IV.ÚS 1429/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1429/07 ze dne 25. 3. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatele M. H., roz. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2007 č. j. 16 Co 586/2006-367, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 5. 6. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 27. 3. 2007 č. j. 16 Co 586/2006-367. Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění napadnutého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že dne 20. 6. 2003 bylo u Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") na návrh MUDr. R. H. (dále jen "vedlejší účastnice") zahájeno řízení o úpravě poměrů nezletilých Jany (jedná se o pseudonym) a Evy H. (jedná se o pseudonym) pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 12. 7. 2005 č. j 10 Nc 632/2001-245 bylo rozhodnuto tak, že se nezletilé dcery svěřují do výchovy matce (výrok I), že se otci (stěžovateli) ukládá povinnost přispívat na výživu nezletilých, a to od 1. 10. 2002 do 31. 8. 2004 částkou 5 000 Kč měsíčně na nezletilou Janu a částkou 4 000 Kč měsíčně na nezletilou Evu a od 1. 9. 2004 částkou 5 500 Kč měsíčně na nezletilou Janu a 4 500 Kč na nezletilou Evu (výrok II), výživné je splatné měsíčně předem, k rukám matky, vždy do každého patnáctého dne v měsíci (výrok III). Současně obvodní soud stanovil, že nedoplatek na výživném za období od 1. 10. 2002 do 30. 6. 2005 činil u nezletilé Jany 136 000 Kč a u nezletilé Evy 111 000 Kč (výrok IV), přičemž tyto nedoplatky byl stěžovatel povinen splácet ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně pro každou nezletilou, počínaje zářím 2005 (výrok V). Rozhodnutí o nákladech řízení bylo vyloučeno k samostatnému projednání (výrok VI) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII). Usnesením obvodního soudu ze dne 30. 11. 2005 č. j 10 Nc 632/2001-272 byl rozsudek obvodního soudu doplněn v tom smyslu, že stěžovatel je povinen uhradit České republice na nákladech řízení částku 1 000 Kč (výrok VIII). K odvolání stěžovatele a vedlejší účastnice městský soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2006 č. j. 15 Co 51/2006, 52/2006-303 rozhodnutí obvodního soudu ve výroku II a VII potvrdil, výrok IV změnil tak, že aktualizoval výši nedoplatku ke dni 28. 2. 2006, kdy tato činila 166 400 Kč pro nezletilou Janu a 136 600 Kč pro nezletilou Evu, dále změnil výrok V. tak, že stěžovatel byl povinen uhradit nedoplatek na výživném do šesti měsíců od právní moci rozsudku, a výrok VIII tak, že náklady státu ve výši 1 000 Kč jsou povinni zaplatit oba rodiče, každý částkou 500 Kč. Nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 299/06 bylo rozhodnutí městského soudu zrušeno z důvodu rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jež byl, stručně řečeno, spatřován v tom, že na základě provedeného dokazování nebylo možno učinit spolehlivý závěr o majetkových poměrech stěžovatele a jeho výdělkových možnostech a schopnostech. Městský soud následně rozsudkem ze dne 27. 3. 2007 č. j. 16 Co 586/2006-367 rozhodl shodně jako v rozsudku ze dne 28. 2. 2006, s tím rozdílem, že aktuální výše nedoplatku na výživném ke dni 31. 3. 2007 činila 26 250 Kč pro nezletilou Janu a 21 750 Kč pro nezletilou Evu. Stěžovatel městskému soudu v ústavní stížnosti vytýkal, že nerespektoval nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 299/06 a opětovně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, čímž porušil ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Městský soud vyzval oba rodiče k doložení jejich majetkových poměrů, nicméně následně konstatoval, že toto splnila pouze vedlejší účastnice. Zprávy, předložené stěžovatelem, městský soud zpochybnil a následně vycházel z potenciality příjmů stěžovatele a nikoliv z jejich fakticity. Stěžovatel v této souvislosti upozornil, že se od 24. 7. 