IV.ÚS 1489/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1489/14 ze dne 4. 8. 2014 N 147/74 SbNU 255 Placení povinného ručení u neprovozovaného vozidla vedeného v centrální evidenci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka - ze dne 4. srpna 2014 sp. zn. IV. ÚS 1489/14 ve věci ústavní stížnosti Václava Hejtmánka, zastoupeného JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Hellichova 1, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 42 C 357/2013-39 ze dne 13. února 2014, jímž bylo rozhodnuto o stěžovatelově povinnosti zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 7 258 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady zákonného příspěvku za provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti, za účasti České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Zuzanou Tučkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 42 C 357/2013-39 ze dne 13. února 2014 bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 42 C 357/2013-39 ze dne 13. února 2014 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel s odkazem na porušení zásad stanovených v čl. 1 a v čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a svého práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. 2. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 42 C 357/2013 Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník se na stěžovateli domáhal zaplacení částky 7 258 Kč s příslušenstvím jako příspěvku za nepojištěné vozidlo (dále též jen "příspěvek nepojištěných") podle § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o pojištění odpovědnosti"), a to za dobu ode dne 5. srpna 2009 do dne 2. listopadu 2009 (dále též jen "rozhodná doba"), spolu s náklady na uplatnění a vymáhání tohoto příspěvku. Stěžovatel je vlastník blíže specifikovaného automobilu tovární zn. Fiat (dále též jen "vozidlo stěžovatele"), které bylo v předmětném období evidováno v Centrálním registru vozidel (dále jen "registr") a nebylo k němu uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti"). 3. Obvodní soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobě vyhověl, stěžovateli uložil vedlejšímu účastníkovi žalovanou částku s příslušenstvím uhradit a rozhodl, že vedlejšímu účastníkovi se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Uzavřel, že stěžovatel byl v rozhodném období zapsán v registru jako vlastník vozidla, které nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti, proto je povinen podle § 24c odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti uhradit vedlejšímu účastníkovi žalovaný příspěvek. Splatnost tohoto příspěvku nastává podle obvodního soudu dle § 24c odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti uplynutím lhůty 30 dnů ode dne doručení výzvy k jeho úhradě, přičemž povinnost jeho úhrady podle téhož ustanovení nevzniká, pokud je v této lhůtě prokázána neexistence takové povinnosti. Dále soud uvedl, že uvedená třicetidenní lhůta je prekluzivní a uplynutím této lhůty zaniká možnost prokázat, že vozidlo "bylo provozováno v rozporu se zákonem", a že vzhledem k tomu, že stěžovatelem nebylo v řízení prokázáno, že by vedlejšímu účastníkovi rozhodné skutečnosti v uvedené lhůtě sdělil a zároveň prokázal (neboť sdělení stěžovatele zaslané bez doručenky takovou skutečnost neprokazuje), má obvodní soud za to, že stěžovateli povinnost k úhradě příspěvku nepojištěných vznikla a je povinen jej zaplatit. 4. O nákladech řízení obvodní soud rozhodl dle § 150 o. s. ř., přičemž důvody pro nepřiznání nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi hodné zvláštního zřetele podle něj spočívají v osobě stěžovatele, který sdělil vedlejšímu účastníkovi závažné rozhodné skutečnosti ohledně vozidla stěžovatele, které nebylo provozováno z důvodu havárie, na výzvu vedlejšího účastníka ve stanovené prekluzivní lhůtě pouze na formuláři zaslaném vedlejšímu účastníkovi odpovědní obálkou obyčejnou poštou (výslovně na žádost vedlejšího účastníka nikoli doporučeně), tudíž doklad o zaslání sdělení nemá a tuto skutečnost nelze prokázat. Obvodní soud proto měl za to, že v takové situaci by bylo v rozporu s dobrými mravy stěžovatele k náhradě nákladů řízení zavázat. II. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že porušení zásady vyjádřené v čl. 4 odst. 1 Listiny spatřuje v tom, že obvodní soud akceptoval v napadeném rozhodnutí argumentaci vedlejšího účastníka, který spojuje vznik povinnosti platit příspěvek nepojištěných s uplynutím lhůty 30 dnů od doručení jeho výzvy, aniž by bylo prokázáno (resp. aniž by vedlejší účastník uznal za prokázané), že povinnost platit zákonný příspěvek nevznikla. Aplikace uvedeného ustanovení obvodním soudem podle stěžovatele zcela přehlíží přesné znění § 24c odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti. Obvodní soud podle stěžovatele při výkladu zákona vybočil z jeho znění a spojil zánik práva s nereagováním na výzvu tam, kde tento zánik ze zákona nevyplývá, přičemž tuto právní konstrukci "prekluze" považuje za zcela nesprávnou a odporující základním ústavněprávním principům. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 ze dne 31. března 2014 (N 48/72 SbNU 543), ve kterém se stejným způsobem podle ústavní stížnosti vyjádřil i Ústavní soud. Stěžovatel je tohoto názoru, že vlastník vozidla může prokázat to, že vozidlo nebylo provozováno (např. v situaci, že bylo jako nepojízdné odstaveno), i po uplynutí třicetidenní lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení a odkazuje též na konkrétní rozhodnutí obecných soudů, které dospěly k témuž závěru. 6. Porušení zásady rovnosti stanovené v čl. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny spatřuje stěžovatel tom, že vůči němu jsou veřejnou mocí vymáhány povinnosti, které jiným účastníkům právních vztahů v obdobné situaci (vlastníkům vozidel, která nejsou provozována, přestože jsou formálně vedena v registru) ukládány nejsou - je řada případů, ve kterých vedlejší účastník uznal námitku vznesenou po uplynutí údajně "prekluzivní" lhůty - a v tom, že obvodní soud svou interpretací zákona zakládá procesní nerovnost sporných stran, kdy stěžovatel jako žalovaný je vyloučen z možnosti tvrdit a prokazovat svá tvrzení v občanském soudním řízení. Porušení svého práva na spravedlivý proces shledává stěžovatel podle ústavní stížnosti dále též v obdobných skutečnostech, jako tomu bylo v případě, o němž rozhodl Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 2221/13 ze dne 31. března 2014 (viz výše), neboť stěžovateli bylo odepřeno právo na soudní ochranu proti neprávem uplatněnému nároku. Rozhodnutí obecného soudu založené čistě na domnělé prekluzi práva namítat nedostatek podmínek pro vznik povinnosti zbavilo podle ústavní stížnosti stěžovatele možnosti bránit svá práva plnohodnotným způsobem před soudem. III. 7. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření obvodního soudu a vedlejšího účastníka řízení. 8. Obvodní soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil. 9. Vedlejší účastník ve vyjádření k ústavní stížnosti předně uvádí, že ústavní stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Napadené rozhodnutí se podle vyjádření týká částky 7 258 Kč s příslušenstvím, tedy se jedná o bagatelní spor. Dle názoru vedlejšího účastníka by se tak na danou věc měly aplikovat závěry Ústavního soudu ohledně projednání ústavních stížností v bagatelních věcech. 10. Vedlejší účastník následně odkazuje na závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 ze dne 31. března 2014 (N 48/72 SbNU 543), ve kterém Ústavní soud uvedl, že již ze samotné skutečnosti, že vozidlo je vedeno v registru, je samozřejmě možno dovozovat, že vozidlo je provozováno (zpravidla tomu tak bude), a to za situace, kdy nebude jeho vlastníkem (provozovatelem) dostatečně prokázán opak. Dále vedlejší účastník uvádí, že stěžovatel v rámci mimosoudního vymáhání a v průběhu soudního řízení neprokázal, že vozidlo nebylo v rozhodnou dobu provozované, tedy že nebylo provozuschopné a zároveň bylo odstaveno mimo veřejnou komunikaci. Z průběhu vymáhání příspěvku nepojištěných navíc podle vyjádření plyne, že vedlejší účastník dal stěžovateli dostatečný prostor věc vyřešit mimosoudně. 11. Vedlejší účastník uvádí, že stěžovatel měl dostatek času na prokázání svých tvrzen