s § 160 odst. 1 trestního řádu nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, neopatřil si veškeré potřebné podklady a nezbytná vysvětlení k objasnění a prověření skutečností rozhodných pro trestněprávní posouzení věci z hlediska objektivní stránky trestného činu, nevypořádal se s absencí obligatorního znaku skutkové podstaty vytýkaných trestných činů, a to subjektivní stránky trestného činu, a nezabýval se zásadními skutečnostmi rozhodnými pro předběžné posouzení trestní odpovědnosti obviněného. Z těchto okolností stěžovatel dovozuje, že usnesení o zahájení trestního stíhání je nezákonné, a proto na něm nelze založit ústavněprávně souladné rozhodnutí o vzetí do vazby. 6. Dále stěžovatel upozorňuje, že v dostatečném časovém předstihu před začátkem vazebního zasedání zaslal okresnímu soudu prostřednictvím svého obhájce podání zahrnující důkazní návrhy, avšak soud toto dokazování neprovedl. 7. Stěžovatel ani jeho obhájce neměli možnost se při vazebním zasedání seznámit s podklady předloženými státním zástupcem krajského státního zastupitelství, nemohli k nim ze svého pohledu zaujmout vlastní informované stanovisko, čímž došlo k porušení práva obhajoby na spravedlivý proces nerespektováním zásady kontradiktornosti řízení při vazebním zasedání. Stěžovatelem označené faktury přitom nebyly součástí vyhrazené části spisu a nic nebránilo tomu, aby se s nimi obeznámil. Odposlechy sice byly a nadále jsou součástí vyhrazené části spisu, nicméně policejní orgán jejich obsah (účelově) interpretoval v usnesení o zahájení trestního stíhání a přehrál je u výslechu svědkyně A. K. Okresní soud při vazebním zasedání pouze "konstatoval spis" a přečetl výpověď stěžovatele. Opakované žádosti obhajoby, aby jí soud umožnil nahlédnout do relevantní části spisu, nebylo vyhověno. Stěžovatel se v této souvislosti dovolává rozsudku ESLP ze dne 21. 3. 2013 ve věci Vecek v. Česká republika, stížnost č. 3252/09, který vyžaduje, aby informace mající zásadní význam pro posouzení zákonnosti vazby byly poskytnuty jeho právnímu zástupci způsobem odpovídajícím dané situaci. 8. V usnesení krajského soudu považuje stěžovatel za nesprávnou formulaci výrokové části, podle které se "ponechává na svobodě" (nikoli "propouští z vazby na svobodu"). Krajský soud se nevypořádal se stížnostní námitkou obhajoby na přezkum existence vazebního důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu ke dni rozhodování okresního soudu, tedy rezignoval na posouzení toho, zda byl z tohoto důvodu stěžovatel vzat do koluzní vazby v souladu se zákonem. 9. Krajský soud, vytýká dále stěžovatel, odkazoval na usnesení státního zástupce krajského státního zastupitelství ze dne 31. 3. 2023 č. j. 1 KZV 28/2023-159, kterým byla stížnost stěžovatele proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuta jako nedůvodná. Toto usnesení však bylo vydáno téměř měsíc poté, co okresní soud rozhodl o jeho vzetí do vazby. Krajský soud tedy vycházel z rozhodnutí "druhé procesní strany", navíc odkazoval na skutečnosti absentující v návrhu na vzetí stěžovatele do vazby, jakož i v napadeném usnesení, např. týkající se účelu cesty stěžovatele do Spojených států amerických. Stěžovatel se o této argumentaci dozvěděl až z odůvodnění usnesení krajského soudu, proto nemohl včas namítat, že cílem jeho plánované cesty - uskutečňované pravidelně každý rok s výjimkou období pandemických restrikcí - nebylo uprchnout před trestním stíháním. Krajský soud se nevypořádal s jeho výhradami jiným způsobem než souhrnným odkazem na důkazy obsažené ve vyšetřovacím spisu, s nímž se však stěžovatel nemohl obeznámit. Rovněž krajský soud převzal závěry z usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž stěžovatelem navrhované dokazování označil za nadbytečné s vysvětlením, že by šlo o projev nedůvěry v předmětné rozhodnutí policejního orgánu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. K rozhodování o návrhu na zrušení usnesení okresního soudu, které zrušil krajský soud, není Ústavní soud příslušný, neboť je nemůže zrušit podruhé. 11. Porušení ústavně zaručených základních práv a svobod osoby, která byla ve vazbě na základě nezákonného rozhodnutí nebo v ní zůstala bez rozhodnutí o ponechání ve vazbě po uplynutí zákonem stanovené lhůty, však není zhojeno jejím propuštěním z vazby nebo převedením do výkonu trestu. Proto by - při porušení základních práv stěžovatele usnesením okresního soudu - byl Ústavní soud povolán pouze konstatovat předmětné porušení, aniž by současně přikročil k uložení zákazu pokračovat v jejich porušování nebo příkazu k obnovení stavu před porušením [srov. nález ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. III. ÚS 2952/16 (N 178/86 SbNU 831), bod 23., přiměřeně také nálezy ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. III. ÚS 2916/15 (N 35/84 SbNU 401), body 33. až 34., nebo ze dne 18. 5. 2001 sp. zn. IV. ÚS 639/2000 (N 77/22 SbNU 157); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Skutečnost, že stěžovatel již není ve vazbě, nečiní ústavní stížnost neopodstatněnou [např. nálezy ze dne 21. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 385/03