IV.ÚS 1437/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1437/22 ze dne 15. 8. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky K. S., zastoupené Mgr. Miroslavem Ševečkou, advokátem, sídlem Banskobystrická 568/157, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. dubna 2022 č. j. 2 T 16/2022-196, za účasti Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Břeclavi a M. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem podle § 314r odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, schválil dohodu o vině a trestu sjednanou mezi obžalovaným M. H. (dále jen "vedlejší účastník") a státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, na základě které je vedlejší účastník vinen přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a odsuzuje se podle § 147 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon se podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, podle § 67 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se vedlejšímu účastníkovi ukládá peněžitý trest, a to dle § 68 odst. 1 trestního zákoníku ve výši 100 celých denních sazeb, přičemž podle § 68 odst. 2 téhož zákona denní sazba činí 400 Kč, a tedy celková výměra peněžitého trestu činí 40 000 Kč. 3. Uvedeného přečinu se vedlejší účastník, ve stručnosti uvedeno, dopustil tím, že jako řidič nákladního motorového vozidla si v důsledku nepozornosti a nepřiměřené rychlosti všiml až na poslední chvíli stěžovatelky, jedoucí na jízdním kole za snížené viditelnosti bez zapnuté zadní svítilny, došlo ke střetu, v jehož důsledku stěžovatelka utrpěla ve skutkové větě rozsudku vymezená zranění, která si vyžádala omezení v běžném způsobu života v trvání nejméně 2,5 měsíce, tedy vedlejší účastník svým jednáním porušil § 4 písm. a) a b), § 5 odst. 1 písm. b) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a stěžovatelka porušila § 58 odst. 5 téhož zákona, čímž se na vzniku nehodového děje spolupodílela rovnocenným způsobem jako vedlejší účastník, tzn. její spoluzavinění je v rozsahu 50 %. 4. Dále okresní soud podle § 228 odst. 1 trestního řádu (mimo sjednanou dohodu o vině a trestu) vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nemajetkové újmy částku 150 456,50 Kč a na náhradě škody částku 2 617,50 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu stěžovatelku se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Podle § 129 odst. 2 trestního řádu rozsudek neobsahuje odůvodnění výroku o vině a trestu, jelikož se ihned po vyhlášení rozsudku vedlejší účastník a státní zástupkyně vzdali odvolání proti výroku o vině a trestu a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění výroku o vině a trestu, a vedlejší účastník zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka předesílá, že nenapadá výrok o náhradě škody rozsudku okresního soudu, nýbrž jeho výrok o vině, protože se domnívá, že jde o rozhodnutí o její vině, aniž by tomuto závěru předcházelo řádné řízení. Podání odvolání proti adheznímu výroku by nemělo význam, jelikož výrok o vině je již pravomocný. Rozhodl-li okresní soud ve výroku o vině také o jejím zavinění, jsou tím vázány soudy v řízení ve věcech občanskoprávních podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Tyto nepříznivé důsledky se projeví též při jednání s pojišťovnou. Pro stěžovatelku bylo velmi překvapivé i odůvodnění napadeného rozsudku, kde okresní soud uvádí, že "v této věci byla mezi obžalovaným a státní zástupkyní sjednána dohoda o vině a trestu, v níž bylo dojednáno, že jednání poškozené se na vzniklém následku spočívajícím v újmě na zdraví poškozené spolupodílelo rovnocenným způsobem s jednáním obžalovaného, tedy v rozsahu 50 %". Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že o jejím spoluzavinění se vedlejší účastník a státní zástupkyně dohodli k její tíži, a setrvává v přesvědčení, že o předmětné otázce měl případně rozhodnout soud v řádném řízení. Okresní soud též zamítl návrhy stěžovatelky na doplnění dokazování znaleckými posudky z oboru doprava (k rozhledovým poměrům, brzdné dráze, rychlosti účastníků provozu, jejich osvětlení, možnostem zabránění nehodě) a zdravotnictví (k namítané šerosleposti vedlejšího účastníka), v důsledku čehož neobjasnil dostatečně skutkový stav. Podle stěžovatelky je odůvodnění napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů též proto, že zamítnutí provedení důkazů je odůvodněno apodiktickým konstatováním, podle kterého ve výroku o vině je uvedeno spoluzavinění poškozené na úrovni 50 %. Proti takovému rozhodnutí o zavinění stěžovatelky u hlavního líčení brojil i obhájce vedlejšího účastníka, a to právě z důvodu, že by stěžovatelka mohla rozhodnutí pro tuto zjevnou nesprávnost napadnout a vrátit celý proces v podstatě na začátek. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka neměla vůči rozsudku okresního soudu k dispozici žádný zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 9. Obsahovým těžištěm ústavní stížnosti je oponentura vycházející z předpokladu, že okresní soud stěžovatelce přičetl spoluzavinění na její újmě "v rozsahu 50 %", aniž by jí poskytl možnost účinně uplatnit skutkovou a právní argumentaci, která by tento závěr vyvrátila. 10. Podle judikatury Ústavního soudu je důvod k jeho zásahu na základě ústavní stížnosti poškozeného dán za situace, kdy pochybení trestních soudů již nelze napravit v občanskoprávním řízení [nález ze dne 15. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 1587/15 (N 214/79 SbNU 443), bod 19. odůvodnění], a dále například tehdy, je-li rozhodnutí o adhezním nároku zatíženo libovůlí či svévolí nebo je odůvodnění tohoto rozhodnutí provedeno způsobem, který porušuje substantivní základní práva účastníků, například je-li založeno na rasové diskriminaci (nález sp. zn. I. ÚS 1587/15, bod 18. odůvodnění). 11. Okolnost, že v trestním řízení byl za viníka nehody určen vedlejší účastník (řidič automobilu) a že v rozsudku okresního soudu bylo konstatováno, že stěžovatelka spoluzavinila vznik nehody "z 50 %", však nevylučuje závěr soudu v občanskoprávním řízení o tom, že se stěžovatelka neosvětlením jízdního kola na vzniku (či zvětše