IV.ÚS 147/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 147/23 ze dne 26. 4. 2023 N 73/117 SbNU 394 Nejlepší zájem dítěte při rozhodování o určení místa, v němž má docházet k jeho předávání ke styku; požadavky na odůvodnění soudního rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky O. B., zastoupené Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. srpna 2022 č. j. 96 Co 263/2021-611 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. května 2021 č. j. 17 Nc 40/2019-360, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a 1. A. B., zastoupeného JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem, sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, a 2. nezletilého M. A. B., zastoupeného opatrovníkem Magistrátem statutárního města Ú., jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Výrokem III rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. srpna 2022 č. j. 96 Co 263/2021-611 v části, jíž bylo určeno, že otec si nezletilého převezme a po ukončení styku matce vždy předá v Ú. před budovou hlavního vlakového nádraží, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok III rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. srpna 2022 č. j. 96 Co 263/2021-611 se v části, jíž bylo určeno, že otec si nezletilého převezme a po ukončení styku matce vždy předá v Ú. před budovou hlavního vlakového nádraží, zrušuje. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. IV. Návrh prvního vedlejšího účastníka, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti, se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); namítá též porušení čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") sp. zn. 17 Nc 40/2019 se podává, že napadeným rozsudkem okresní soud uložil prvnímu vedlejšímu účastníkovi (dále také jen "otec") přispívat na výživu nezletilého druhého vedlejšího účastníka (dále také jen "nezletilý") částkou 200 EUR měsíčně s účinností od 25. 9. 2019 s tím, že stanovené výživné je otec povinen hradit vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám stěžovatelky (matky) [I. výrok]; dále otci uložil povinnost uhradit dluh na výživném za období od 25. 9. 2019 do 27. 5. 2021 ve výši 1 174 EUR ve splátkách 50 EUR měsíčně vždy spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (II. výrok). Dále okresní soud upravil styk otce s nezletilým, a to vždy každý sudý týden v sobotu od 15:00 hodin do 18:00 hodin a v neděli od 10:00 hodin do 14:00 hodin s tím, že si nezletilého převezme v místě bydliště stěžovatelky a po ukončení styku ho předá v tomto místě zpět; po dovršení dvou let nezletilého pak je otec oprávněn stýkat se s nezletilým vždy každý sudý týden od soboty 10:00 hodin do neděle 13:00 hodin s tím, že si nezletilého převezme v místě bydliště stěžovatelky a po ukončení styku ho zase v tomto místě předá; rovněž bylo rozhodnuto o styku o vánočních svátcích a o povinnosti stěžovatelky nezletilého řádně ke styku připravit (III. výrok). Tím byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 11. 8. 2020 č. j. 17 Nc 40/2019-218 (IV. výrok) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (V. výrok). 3. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu v I. a IV. výroku (I. výrok). Ve II. výroku jej změnil tak, že otec je povinen uhradit dluh na výživném za období od 25. 9. 2019 do 31. 8. 2022 ve výši 2 340 EUR v pravidelných splátkách 50 EUR měsíčně, splatných spolu s běžným výživným k rukám stěžovatelky, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (II. výrok). V III. výroku rozsudek okresního soudu změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým od právní moci tohoto rozsudku do 31. 1. 2023 každý sudý týden od soboty od 10:00 hodin do neděle do 17:00 hodin; s účinností od 1. 2. 2023 pak každý první týden v kalendářním měsíci od středy od 10:00 do neděle do 17:00 hodin; dále bylo rozhodnuto o styku v průběhu vánočních a letních prázdnin. Místem předání nezletilého ke styku a jeho převzetí po ukončení styku bylo určeno Ú. - před budovou hlavního vlakového nádraží a oběma rodičům byly stanoveny povinnosti spojené s uskutečňováním styku (III. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto tak, že stát ani účastníci nemají právo na jejich náhradu (IV. a V. výrok). 4. Krajský soud po doplnění skutkových zjištění o aktuální údaje dospěl k závěru, že bylo v zájmu nezletilého, aby byl jeho styk s vedlejším účastníkem dále rozšířen. Nezletilý je ve věku tří let a je na otce zvyklý; otec je zároveň schopen se o něho postarat. Vzhledem k tomu, že nezletilý u otce dříve nepřespával, bylo namístě upravit rozšiřování styku postupně, aby si nezletilý mohl na nový režim navyknout. Novou úpravou styku bude navíc umožněno nezletilému navázat vztah i s otcovými prarodiči a dalšími příbuznými, kteří žijí ve Spolkové republice Německo (dále jen "SRN"). Stanovená úprava byla vhodná též s ohledem na vzdálenost bydlišť účastníků a pracovní povinnosti otce. Místo předávání nezletilého krajský soud určil podle předchozí úpravy v Ú., do něhož stěžovatelka odešla od prvního vedlejšího účastníka ze SRN. Následně se sice i s nezletilým přestěhovala do B., kde doposud žijí, toto její jednání však soud neshledal v zájmu nezletilého, přičemž měl za to, že stěžovatelka k přestěhování neměla ani žádný zásadní důvod, nadto neprokázala, že by otec s přestěhováním nezletilého souhlasil. Stěžovatelka je schopna pracovat z domova a v Ú. má zázemí, a tudíž zde může po dobu styku pobývat. K výši výživného určeného okresním soudem krajský soud uzavřel, že je lze považovat za přiměřené a odpovídající poměrům nezletilého i rodičů. Ti mají oba jednu vyživovací povinnost, otec dosahuje průměrného příjmu ve výši 3 300 EUR měsíčně čistého. Tomu pak odpovídá výživné ve výši 200 EUR měsíčně, jak správně určil okresní soud; byť by totiž bylo možno s ohledem na příjmy vedlejšího účastníka uvažovat o částce vyšší, bylo nutno zohlednit značné výdaje, které otec vynaložil a bude vynakládat v souvislosti s dopravou za nezletilým a případným pobytem v České republice v průběhu styku. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že nedostatečně zohlednily okolnosti, za kterých byla nucena přestěhovat se do B., stejně jako nedostatečně posoudily finanční situaci otce, který je ve skutečnosti schopen hradit vyšší výživné. K posledně uvedenému blíže namítá, že podle metodické tabulky Ministerstva spravedlnosti, kterou se soudy často řídí, by bylo možno otci stanovit výživné přibližně ve výši 500 EUR měsíčně. Na rozdíl od výdajů otce vynakládaných za účelem uskutečňování styku soudy nezohlednily obdobné výdaje, které v souvislosti s tím bude mít stěžovatelka. Soudy navíc nesprávně stanovily počet cest vedlejšího účastníka z místa jeho bydliště do Ú., když v odůvodnění uvádějí čtyři cesty měsíčně, ačkoliv ve skutečnosti jde pouze o dvě cesty. 6. Dále stěžovatelka nesouhlasí s podmínkami uskutečňování styku, konkrétně s určením místa přebírání a předávání nezletilého. V důsledku napadených rozhodnutí je nezletilý nucen ke každému styku podstupovat několikahodinovou cestu z místa svého bydliště do Ú. a zase zpět (případně ještě dál s vedlejším účastníkem do místa jeho bydliště v SRN a zpět). Rozdíl ve vzdálenostech Ú. a B. od místa bydliště otce je již přitom zanedbatelný, a v souladu se zájmem nezletilého proto mělo být místem jeho předávání ke styku stanoveno místo jeho bydliště v B. Soudy se však posouzením nejlepšího zájmu nezletilého nezabývaly a svá rozhodnutí v této části dostatečně neodůvodnily. 7. K ústavní stížnosti stěžovatelka přiložila rovněž vyjádření Úřadu městské části B., odboru sociálně-právní ochrany dětí, který považuje stěžovatelčinu ústavní stížnost za důvodnou a navrhuje zrušení napadených rozhodnutí. Rekapituluje, že od 1. 2. 2023 je styk nezletilého s vedlejším účastníkem upraven vždy každý první týden v měsíci od středy od 10:00 hodin do neděle do 17:00 ho