IV.ÚS 1502/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1502/19 ze dne 30. 6. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky E. K., zastoupené JUDr. Alenou Kojzarovou, advokátkou, sídlem Uhy 108, proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaných Městským soudem v Brně dne 26. února 2019 sp. zn. 70 Nt 1341/2019 a 70 Nt 1343/2019 a proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 27. února 2019 sp. zn. 70 Nt 1349/2019, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1. Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, 2. Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitury Brno, a 3. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž došlo podle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Dále se stěžovatelka domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu SKPV, Expozituře Brno (dále jen "policejní orgán"), pokračovat v porušování jejích práv, a uložil jí vydat zpět zabavené věci. 2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedenými příkazy Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") byly na návrh Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen "vrchní státní zastupitelství") nařízeny prohlídky: a) prostorů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže užívaných stěžovatelkou a druhým podezřelým, jakož i souvisejících prostor (sp. zn. 70 Nt 1341/2019), b) osobního automobilu užívaného stěžovatelkou (sp. zn. 70 Nt 1343/2019), c) bytu v Brně, který je ve společném jmění stěžovatelky a jejího manžela (sp. zn. 70 Nt 1349/2019). 3. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí se podává, že policejní orgán prověřuje podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zločinu podplácení podle § 332 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Uvedených trestných činů se měl dopustit zejména P. R., jako předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a další dva podezřelí. Podstatou dané trestné činnosti měla být manipulace s veřejnou zakázkou a rozhodováním Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže tak, aby stát byl donucen uzavřít smlouvu na provozování mýtného systému s předem vybranou společností. Z toho důvodu měl odvolat místopředsedu jím vedeného úřadu, který považoval postup při zadávání zakázky za bezchybný a měl proti postupu předsedy výhrady. Na pozici místopředsedkyně ustanovil stěžovatelku, jejímž prostřednictvím pak ovlivňoval řízení o dané zakázce. Z dalšího prověřování vyplynulo podezření, že k podobným manipulacím docházelo rovněž v jiných správních řízeních ve prospěch vybraných společností. Uvedenými prohlídkami mohou tak orgány činné v trestním řízení najít důležité důkazy, zejména písemnosti a výpočetní techniku s daty týkajícími se daných zakázek, záznamy elektronické komunikace mezi podezřelými a další projevy jejich styků. Z důvodu nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů bylo provedení prohlídek nařízeno jako neodkladné. Všechny pachatele není v současné době možné určit, přičemž jejich zapojení mají objasnit právě zajištěné důkazy. Uvedené hrozbě nasvědčuje i konspirační povaha jednání pachatelů. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že soud v dané věci nesplnil svou ústavní povinnost ochrany základních práv a svobod a stal se pouze "pošťákem" pro návrhy státního zástupce. Odůvodnění napadených příkazů je pouze zkopírováním textů těchto návrhů a neobsahují žádnou vlastní úvahu soudu. V některých částech pak příkazy postrádají odůvodnění zcela, pročež jsou v této části příkazy nepřezkoumatelné. Podezření je formulováno pouze ke kauze veřejné zakázky na mýto, avšak příkazy jsou rozšířeny i na další věci, bez formulovaného podezření. Vydané příkazy jsou tak podle stěžovatelky projevem svévole. Podle stěžovatelky městský soud neprovedl test proporcionality, resp. nezohlednil nutnost jeho provedení. Soud se kupříkladu nezabýval možností dožádání většiny požadovaných důkazů, které jsou v držení jiného orgánu veřejné moci. Při samotném provedení prohlídky pak byla stěžovatelka (a další osoby) vyzvána rovněž k vydání věcí, které v příkazu uvedeny nebyly. Policejní orgán tedy příkaz překročil. Stěžovatelka k tomu uvádí i seznam takto neoprávněně zabavených věcí, které policejní orgán a státní zástupce nadále odmítají vydat. V dané věci není ani zatím nikdo obviněn a nelze tedy důvodně předpokládat, že o zákonnosti postupu policejního orgánu bude někdy rozhodovat soud. Ač je stěžovatelka v příkazech uvedena jako podezřelá, nedostalo se jí v tomto směru řádného poučení, neboť byla poučena pouze jako svědek. Nadto se stěžovatelka ohrazuje proti tomu, že by byla do své funkce dosazena proto, aby umožňovala ovlivňování veřejných zakázek. Poukazuje na to, že funkci přijala poté, co jí tři jiní kandidáti odmítli. Podle jejího názoru tedy očividně neexistoval zájem stěžovatelku do funkce dosadit. Konečně řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je dvoustupňové a stěžovatelka nemá žádný vliv na přidělování věcí. V době údajného páchání trestného činu ani stěžovatelka nebyla přítomna v úřadě. V jiných případech nebyla v dané době ve funkci místopředsedkyně a věc řešila až poté, co bylo řízení zahájeno někým jiným. III. Vyjádření vedlejšího účastníka 5. Své vyjádření k ústavní stížnosti, označené jako návrh vedlejšího účastníka na vstup do řízení, zaslal Ústavnímu soudu rovněž Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tomuto návrhu Ústavní soud vyhověl usnesením ze dne 26. 5. 2020 č. j. IV. ÚS 1502/19-46, neboť tato věc měla širší dosah. Ve vyjádření vedlejší účastník uvádí, že městský soud pochybil při vydávání samotného příkazu k prohlídce, a dále došlo i k pochybením při realizaci nařízené prohlídky jeho prostor. Tím došlo k ohrožení nebo porušení zájmů všech osob, jejichž zájmy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rovněž chrání. Došlo k zajištění listin ze správních spisů, a to bez dodržení zákonných podmínek. Tyto dotčené třetí osoby přitom samy nemají žádné procesní prostředky nápravy. Podle vyjádření by uvedené věci nebyly téměř určitě zajištěny, kdyby se nacházely v obydlích (sídlech) těchto dotčených osob. Dále vyjádření uvádí, že napadené příkazy byly vymezeny příliš široce (šlo o tzv. fishing expedition). Navíc byly odňaty rovněž věci, které s popsanou trestnou činností nikterak nesouvisely a které následně vyjádření obsáhle vyjmenovává. Vyhověl-li by Ústavní soud ústavní stížnosti, mohl by úřad žádat zabavené věci zpět. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zčásti nepřípustný a ve zbývající části zjevně neopodstatněný. V části týkající se provedení prohlídky v prostorách Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a zabavení věcí ve vlastnictví tohoto úřadu (např. spisů) jde pak o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť tímto postupem nebylo zasaženo do práv stěžovatelky (výjimku tvoří např. osobní věci v její kanceláři). 8. Především je třeba konstatovat, že s většinou zcela totožných námitek se Ústavní soud obsáhle vypořádal v usnesení ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), kterým odmítl ústavní stížnost druhého podezřelého (předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže). Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by se měl od tam uvedených závěrů jakkoliv odchýlit. Na obecnou část odůvodnění zejména nepřípustnosti nebo zjevné neopodstatněnosti těchto námitek lze tedy stěžovatelku odkázat. Jde