IV.ÚS 1455/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1455/07 ze dne 12. 9. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 12. září 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2007, sp. zn. 1 To 212/2007, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 4. 2007, sp.zn. 10 Nt 228/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 6. 6. 2007 a doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 6. 2007 se J. M. (dále též "stěžovatel" nebo "obviněný"), domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená usnesení, jimiž bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vzetí do vazby. Současně navrhl, aby Ústavní soud návrh projednal jako věc naléhavou mimo pořadí. II. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádané kopie trestního spisu Policie ČR, Okresního ředitelství Karviná, ČTS: ORKA-349/OK-04-2006, vyplývají následující skutečnosti. Dne 23. 3. 2007 udělila státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné policejnímu orgánu předchozí souhlas (§ 76 odst. 1 tr.ř.) k zadržení stěžovatele jako osoby podezřelé ze spáchání trestného činu nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1,2 písm. a) tr. zákona, § 188 odst. 1 tr. zákona a trestného činu vydírání dle § 235 odst. 1, písm. c) tr. zákona. Dne 2. 4. 2007 v 00.25 hodin byl stěžovatel zadržen a umístěn v policejní cele v budově Policie ČR, Obvodní oddělení Český Těšín. Téhož dne v 01.45 hodin stěžovateli bylo doručeno usnesení policejního orgánu ze dne 1. 4. 2007 o zahájení trestního stíhání. Stížnost proti tomuto usnesení zamítla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné dne 5. 4. 2007. Dne 2. 4. 2007 v 13.15 hod. byl stěžovatel vyslechnut policejním orgánem. Využil práva k věci nevypovídat s odůvodněním, že před započetím výslechu nebylo vyhověno žádosti obhájce o nahlédnutí do spisu. Podle záznamu policejního orgánu nahlédnutí do trestního spisu nebylo umožněno ve smyslu § 65 odst. 2 tr.ř. "z důvodů závažných a to zejména proto, že ve spise jsou uvedena jména svědků a rovněž i záznamy o dalších, doposud policejním orgánem neustanovených osobách, které by mohly podat svědectví v této trestní věci, kdy tyto osoby by mohly být kontaktovány a ovlivňovány před protokolací výslechů těchto osob jako svědků.". Dne 3. 4. 2007 byl Okresnímu soudu v Karviné doručen návrh státní zástupkyně na vzetí stěžovatele do vazby. Dne 4. 4. 2007 Okresní soud v Karviné obviněného vyslechl a vzal do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu. Nahlédnutí do spisu mu nebylo umožněno ve smyslu § 65 odst. 2 tr. řádu. Dne 13. 4. 2007 Krajský soud v Ostravě zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení o vzetí do vazby. V odůvodnění mj. poukázal na nálezy III. ÚS 239/04 a I. ÚS 54/05. III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými usneseními Okresního soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě byl porušen čl. 37 odst. 3 ve spojení s čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 odst. 5 Listiny, čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 5 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na možnost k přípravě obhajoby dle čl. 40 odst. 3 Listiny. Stěžovatel uvedl, že při rozhodování o vzetí do vazby jemu samotnému ani jeho obhájci nebylo umožněno nahlédnout do spisu, seznámit se s návrhem na vzetí do vazby a zjistit, na základě jakých věcných argumentů a důkazů byl návrh na vzetí do vazby podán. Pro neznalost obsahu spisu neměl možnost proti omezení osobní svobody se účinně hájit. U veřejného zasedání dne 4. 4. 2007 soud neprovedl žádný důkaz, kterým by mohl zjistit konkrétní skutečnosti odůvodňující důvodnou obavu ve smyslu § 67 písm. a) až c) tr. řádu. Stěžovatel tak nebyl seznámen s důkazy svědčícími pro omezení osobní svobody. Soud zásadně pochybil, neboť rozhodl, aniž by zjišťoval skutkový stav věci. Protože u veřejného zasedání nebyly prováděny žádné důkazy, nebylo stěžovateli umožněno se k nim vyjádřit. V řízení tak bylo rozhodováno o omezení osobní svobody, aniž měl on sám nebo jeho obhájce možnost seznámit se s obsahem spisu. Veřejné zasedání nebylo kontradiktorní, spravedlivé a nezaručovalo rovnost zbraní. Stěžovatel poukázal na nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 239/04 a sp. zn. II. ÚS 336/06, a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") ve věci Delcourt proti Belgii, 1970 a publikaci Bohumila Repíka: Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo, Orac, Praha, 1. vydání, 2002, str. 233-234. Vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě nebyly dány důvody k odepření nahlédnutí do spisu. Okresnímu soudu v Karviné stěžovatel vytkl, že dne 4. 4. 2007 rozhodoval o vzetí do vazby na základě návrhu státního zástupce, s jehož obsahem nebyli on ani obhájce seznámeni ani ústně. Státní zástupkyně u řízení nebyla přítomna. Obhajoba tak spočívala v pouhé "střelbě na prázdno" a jeho postavení v řízení nebylo rovné. Stěžovateli bylo umožněno nahlédnout do vyšetřovacího spisu až dne 30. 5. 2007, po dvou měsících od zahájení trestního stíhání, poté, co byla vyslechnuta většina svědků sice v přítomnosti obhájce, ale bez možnosti se na jejich výslechy připravit. Stěžovatel dále polemizoval s důvody vzetí do vazby. Namítl, že soudem učiněná zjištění nemají oporu v provedeném řízení a jejich rozhodnutí nelze označit jinak, než jako ryzí projev libovůle soudů při rozhodování. Poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 336/06. Odůvodnění ústavní stížnosti obsahuje podrobnou ústavněprávní argumentaci. IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů. K tvrzení stěžovatele o porušení článku 90 Ústavy Ústavní soud uvádí, že citovaný článek sám o sobě subjektivní veřejné ústavně zaručené základní právo stěžovatele nezakládá, neboť (spolu s článkem 95 Ústavy) obsahuje především institucionální záruku soudní pravomoci v oblasti práva soukromého a práva trestního, dělby moci a nezávislosti soudů a soudců [srov. nález IV.ÚS 285/02, Sb.n.u., sv. 30, str. 193 (195-6)]. Podstatu ústavní stížnosti spatřuje Ústavní soud v tvrzení stěžovatele, že vzetím do vazby a s tím souvisejícím řízením bylo porušeno základní právo na osobní svobodu zakotvené v čl. 8 Listiny, resp. základní právo na svobodu a osobní bezpečnost dle článku 5 Úmluvy. Obecné principy: Ústavní soud úvodem připomíná obecné principy základního práva na svobodu a osobní bezpečnost vyplývající z judikatury Evropského soudu a Ústavního soudu při aplikaci článku 5 Úmluvy, resp. článku 8 Listiny. Na úrovni základních práv a svobod jsou podmínky zbavení osobní svobody v trestním řízení zakotveny v článku 8 Listiny, čl. 9 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt") a čl. 5 Úmluvy. Z uvedených ustanovení nejúčinnější ochranu osobní svobody poskytuje Úmluva. Listina a Pakt se totiž omezují na formulaci, že osobní svobody lze zbavit jen na základě zákona, resp. z důvodů a způsobem, které stanoví zákon. Úmluva důvody a podmínky zbavení svobody vyčerpávajícím způsobem sama upravuje. Zákonná úprava tak může jen poskytnout více záruk, případně nepřipustit zbavení osobní svobody tam, kde to Úmluva připouští (čl. 53 Úmluvy). Právo na svobodu není právem absolutním. Zbavit svobody lze, to však jen ve výjimečných - Úmluvou (přirozeně též Paktem, Listinou a zákonem) taxativně stanovených případech a při dodržení procesních záruk. Podle článku 5 odst. 1 věty druhé Úmluvy zbavit osobní svobody lze jen "v souladu s řízením stanoveným zákonem". V písmenu c) téhož odstavce se znovu opakuje, že zatčení nebo jiné zbavení osobní svobody musí být "zákonné". Článek 8 odst. 2 Listiny stanoví, že "Nikdo nesmí být ... zbaven osobní svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.". Článek 9 Paktu uvádí, že "Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být svévolně zatčen nebo zadržen. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě případů, kdy se tak stane na základě zákona a ve shodě s řízením, jež je stanoveno zákonem.". Každý zásah do osobní svobody tak musí mít zákonný podklad. Nerespektování zákonné úpravy omezení osobní svobody je současným porušením Úmluvy, Listiny nebo Paktu. Ústavní soud je oprávněn soulad se zákonem v případě potřeby přezkoumávat při respektování zásady, že jsou to především obecné soudy, které zákon vykládají a aplikují. Principy spravedlivého trestního procesu zakotvené v článku 6 Úmluvy se na rozhodování o vazbě podle článku 5 odst. 1 písm. c) a odst. 3 Úmluvy nevztahují, neboť při rozhodování o vazbě nejde o řízení, ve kterém se rozhoduje o "oprávn