IV.ÚS 1433/11 — Ústavní soud

ECLI: nalus:4-1433-11_2
Datum: 2011-11-08
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1433/11 ze dne 8. 11. 2011 N 190/63 SbNU 211 Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu z řad zaměstnanců správního úřadu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného - ze dne 8. listopadu 2011 sp. zn. IV. ÚS 1433/11 ve věci ústavní stížnosti E. M. proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. 163232/2005-6371, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit za poskytnuté služby elektronických komunikací peněžitou částku s příslušenstvím, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast, se sídlem Šumavská 33, 602 00 Brno, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti EOS KSI Česká republika, s. r. o., se sídlem Novodvorská 994, 142 21 Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. 163232/2005-6371 se ruší, neboť postupem předcházejícím jeho vydání došlo k porušení práv stěžovatelky zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění 1. Ústavní stížností podanou dne 17. 5. 2011 a doplněnou dne 8. 6. 2011 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále též jen "ČTÚ"), kterým jí bylo uloženo zaplatit za poskytnuté služby elektronických komunikací částku 16 958,50 Kč s příslušenstvím. 2. Z vyžádaného správního spisu vedeného ČTÚ k č. j. 163232/2005-6371 vyplynulo, že správní řízení bylo zahájeno k návrhu obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., neboť stěžovatelka neuhradila navrhovatelce vyúčtování služeb GSM za zúčtovací období od 20. 10. 2003 do 19. 2. 2004. V návrhu byla uvedena adresa stěžovatelky v T., na kterou jí správní orgán zaslal dne 27. 12. 2005 vyrozumění o zahájení správního řízení. Poštovní zásilka se vrátila zpět s poznámkou, že adresát se odstěhoval (č. l. 3/11); podle výpisu z centrální evidence obyvatel však šlo o adresu trvalého pobytu stěžovatelky platnou od 15. 12. 1986 (č. l. 4/12). Správní orgán proto ustanovil stěžovatelce opatrovníka pro řízení, kterým se stala Z. K., zaměstnankyně ČTÚ, (č. l. 5/13) a vyrozumění o zahájení správního řízení a rozhodnutí o ustanovení opatrovníka doručil veřejnou vyhláškou ve smyslu § 25 odst. 1 a 2 správního řádu, tj. vyvěšením obou písemností v místě obvyklým po dobu 15 dnů. Po uplynutí této lhůty správní orgán ústavní stížností napadeným rozhodnutím návrhu vyhověl a zavázal stěžovatelku povinností uhradit společnosti T-Mobile částku ve výši 16 958,50 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 679 Kč. Rozhodnutí doručené opatrovníkovi dne 8. 2. 2006 nabylo právní moci dne 28. 2. 2006. 3. V ústavní stížnosti stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s postupem ČTÚ, tvrdila, že není zřejmé, na jakou adresu jí úřad zaslal oznámení o zahájení správního řízení a jakým způsobem a zda vůbec zjišťoval její pobyt. Uvedla, že byla a je hlášena k trvalému pobytu na adrese v T., což je rodinný dům ve vlastnictví I. a M. K., v domě navíc bydlel a bydlí bratr stěžovatelky M. K. ml. Stěžovatelka namítla, že pokud se ČTÚ spokojil se závěrem, že je neznámého pobytu, mohl jí ustanovit opatrovníka z okruhu jejích rodinných příslušníků, a nikoliv svého zaměstnance, který navíc svoji funkci vykonával pouze formálně. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkázala na právní závěry nálezové judikatury Ústavního soudu zabývající se totožnou problematikou. K věci samé uvedla, že si není vědoma existence dluhu, který by měla vůči společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., a ani nebyla vyrozuměna o postoupení pohledávky společnosti EOS KSI Česká republika, s. r. o., která ji nyní vymáhá. 4. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, kterému Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a usnesením ze dne 21. 7. 2011 č. j. IV. ÚS 1433/11-23 vykonatelnost napadeného rozhodnutí ČTÚ odložil do rozhodnutí o ústavní stížnosti. 5. Český telekomunikační úřad ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 13. 6. 2011 navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. Uvedl, že stěžovatelka byla vyrozuměna o zahájení správního řízení na adrese uvedené v návrhu, která byla totožná s adresou na účastnické smlouvě (T.). Zásilka byla vrácena zpět s informací doručovací pošty, že adresát je na uvedené adrese neznámý. ČTÚ ověřil adresu stěžovatelky v centrální evidenci obyvatel, jinou adresu však nezjistil, a proto v souladu s podmínkami stanovenými v § 16 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ustanovil stěžovatelce opatrovníka. Účastník řízení zdůraznil, že jeho postup v řízení nebyl pouze formální, ale v mezích svých možností se pokoušel zjistit, kde se stěžovatelka zdržuje. K výběru a ustanovení opatrovníka uvedl, že z dostupných informací neměl možnost zjistit rodinné příslušníky stěžovatelky, a odmítl, že by ustanovení opatrovníka z řad zaměstnanců bylo v rozporu s požadavky správního řádu platného v době rozhodování. Skutečnost, že opatrovník nepodal opravný prostředek, podle účastníka řízení neznamenala, že by řádně neplnil svoji funkci; pokud opatrovník považoval vydané správní rozhodnutí za správné, bylo by kontraproduktivní podávat opravný prostředek; ze správního spisu je navíc zřejmé, že důvody pro podání věcných nebo procesních námitek nebyly dány. Účastník řízení připomněl, že správní řízení nebylo vedeno z moci úřední, kdy by se dal teoreticky presumovat konflikt zájmů, ale šlo o soukromoprávní spor stěžovatelky s poskytovatelem služeb elektronických zařízení. 6. Vedlejší účastník v podání ze dne 12. 10. 2011 prohlásil, že se k věcné stránce případu nebude vyjadřovat. 7. V replice ze dne 26. 10. 2011 stěžovatelka setrvala na své argumentaci obsažené v ústavní stížnosti a zopakovala, že role opatrovníka-zaměstnance ČTÚ ve správním řízení byla pouze formální, z čehož vyplývá, že se jí nemohlo dostat a také nedostalo spravedlivého procesu. Upozornila na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, podle které opatrovník-zaměstnanec není schopen dobře a účinně hájit zájmy zastupovaného, a na ustanovení § 32 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ukládající správnímu orgánu povinnost ustanovit opatrovníkem osobou vhodnou, což dle stěžovatelky nemůže být zaměstnanec úřadu, který vede správní řízení. 8. Podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, přičemž Ústavní soud měl za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. 9. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti ústavní stížnosti, zejména zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná. 10. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. 11. Tvrzení stěžovatelky, že se o napadeném rozhodnutí ČTÚ dověděla až v souvislosti s exekucí vedenou na její majetek, kdy při návštěvě pobočky Komerční banky, a. s., v Otrokovicích dne 11. 5. 2011 zjistila, že její bankovní účet byl obstaven, Ústavní soud ověřil ze spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 23 EXE 689/2011. Z jeho obsahu je patrno, že k návrhu obchodní společnosti EOS KSI Česká republika, s. r. o., oprávněné na základě smlouvy o postoupení pohledávek, soud usnesením ze dne 21. 3. 2011 č. j. 23 EXE 689/2011-19 nařídil exekuci na majetek stěžovatelky k vymožení povinnosti uložené jí označeným rozhodnutím ČTÚ a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu. Ten exekučním příkazem ze dne 28. 4. 2011 č. j. 103 Ex 08807/11-12 rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu stěžovatelky u příslušné pobočky Komerční banky. Při doručování písemností soudu a soudního exekutora nebyla stěžovatelka na adrese v T. zastižena a tyto písemnosti byly doručeny v souladu s ustanovením § 49 odst. 4 o. s. ř. (vyvěšením od 19. 5. 2011 do 20. 6. 2011, č. l. 52). Podle plné moci a úředního záznamu založených v exekučním spisu stěžovatelka zmocnila dne 12. 5

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.