2006 nachází v pracovní neschopnosti a nemůže tedy soustavně vykonávat výdělečnou činnost. V současné době je zaměstnán u společnosti Bell Technology s hrubou mzdou 1 000 Kč; je ovšem pravdou, že je vlastníkem nemovitosti v katastrálním území Ludvíkov pod Smrkem, ve které žije. Ve vztahu k argumentaci soudu, že se bez důležitého důvodu vzdal obchodního podílu ve společnosti International Trading, s. r. o., stěžovatel uvedl, že se městský soud zabýval toliko aktivy společnosti a nikoliv již jejími závazky, bez nichž nebylo možno skutečnou hodnotu obchodního podílu zjistit. Stěžovatel neměl příslušné účetní doklady k dispozici, nicméně bylo nepochybně v kompetenci soudu si tyto obstarat. Stěžovatel rovněž popřel, že by soudu odmítal objasnit své majetkové poměry. Na základě zmiňované výzvy soudu sdělil, které doklady je i přes nepříznivý zdravotní stav schopen opatřit a které nikoliv, přičemž navrhl, aby ty doklady, které není on sám schopen zajistit, obstaral soud. Stěžovatel shodně jako v předchozí ústavní stížnosti namítal, že odvolací soud při zjišťování jeho potencionálních příjmů, tedy možností a schopností rodiče dle § 96 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině"), nezohlednil jeho zdravotní stav a zejména možnosti získání práce v místě bydliště. V současné době se stěžovatel nachází v pracovní neschopnosti bez jakéhokoliv příjmu s dluhem, který je povinen splácet, neboť si vzal půjčku ve výši 413 000 Kč, aby mohl uhradit dlužné výživné, přesto byla napadeným rozsudkem potvrzena výše výživného, která činí pro obě dcery celkově 10 000 Kč měsíčně. Stěžovatel nezpochybňoval finanční nároky nezletilých dcer, nicméně měl za to, že jeho výdělkové možnosti a schopnosti nejsou takové, aby mohl stanovené výživné hradit. Stěžovatel uzavřel, že městský soud opětovně nezjistil správně a úplně skutkový stav, přestože stěžovatel označil důkazy, které mohly být za tímto účelem provedeny, a nadto mohl i sám soud dle svého uvážení dokazování doplnit, neboť se jednalo o řízení, které je možno zahájit i bez návrhu. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2007 sp. zn. 16 Co 586/2006 zrušil. Přípisem ze dne 24. 7. 2007 zaslal stěžovatel Ústavnímu soudu kopii pracovní rekomandace České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 7. 2007 a rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí z 9. 7. 2007 č. j. 2007/23133-33 o uznání stěžovatele osobou zdravotně znevýhodněnou. Dne 20. 11. 2007 stěžovatel Ústavnímu soudu oznámil, že změnil své příjmení H. na H. II. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Za tímto účelem si Ústavní soud vyžádal spis obvodního soudu sp. zn. 10 Nc 632/2001 a vyjádření účastníků řízení. Městský soud ve svém vyjádření konstatoval, že podstatu ústavní stížnosti tvoří polemika stěžovatele s hodnocením důkazů, týkajících se jeho majetkových a výdělkových poměrů ve vztahu k výši, v níž je schopen platit výživné pro své nezletilé dcery. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu by mohlo dojít k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces pouze tehdy, jestliže by právní závěry soudu byly v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními, případně by se ze strany soudu jednalo o svévoli či přepjatý formalismus. Městský soud měl za to, že své závěry, týkající se poměrů stěžovatele, dostatečně odůvodnil, a dále upozornil, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti neuvádí, v čem konkrétně spatřuje protiústavnost postupu soudu. Je na Ústavním soudu, aby z ústavněprávního hlediska posoudil důvodnost námitky stěžovatele, že soud rozhodoval na základě nepodložených spekulací. Ze spisového materiálu lze seznat, zda stěžovatel poskytl soudu veškerou potřebnou součinnost při objasňování jeho poměrů a zda měl snahu včas předložit dostupné důkazy nebo zda lze jeho profesní i mimoprofesní aktivity, s přihlédnutím k objektivním zájmům nezletilých dětí a zájmu na rychlém, účelném a hospodárném postupu v řízení, hodnotit jinak. Městský soud navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná, případně jako nedůvodná. Vedlejší účastnice k ústavní stížnosti uvedla, že stěžovatel při objasňování svých majetkových a výdělkových poměrů dlouhodobě nespolupracoval, což se promítlo do celkové délky řízení. Po zrušení původního