IV.ÚS 1501/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1501/24 ze dne 29. 1. 2025 Náhrada za daň z přidané hodnoty za úkon právního zástupce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Procházky, zastoupeného Mgr. Richardem Syslem, sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6 - Dejvice, proti výroku II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2024 č. j. 4 Cmo 203/2023-1177, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti SONITA - TECHNOS s. r. o. v likvidaci, sídlem Nosická 2386/18, Praha 10 - Strašnice, zastoupené Mgr. Emílií Popovičovou, advokátkou, sídlem Nádražní 23/344, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2024 č. j. 4 Cmo 203/2023-1177 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na právní pomoc zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny. II. Výrok II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2024 č. j. 4 Cmo 203/2023-1177 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"). Stěžovatel tvrdí, že napadený výrok porušuje jeho ústavně chráněné právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a Ústavním soudem vyžádaného spisu vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 74 Cm 420/2009 vyplývá, že základem je spor právní předchůdkyně stěžovatele jako původní žalované a Ing. Petera Majeríka (dále jen "původní vedlejší účastník") jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice), kteří byli manželé a zároveň společníky a jednatelé vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice v původním řízení neúspěšně požadovala po původní žalované zaplacení škody, kterou ji způsobila tím, že převzala postupně odpovídající částku v hotovosti za prodané zboží od zákazníků vedlejší účastnice a tuto částku si neoprávněně ponechala. 3. V posuzované věci jde o opakované rozhodování o povolení obnovy původního řízení. Vedlejší účastnice se domáhala obnovy řízení s tvrzením, že se objevily důkazy, které v původním řízení nemohla uplatnit a které mohly mít za následek příznivější rozhodnutí ve věci. Městský soud se s jejím tvrzením neztotožnil a usnesením ze dne 17. 5. 2023 č. j. 74 Cm 420/2009-1099 zamítl návrh na obnovu původního řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení vedlejší účastnicí a původním vedlejším účastníkem. 4. K jejich odvolání vrchní soud napadeným rozhodnutím usnesení městského soudu, pokud jde o zamítnutí žaloby, potvrdil (výrok I.), změnil však výrok o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Změna výroku o nákladech řízení byla odůvodněna částečně snížením počtu úkonů o jeden, navýšením o zaplacený soudní poplatek a nepřiznáním DPH za zastupování předchozími právními zástupci. Vrchní soud zdůraznil, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu, tedy nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Pro přiznání náhrady DPH je tak rozhodné pouze to, že současný právní zástupce stěžovatele jejím plátcem nebyl. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že po téměř celé řízení byl zastoupen advokátem, plátcem DPH. Teprve v závěru řízení převzal jeho právní zastoupení advokát, který plátcem DPH nebyl. Smyslem náhrady nákladů řízení je přitom zajistit úspěšné straně spravedlivou náhradu nákladů mimo jiné za příslušnou právní pomoc. Rozhodnutí vrchního soudu tak prakticky znamená, že by měl stěžovatel nést sám náklady za DPH svého právního zástupce pouze proto, že došlo ke změně právního zastoupení. Konstitutivní povaha rozhodnutí o nákladech řízení se přitom nijak nedotýká způsobu, kterým se stanoví výše nákladů. Pokud by měl soud rozhodovat o výši nákladů až dle stavu ke dni vynesení rozsudku, znamenalo by to absurdní závěr, že by stěžovateli např. nebyla přiznána náhrada soudního poplatku, pokud by byla v mezidobí právním předpisem povinnost daného poplatku zrušena. Naopak o nutnosti vyčíslení náhrady podle stavu ke dni, kdy byl daný úkon započat, svědčí i znění § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019 sp. zn. 27 Cdo 5848/2017. Podle nálezu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 17/21 (N 178/108 SbNU 182) navíc nemůže být odměna založena na svévolných kritériích nebo úvahách. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Vyjádření účastníka řízení a vedlejší účastnice řízení 7. Ústavní soud si ve věci vyžádal vyjádření vrchního soudu jako účastníka řízení, a dále vedlejší účastnice a původního vedlejšího účastníka, u nichž bylo k žádosti připojeno poučení, že nebude-li jejich vyjádření podáno prostřednictvím advokáta s připojením plné moci, nebude k nim v řízení před Ústavním soudem přistupováno jako k vedlejším účastníkům. K výzvě se vyjádřili vrchní soud a vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice prostřednictvím své právní zástupkyně zaslala spolu se svým vyjádřením i dokument nazvaný "Společník a jednatel společností podává po dohodě s likvidátorkou společnosti vyjádření k Ústavní stížnosti stěžovatele". Ani po dodatečné výzvě však nebyla doložena plná moc k zastupování původního vedlejšího účastníka, a proto Ústavní soud dále vycházel z toho, že se postavení vedlejšího účastníka vzdal (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). 8. Vrchní soud ve vyjádření zdůraznil, že rozhodnutí o nákladech řízení má konstitutivní povahu a náhrada DPH patří k nákladům řízení pouze, je-li zástupcem advokát, který je plátcem DPH. Pro napadené rozhodnutí byl přitom rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 a § 167 odst. 1 občanského soudního řádu). Odkaz stěžovatele na advokátní tarif je zcela nepřiléhavý. Mezi tarifní hodnotou a mimosmluvní odměnou na straně jedné a přiznáním náhrady za DPH na straně druhé není žádná souvislost. Stěžovatelem provedené zobecnění není s ohledem na znění § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ani možné. Ve zbytku vrchní soud odkázal na napadené rozhodnutí a obsah soudního spisu. 9. Vedlejší účastnice ve vyjádření uvedla, že vrchní soud rozhodl více než dostatečně ve prospěch stěžovatele. Účelem ústavní stížnosti je jeho snaha přenést evidentní požadavek na získání dalších nákladů řízení od nemajetného subjektu do polemiky o DPH. Podle vedlejší účastnice by se ale měl Ústavní soud zabývat věcí v širších souvislostech s ohledem na čl. 36 Listiny. Spravedlivé by bylo nepřiznat náklady žádné ze stran sporu. Vedlejší účastnice navíc prostředky k úhradě nákladů řízení nemá, což je dáno tím, že se nedohledala částka, kterou právní předchůdkyně stěžovatele převzala v hotovosti jako jednatelka vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice se navíc snažila o smírné řešení věci, na což stěžovatel ani jeho právní předchůdkyně nepřistoupili. Celou částku přiznaných nákladů řízení v tomto sporu uhradil původní vedlejší účastník. Z důvodu jeho zapojení do sporu připojila vedlejší účastnice jeho vyjádření k ústavní stížnosti. Vedlejší účastnice má za to, že Ústavní soud by měl stížnost zamítnout nebo zrušit s doporučením, že žádné straně nemají být přiznány náklady řízení. Pro tento postup jsou dány okolnosti zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 občanského soudního řádu. V části označené jako vyjádření společníka a jednatele je pak dále popisován průběh sporu, zjištění soudu, která mají být v rozporu s provedenými nebo navrhovanými důkazy, domnělá pochybení soudu, jakož i další skutková tvrzení