IV.ÚS 1463/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1463/09 ze dne 15. 11. 2010 N 225/59 SbNU 285 Nicotnost správního rozhodnutí - chybně uvedený přepis příjmení z cyrilice do latinky   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 15. listopadu 2010 sp. zn. IV. ÚS 1463/09 ve věci ústavní stížnosti Ing. A. Lo. a Mgr. I. Lo. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2008 č. j. 9 Ca 310/2007-52 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2009 č. j. 2 As 91/2008-85, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na vyslovení nicotnosti rozhodnutí ministra vnitra ve věci (ne)udělení státního občanství, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení. Výrok Návrh na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2008 č. j. 9 Ca 310/2007-52 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2009 č. j. 2 As 91/2008-85 se zamítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhají s odvoláním na porušení svého práva na respektování soukromého života, zakotveného v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny a s čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), jakož i práva na zákonnost, zakotveného v čl. 2 odst. 4 Ústavy, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. 2. Jak se podává z ústavní stížnosti a z připojeného spisového materiálu, rozhodnutím Ministerstva vnitra, Odboru všeobecné správy, oddělení státního občanství a matrik, ze dne 24. 11. 2006 č. j. VS-2568/53/2-2000 nebylo vyhověno žádosti stěžovatelů Ing. A. Lo. a Mgr. I. Lo., roz. K., o udělení státního občanství České republiky. K rozkladu podanému stěžovateli rozhodl ministr vnitra dne 16. 7. 2007 č. j. VS-43/RK/3-2007 tak, že rozklad zamítl. 3. Správní žaloba stěžovatelů, kterou se domáhali prohlášení napadeného rozhodnutí ministra vnitra za nicotné, byla shora citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze zamítnuta (výrok I) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů (výrok II). Taktéž shora napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta i kasační stížnost stěžovatelů (výrok I) a žalovanému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II). 4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že správní žalobou brojili proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, resp. ministra vnitra, které sice nabylo právní moci, podle stěžovatelů však nikoliv k jejich osobám. Rozhodnutí se týkalo osob s příjmením Lu. - Lu. a zástupce Ministerstva vnitra uvedl, že se nejedná o písařskou chybu. Stěžovatelé přitom svoji žádost podali jako Lo. - Lo. a na tato jména byl ke spisu přiložen výpis z centrální evidence obyvatelstva. Ministerstvo vnitra přitom právně nezdůvodnilo, co je vedlo ke změně příjmení stěžovatelů. Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí nicotnost předmětných správních rozhodnutí neshledal, přestože se tato týkala jiných osob, než které podaly žádost o udělení státního občanství. Nejvyšší správní soud pak kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Potvrdil tím, že napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra se týká stěžovatelů, aniž by shledal porušení zákona. 5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že postup Ministerstva vnitra byl v rozporu se zásadami dobré správy. Napadeným rozhodnutím správních soudů stěžovatelé vytýkají, že tyto nedostály požadavku na řádné a vyčerpávající zdůvodnění napadených rozhodnutí, v čemž stěžovatelé spatřují porušení jejich práva na spravedlivý proces, což se ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu týká nevyjádření stanoviska ke stěžovateli namítanému porušení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o pobytu cizinců") a zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Závěry obou správních soudů porušují i právo stěžovatelů na soukromý život, neboť jejich příjmení představuje morální a fyzickou integritu stěžovatelů a toto jejich příjmení, které je uvedeno v povolení k pobytu a v dalších osobních dokladech jim vydaných na území České republiky, musí respektovat soudy a všechny fyzické a právnické osoby a státní orgány. Ve svých důsledcích má podle názoru stěžovatelů toto nezákonné nerespektování příjmení stěžovatelů za následek, že nebyli v napadených sporech úspěšní. Stěžovatelé mají za to, že v posuzované věci nastal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a jejich závěry o tom, že mohou vedle příjmení Lo. - Lo. užívat i příjmení Lu. - Lu. S ohledem na shora uvedená tvrzení o porušení jejich ústavně zaručených základních práv stěžovatelé v závěru ústavní stížnosti navrhují, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil. II. 6. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Městského soudu v Praze sp. zn. 8 Ca 310/2007 a spisy Ministerstva vnitra České republiky č. j. VS-43/RK/3-2007 a č. j. VS-2568/53/2-2000 a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze (dále též jen "městský soud"). 7. Za Nejvyšší správní soud se k ústavní stížnosti obsáhle vyjádřila předsedkyně senátu 2 As, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Odmítla námitku směřující k porušení práva na spravedlivý proces, neboť stěžovatelům nebylo upřeno jejich právo na přístup k soudu, řízení proběhlo bez zbytečných průtahů, soud byl řádně obsazen a byla zachována rovnost zbraní zúčastněných stran. Rozhodnutí bylo řádně odůvodněno, pokud jde o žalobní a následně kasační argumentaci ve vztahu k zákonu o pobytu cizinců a zákonu o evidenci obyvatel. Nejvyšší správní soud se plně vyrovnal s námitkou kasační stížnosti, která brojila proti tomu, že se Městský soud v Praze předmětnými ustanoveními těchto zákonů nezabýval. Podle názoru Nejvyššího správního soudu se městský soud také řádně vypořádal s námitkami stěžovatelů vztahujícími se ke způsobu uvedení jejich příjmení ve správních rozhodnutích. Připomíná, že městský soud nerozhodoval autoritativně o jménu stěžovatelů a o správném přepisu jmen z azbuky, přitom respektoval tu mutaci jmen stěžovatelů, kterou oni sami považují za správnou, a právě v této variantě pojmenovává stěžovatele i v záhlaví svého rozhodnutí a stejně tak učinil i Nejvyšší správní soud. Proto Nejvyšší správní soud uvedl, že není rozhodně pravda, že by se s námitkami stěžovatelů městský soud nevypořádal. Městský soud toliko konstatoval, že "drobná odlišnost v transkripci jména účastníků, je-li toto jméno přepisováno z cizího jazyka do latinky (...), nemůže vést k nicotnosti vydávaného rozhodnutí.". I z této formulace Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti seznal, že se Městský soud v Praze argumenty stěžovatelů zabýval, částečně jim přisvědčil, zčásti nikoliv. Pokud se ve správním řízení nerozhodovalo autoritativně o podobě jmen stěžovatelů, nýbrž o (ne)udělení státního občanství, nebyly námitky stěžovatelů prostřednictvím ustanovení shora uvedených zákonů relevantní. K tomu, zda sporná transkripce jmen stěžovatelů v rozhodnutí, jímž jim nebylo uděleno státní občanství, způsobuje neplatnost takového rozhodnutí, pak Nejvyšší správní soud cituje z jeho napadeného rozhodnutí argumentaci, kterou uvedl již ve svém rozhodnutí ze dne 31. 3. 2008 č. j. 8 Ans 3/2008-61, jež se týkalo týchž stěžovatelů, že "drobná odlišnost v transkripci jména účastníků řízení, je-li toto jméno přepisováno z cizího jazyka do latinky, zejm. přichází-li v úvahu více na první pohled nesprávných variant, nemůže vést bez dalšího k nicotnosti vydávaného rozhodnutí. V nyní posuzované věci je zřejmé a z rozhodnutí seznatelné, o jakých účastnících bylo rozhodováno. Nejvyšší správní soud připouští, že užívání různých transkripcí není šťastné, i z rodného listu syna stěžovatelů však vyplývá, že jimi užívanou transkripci těchto jmen nelze považovat za jedinou správnou.". Z uvedeného je podle názoru Nejvyššího správního soudu dostatečně zřejmé, že se Nejvyšší správní soud zabýval body kasační stížnosti v plné míře. Pokud jde o námitku stěžovatelů ohledně porušení práva na soukromý život, které mělo být zasaženo nezákonnou změnou jejich příjmení, poukazuje Nejvyšší správní soud na subsidiaritu ústavní stížnosti, kdy ochrana ústavnosti není jen úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci. Stěžovatelé sice proti způsobu transkripce svých jmen brojili před správními soudy, v daném řízení však bylo přezkoumáváno rozhodnutí zamítající žádost o udělení státního občanství. Nejednalo se tedy o řízení, v němž by autoritativně bylo rozhodováno o podobě příjmení stěžovatelů, a proto by se touto námitkou Úst