IV.ÚS 1434/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1434/08 ze dne 15. 1. 2009 N 11/52 SbNU 113 K povinnosti obce platit penále z důvodu prodlení s podáním daňového přiznání, pokud ze strany obce nemá být správci daně fyzicky žádná daň placena   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 15. ledna 2009 sp. zn. IV. ÚS 1434/08 ve věci ústavní stížnosti, kterou podalo město Kopřivnice, se sídlem Kopřivnice, Záhumení 152, zastoupeno místostarostou V. K., směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. března 2008 č. j. 7 Afs 5/2008-58 o zamítnutí kasační stížnosti, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2007 č. j. 22 Ca 277/2006-36 o zamítnutí správní žaloby, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 29. června 2006 č. j. 1457/120/2006 o zamítnuté odvolání a proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Kopřivnici ze dne 26. září 2005 č. j. 40582/05/376922/1185, jímž bylo předepsáno penále pro opožděnou platbu daně z příjmů právnických osob. Výrok Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") byl Ústavnímu soudu předložen požadavek na zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť jimi mělo být narušeno ústavně zaručené právo dané v čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, a dále právo podle čl. 11 odst. 5 Listiny, podle kterého lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. 2. Uvedeným platebním výměrem Finančního úřadu v Kopřivnici bylo předepsáno penále pro opožděnou platbu daně z příjmů právnických osob ve výši 201 113 Kč. Odvolání citovaným rozhodnutím Finanční ředitelství v Ostravě zamítlo. Správní žalobu Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem zamítl (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů (výrok II). Rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost (výrok I) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů (výrok II). 3. Ve své ústavní stížnosti město Kopřivnice uvedlo, že dne 7. března 2005 podalo dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2003 na zvýšení daňové povinnosti ve výši 1 608 900 Kč a současně správci daně sdělilo, že tato daň bude proúčtována v účetnictví města v souladu se zákonem o daních z příjmů. Správce daň konkludentně vyměřil a dne 26. září 2005 sdělil městu rozpis penále za dobu od 30. června 2004 do 7. března 2005. 4. Ve všech užitých opravných prostředcích město Kopřivnice opíralo svá tvrzení o právní názor, že při podání dodatečného přiznání daně z příjmů, která je příjmem obce, nevzniká ani povinnost přesunout peníze ke správci daně, ale dochází pouze k účetní operaci, kdy obec zaúčtuje výdej prostředků jako daň z příjmů a současně příjem jako daňový výnos podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů. Tato daň nemá tedy být fyzicky placena a v takovém případě není možno, aby došlo k prodlení v placení této fakticky nulové platební povinnosti, a není tedy ani prostor pro vyměření penále. 5. Další námitka se týkala dne zaplacení daně z příjmů, kdy správce daně nemá možnost určit si den podání jako den úhrady daně. Den platby je kogentně dán v ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. V případě obce tak podle ústavní stížnosti nemůže vzniknout ani jediný den prodlení, z něhož by bylo možno vypočítat penále. Není tak možné vypočítat penále tím spíše, že došlo k prodlení s plněním fakticky nulové daňové povinnosti. 6. S ohledem na uvedené okolnosti proto město Kopřivnice navrhlo, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. 7. K ústavní stížnosti se za účastníka řízení Nejvyšší správní soud vyjádřila předsedkyně senátu 7 Afs. Ta uvedla, že v napadeném rozhodnutí nejsou žádné závěry, které by byly v rozporu s provedenými skutkovými zjištěními. Dále uvedla, že Nejvyšší správní soud se v řízení vypořádal se všemi žalobními námitkami, přičemž ty byly v ústavní stížnosti zopakovány. Proto plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Souhlasila rovněž, aby Ústavní soud rozhodl bez nařízení ústního jednání. 8. K ústavní stížnosti se za druhého účastníka Krajský soud v Ostravě vyjádřila předsedkyně senátu 22 Ca. Ta rovněž konstatovala, že argumentace stěžovatelky je shodná s její kasační stížností. Proto plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Souhlasila rovněž, aby Ústavní soud rozhodl bez nařízení ústního jednání. 9. Ústavní soud zaslal vyjádření účastníků stěžovatelce k případné replice společně se žádostí o sdělní, zda stěžovatelka souhlasí, aby Ústavní soud rozhodl bez nařízení ústního jednání. Stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce souhlas dala, aniž jakkoliv reagovala na přiložená vyjádření. 10. S ohledem na uvedená sdělení rozhodl Ústavní soud ve věci v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání. II. 11. Ústavní soud předesílá, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není součástí soustavy obecných soudů, není jim soudem nadřízeným a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, pokud postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních předpisů jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 81/95 ze dne 10. 9. 1996 (U 22/6 SbNU 575)]. 12. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť taková činnost přísluší právě obecným soudům, pod jejichž ochranou jsou podle čl. 4 Ústavy rovněž základní práva a svobody. Z ustálené a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu je patrné, za jakých podmínek a okolností je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k řízení, které proběhlo před těmito soudy. III. 13. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i s obsahem spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 277/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. 14. Jak je z předložené ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí a spisu správního soudu patrné, v opravných prostředcích byla předkládána shodná argumentace, přičemž jak odvolací orgán, tak i správní soudy dospěly ke shodnému a jednoznačnému závěru o správnosti postupu správce daně při vyměření penále. Čtvrtý senát Ústavního soudu sdílí názor kasačního soudu, vyjádřený v odůvodnění napadeného rozsudku, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že : "... souhlasí s názorem stěžovatelky, že není možno, aby došlo k prodlení s plněním fakticky nulové platební povinnosti, když žádná daň ze strany stěžovatelky nemá být správci daně podle zákona fyzicky placena. Tato okolnost však není v dané věci rozhodná. V tomto případě nejde o platbu daně, ať již řádně či dodatečně přiznané, popř. řádně či dodatečně vyměřené, a ani o penále stanovené v důsledku prodlení daňového subjektu s platbou daně (§ 63 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků), nýbrž o stanovení, resp. vypočtení penále z daně dodatečně doměřené podle dodatečného daňového přiznání. Je tomu tak proto, že stěžovatelka podala dodatečné daňové přiznání na daň z příjmů právnických osob, na základě něhož zvýšila svoji poslední známou daňovou povinnost. Jak již bylo výše uvedeno (§ 63 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků), penále se vypočte i z daně, která byla doměřena podle dodatečného daňového přiznání. Jelikož stěžovatelka dodatečné daňové přiznání podala, bylo jí finančním úřadem zcela v souladu s právní úpravou penále vypočteno, a v zákonné lhůtě též sděleno. V tomto případě tedy není relevantní skutečnost, že daň, ať již řádně či dodatečně přiznaná, není fyzicky placena správci daně (státu). Relevantní je okolnost, že došlo k dodatečnému přiznání daně. Penále, resp. jeho vypočtení a placení totiž není odvislé od toho, zda je stěžovatelka povinna platit řádně či dodatečně vyměřenou daň ve prospěch státního rozpočtu. Penále podle ustanovení § 63 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků je ze zákona stanoveno na základě skutečnosti, že poplatník daně, v tomto případě