IV.ÚS 1507/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1507/21 ze dne 24. 8. 2021 N 147/107 SbNU 241 K náležitostem příkazu k zatčení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Pavla Šámala (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, sídlem Paroubkova 228, Domažlice, proti příkazu k zatčení Okresního soudu v Benešově ze dne 13. dubna 2021 č. j. 10 T 170/2020-125, za účasti Okresního soudu v Benešově jako účastníka řízení, takto: I. Příkazem k zatčení Okresního soudu v Benešově ze dne 13. dubna 2021 č. j. 10 T 170/2020-125 bylo porušeno právo stěžovatele na osobní svobodu zakotvené v čl. 8 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod. II. Příkaz k zatčení Okresního soudu v Benešově ze dne 13. dubna 2021 č. j. 10 T 170/2020-125 se ruší. III. Návrh na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 1, 4 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1, 2 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že na stěžovatele byla u Okresního soudu v Benešově (dále jen "okresní soud") podána obžaloba pro přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl zkráceně dopustit tím, že dne 21. 2. 2020 v době kolem 17:20 hodin v prostoru autobusové zastávky v B. nejprve hlasitými hrubými slovními výrazy urážel řidiče linkového autobusu P. D. a poté přistoupil k bočnímu oknu autobusu v místě u řidiče, kovovou montážní tyčí udeřil do skleněné výplně okna autobusu a tuto výplň rozbil, čímž způsobil společnosti ČSAD Benešov škodu ve výši 24 831 Kč, přičemž při úderu montážní tyčí zasáhl i tělo řidiče P. D., kterému způsobil zhmoždění levého ramene a natažení krční páteře. Za to mu byl trestním příkazem okresního soudu ze dne 11. 11. 2020 sp. zn. 10 T 170/2020 uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. 3. S ohledem na skutečnost, že trestní příkaz a obžalobu se stěžovateli nepodařilo doručit, vydal okresní soud podle § 69 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, napadený příkaz k zatčení, na základě kterého byl stěžovatel zatčen Policií České republiky dne 27. 4. 2021 v 15:20 hodin a dne 28. 4. 2021 v 13:50 hodin bylo konáno vazební zasedání. Daný příkaz k zatčení obsahuje stručný popis skutku, pro nějž je stěžovatel stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a jako důvod pro vydání příkazu k zatčení okresní soud uvedl, že stěžovateli nelze doručit trestní příkaz a obžalobu. Po výslechu byl stěžovatel usnesením okresního soudu ze dne 28. 4. 2021 sp. zn. 10 T 170/2020 podle § 69 odst. 5 trestního řádu ze zatčení propuštěn, neboť v průběhu vazebního zasedání byl stěžovateli daný trestní příkaz doručen. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadený příkaz k zatčení není dostatečně odůvodněn a jeho vydání bylo v rozporu s právy zaručenými Listinou a Úmluvou, neboť jím byl fakticky dočasně zbaven osobní svobody a bylo zasaženo do jeho cti a důstojnosti. Je přesvědčen, že pro odůvodnění příkazu k zatčení nemůže postačovat konstatování, že se nedaří doručit trestní příkaz a obžaloba. K tomu cituje § 69 odst. 2 trestního řádu, přičemž má za to, že okresní soud neuvedl stručný popis skutkových okolností věci a přesný popis důvodů, pro které byl příkaz k zatčení vydán. Tvrdí, že u něj nebyly dány žádné vazební důvody podle § 67 trestního řádu, a nebyl tak splněn základní předpoklad pro vydání příkazu k zatčení. Domnívá se, že okresní soud měl volit mírnější prostředky k doručení trestního příkazu a obžaloby (např. prostřednictvím institutu předvedení podle § 90 odst. 2 trestního řádu), neboť tato možnost by byla méně intenzivním zásahem do jeho osobní svobody. V této souvislosti poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 3700/16 (N 87/85 SbNU 489) a ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 189/17 (N 123/86 SbNU 103), všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz. 5. V další části ústavní stížnosti stěžovatel vzhledem k povaze věci požaduje podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu náhradu nákladů řízení za zastoupení před Ústavním soudem v celkové výši 8 228 Kč. III. Vyjádření účastníka řízení a replika stěžovatele 6. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu okresní soud, aby se vyjádřil k ústavní stížnosti. 7. Okresní soud ve svém vyjádření popsal, jakým způsobem byl stěžovateli doručován trestní příkaz ze dne 11. 11. 2020 sp. zn. 10 T 170/2020. Vzhledem k tomu, že stěžovatel si trestní příkaz nevyzvedl, byla zásilka vrácena okresnímu soudu, který následně o doručení požádal Policii České republiky (dále jen "Policie"). Policie okresnímu soudu sdělila, že stěžovatel se na adrese, kterou uvedl jako doručovací, nezdržuje, nezdržuje se ani na adrese trvalého bydliště a na zjištěný telefonický kontakt nereaguje (telefon nezvedá). Dne 14. 1. 2021 stěžovatel okresní soud písemně kontaktoval a uvedl novou korespondenční adresu, avšak ani na tuto adresu se mu nepodařilo doručit. Dne 3. 2. 2021 stěžovatel okresní soud telefonicky kontaktoval a uvedl, že o uložené zásilce nevěděl, přičemž byl upozorněn na nutnost trestní příkaz převzít do vlastních rukou a byl poučen o hrozbě vydání příkazu k zatčení. Ani po opětovném zaslání si však stěžovatel zásilku nevyzvedl. Poté byla zásilka znovu stěžovateli zasílána prostřednictvím Policie, ale podle sdělení Policie se zásilku nepodařilo doručit, stěžovatel nebyl na uvedené korespondenční adrese opakovaně zastižen a na pokusy o telefonický kontakt ani na zaslané SMS zprávy nereagoval. Z uvedených důvodů okresní soud vydal na stěžovatele předmětný příkaz k zatčení. Podle okresního soudu byl u stěžovatele dán důvod vazby, neboť jeho snahu vyhnout se doručení nebylo možno chápat jinak než jako snahu se skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Dodal, že stěžovatele nebylo možno předvést, neboť se na jím uváděných adresách nezdržoval. 8. V replice k vyjádření okresního soudu stěžovatel uvádí, že s okresním soudem komunikoval, sdělil novou adresu. Poukazuje na to, že je profesionálním řidičem a zdržuje se pracovně na více místech. Okolnost, že se mu zásilku nepodařilo doručit, podle něj neznamená, že by okresní soud měl přistoupit k nepřiměřenému zásahu do jeho osobní svobody, neboť i v použití donucovacích prostředků platí princip subsidiarity, a to zvláště za situace, kdy byl ohrožen trestní sazbou do dvou let odnětí svobody, přičemž ve věci nebyl dán žádný z důvodů podle § 68 odst. 3 trestního řádu, pro který by bylo možno dovodit výjimku z omezení podle § 68 odst. 1 trestního řádu. Je přesvědčen, že v jeho věci bylo možno použít institut předvedení a že vydáním příkazu k zatčení došlo k porušení jeho základních lidských práv. Opětovně rovněž poukazuje na nedostatečné odůvodnění vydaného příkazu k zatčení. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního so