IV.ÚS 1478/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1478/20 ze dne 25. 8. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti CIB GROUP, a. s., sídlem Jeruzalémská 1321/2, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem, sídlem Loutkářská 2416/2f, Praha 6 - Břevnov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. března 2020 č. j. 4 As 351/2019-44 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. srpna 2019 č. j. 52 A 69/2019-152, a s ní spojeném návrhu na zrušení části § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "přímo", za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích, sídlem Čechovo nábřeží 1791, Pardubice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, a spolu s ústavní stížností navrhuje zrušení části § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), ve slovech "přímo", vyskytujících se třikrát v jeho znění. 2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a soudního spisu Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") sp. zn. 52 A 69/2019 se podává, že dne 25. 4. 2013 uzavřela stěžovatelka jako dlužník úvěrovou smlouvu se družstvem WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci (dále jen "družstvo WPB"), a k zajištění pohledávek z ní vzniklých zřídila zástavní právo k nemovitým věcem ve vlastnictví stěžovatelky. Vklad zástavního práva ve prospěch družstva WPB provedl Katastrální úřad pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové (dále jen "katastrální úřad") na základě svého rozhodnutí ze dne 30. 4. 2013 č. j. V-2541/2013-602 zpětně ke dni uzavření uvedené úvěrové smlouvy. 3. Dne 2. 6. 2014 byl vydán rozhodčí nález, kterým bylo určeno, že v zahraničí usídlená společnost LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD. (dříve LLAINFAIR CARAINION CWNI DALIANNOL LTD.) [dále jen "společnost LLANFAIR"] je vlastnicí uvedené pohledávky vůči stěžovatelce jako postupnice. Dne 27. 8. 2014 podala společnost LLANFAIR ke katastrálnímu úřadu návrh na vklad změny zástavního práva spočívající ve změně zástavního věřitele, z družstva WPB na společnost LLANFAIR. Dne 5. 9. 2014 oznámil právní zástupce společnosti LLANFAIR stěžovatelce, že na společnost LLANFAIR byly postoupeny shora uvedené pohledávky, s odkazem na uvedený rozhodčí nález. 4. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 20. 11. 2015 č. j. 20 C 193/2015-217 k návrhu stěžovatelky určil, že mezi ní a družstvem WPB neexistuje uvedené smluvní zástavní právo ke dni uzavření uvedené úvěrové smlouvy a nemovité věci stěžovatelky jím nejsou zatíženy. Obdobně okresní soud rozsudkem ze dne 5. 4. 2018 č. j. 20 C 280/2017-131 rozhodl o smluvním zástavním právu společnosti LLANFAIR. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 16. 1. 2019 č. j. V-9609/2014-602 zastavil řízení o návrhu společnosti LLANFAIR na povolení vkladu změny zástavního práva ze dne 27. 8. 2014, neboť se podle něj po vydání shora uvedených rozsudků okresního soudu žádost společnosti LLANFAIR stala bezpředmětnou. Vedlejší účastník uvedené rozhodnutí k odvolání společnosti LLANFAIR zrušil svým rozhodnutím ze dne 4. 4. 2019 č. j. ZKI PA-O-10/00180/2019/8 a věc mu vrátil k novému projednání, neboť zánik zástavního práva podle něj není důvodem pro zastavení řízení o povolení vkladu jeho změny pro bezpředmětnost; za daných okolností musí katastrální úřad změnu zapsat, nebo žádost zamítnout. Nadto uvedl, že pozdější zánik zástavního práva je bezvýznamný, neboť právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému správnímu orgánu. 5. Krajský soud dne 8. 7. 2019 obdržel stěžovatelčin žalobní návrh označený jako "žaloba proti nezákonnému zásahu", ve kterém se domáhala určení nezákonnosti blíže určeného postupu vedlejšího účastníka v řízení předcházejícím vydání jejího uvedeného rozhodnutí. Ve svém žalobním návrhu stěžovatelka brojila proti "právním názorům" vedlejšího účastníka, které jej vedly k vydání jeho rozhodnutí, a v jejichž důsledku dochází podle ní k zásahu do jejího veřejného subjektivního práva na správný a úplný zápis údajů o nemovitých věcech v jejím vlastnictví. Krajský soud žalobu odmítl napadeným usnesením podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínky řízení spočívající v nepřípustném tvrzení nezákonného zásahu. Podle krajského soudu žaloba stěžovatelky mířila proti odůvodnění uvedeného rozhodnutí vedlejšího účastníka, které je jeho součástí. Tzv. zásahová žaloba podle § 82 s. ř. s. však nemůže z povahy věci mířit proti rozhodnutí správního orgánu. Uvedené rozhodnutí nadto nelze úspěšně napadnout ani žalobou podle § 65 s. ř. s., neboť jde o rozhodnutí, kterým odvolací správní orgán (vedlejší účastník) vrací věc správnímu orgánu prvního stupně (katastrálnímu úřadu) k novému projednání. Z obdobného důvodu podle krajského soudu chybí tvrzenému zásahu jedna z jeho nutných podmínek zkrácení na veřejných subjektivních právech. Krajský soud nadto poukázal na tzv. určovací žalobu jako na jiný dostupný prostředek k ochraně stěžovatelčiných práv. 6. Stěžovatelka podala proti napadenému usnesení krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ve které namítala, že ve své žalobě jasně vymezila zásah a odlišila jej od rozhodnutí jako "nezákonné právní úvahy a závěry [vedlejšího účastníka] jím přijaté v průběhu odvolacího řízení a v době před vydáním" rozhodnutí. Krajský soud stěžovatelkou skutkově vymezený zásah svévolně změnil na rozhodnutí. Poukázala na to, že tzv. určovací žaloby k ochraně svých práv již podala, okresní soud o nich rozhodl svými shora uvedenými rozsudky. Ignoruje-li je však vedlejší účastník, nemá jinou možnost, než podat tzv. zásahovou žalobu proti jeho chybným úvahám. 7. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl napadeným rozsudkem a v jeho odůvodnění uvedl, že je zřejmé, že žalobní a kasační námitky stěžovatelky míří ve skutečnosti proti rozhodnutí vedlejšího účastníka, krajský soud správně postupoval, odmítl-li žalobu stěžovatelky bez výzvy ke změně žaloby, neboť takový postup nelze považovat za účelný, neboť úprava žaloby by stejně neumožnila její věcné projednání soudem v následném řízení. V posuzovaném případě je totiž zřejmé, že rozhodnutím ze dne 4. 4. 2019 žalovaný vedlejší účastník zrušil rozhodnutí katastrálního úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení a k vydání nového rozhodnutí ve věci. Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil se závěry krajského soudu a uzavírá, že rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 4. 4. 2019 v posuzovaném případě nelze považovat za konečné rozhodnutí ve věci, které lze napadnout žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Nadto poukázal "příkladem" na další prostředky ochrany stěžovatelčina práva na správný a úplný zápis údajů o jejích nemovitých věcech; poznámku spornosti zápisu podle § 24 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) [dále jen "katastrální zákon"]. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka nesouhlasí s odmítnutím své žaloby a domáhá se přezkumu jí tvrzeného nezákonného zásahu vedlejšího účastníka. Namísto toho, aby správní soudy posoudily znaky nezákonného zásahu, odmítly stěžovatelce přístup k soudu přehnaně formalistickým výkladem procesních předpisů. Nemá žádný smysl, aby stěžovatelka vyčkávala na výsledek správního řízení, jehož ani není účastnicí. Měly-li správní soudy za to, že stěžovatelka použila nesprávný žalobní typ, měly ji o tom poučit a vyzvat ji k úpravě jejího žalobního návrhu. 9. Krajský soud si zaprvé svévolně vymezil nezákonný zásah jinak, než jak jej vymezila stěžovatelka ve své žalobě. Nešlo o právní hodnocení, ale o nepřípustné nerespektování skutkového vymezení rozsahu tvrzeného zásahu. Stěžovatelka zdůrazňuje, že její žaloba nemířila proti rozhodnutí, ale proti "zjištěním, právním úvahám a závěrům" vedlejšího účastníka, které přijal v průběhu odvolacího řízení a před vydáním rozhodnutí a následně se do jeho rozhodnutí promítly. Tvrdí, že se krajský soud mýlí, uvádí-li, že námitkami uplatněnými ve stěžovatelčině žalobě se b