IV.ÚS 1511/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1511/13 ze dne 20. 5. 2014 N 100/73 SbNU 621 Meze svobody projevu při kritice politických představitelů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Milady Tomkové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 20. května 2014 sp. zn. IV. ÚS 1511/13 ve věci ústavní stížnosti Františka Čouky, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem AK Konečný, s. r. o., se sídlem Olomouc, Na Střelnici 1212/39, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013 č. j. 30 Cdo 3193/2012-184, kterým bylo zamítnuto stěžovatelovo dovolání, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2012 č. j. 1 Co 47/2012-137, kterým bylo v odvolacím řízení rozhodnuto o žalobě na ochranu osobnosti v neprospěch stěžovatele, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a Jiřího Petřeka jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013 č. j. 30 Cdo 3193/2012-184 a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2012 č. j. 1 Co 47/2012-137 bylo porušeno základní právo stěžovatele na svobodu projevu zakotvené v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013 č. j. 30 Cdo 3193/2012-184 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2012 č. j. 1 Co 47/2012-137 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ve včasně podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel shora označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, zejména pak práva na svobodu projevu dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012 č. j. 74C 36/2011-115 byla zamítnuta žaloba na ochranu osobnosti vedlejšího účastníka řízení (v řízení před obecnými soudy žalobce) směřující vůči stěžovateli (v řízení před obecnými soudy žalovanému). Žalobou podanou dne 20. 12. 2010 ve znění změny žaloby připuštěné usnesením soudu u jednání dne 8. 12. 2011 se vedlejší účastník z titulu ochrany osobnosti domáhal po stěžovateli zveřejnění omluvy v obecní tiskovině Bohuňovický zpravodaj a na webových stránkách www.bohunovice.org a náhrady nemajetkové újmy v penězích, kterou vyčíslil částkou 150 000 Kč, jakož i uložení povinnosti stěžovateli zdržet se v žalobě specifikovaných písemných či slovních tvrzení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi. V části zdržovacího nároku bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno. 3. Předmětem žaloby byly výroky stěžovatele směřující vůči vedlejšímu účastníkovi, starostovi obce Bohuňovice, uveřejněné v článku "Školní facka by asi byla třeba!" v obecním zpravodaji Pohledy, ročník XX, č. 4/2010, vydávaném obcí Bohuňovice (později nahrazen "Bohuňovickým zpravodajem"). Vedlejší účastník v žalobě tvrdil, že výroky stěžovatele zasáhly do jeho osobnostních práv, byla jimi poškozena jeho čest a důstojnost v rodině, zaměstnání, mezi občany obce, ve společnosti i mezi přáteli. 4. Na základě odvolání vedlejšího účastníka řízení změnil Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č. j. 1 Co 47/2012-137 ze dne 2. 5. 2012 zamítavý výrok soudu prvního stupně a rozhodl takto: "Žalovaný je povinen jako zadostiučinění žalobci na svůj náklad zveřejnit v regionální publikaci ,Bohuňovický zpravodaj' vydávaný obcí Bohuňovice, a to ve vydání nejblíže následujícím po nabytí právní moci rozsudku, omluvu tohoto znění: OMLUVA starostovi obce V publikaci ,POHLEDY' ročník XX., č. 4/2010 na straně 30 a 31 na webových stránkách www.bohunovice.org byl zveřejněn můj příspěvek nadepsaný ,Školní facka by asi byla třeba!'. V tomto svém příspěvku jsem napadl starostu obce pana Jiřího Petřeka tím, že jsem hodnotil jeho příspěvky slovy ,bezobsažná megalomanská spoušť banalit', či ,tuny balastu', označil jsem žalobce jako nezpůsobilého věcně seznamovat veřejnost s děním, z neschopnosti reflektovat události v nějakém kontextu tím, že není schopen oprostit článek od pragmatického a sobeckého ,dnes a tady' a všudypřítomného ,já', dále jsem uvedl, že se jedná o ,moudra, která může plodit jen naprostý cynik a pitomec', dále jsem uvedl, že starostu k jeho počínání vedla jedna velmi bohuňovická vlastnost, totiž sklon chovat se jako hovado. Dále jsem uvedl ,byla by vhodná nějaká osvícená diktatura v této oblasti, která by byla provázena i tresty tělesnými, něco na způsob lámání kolen' [v citovaném článku bylo uvedeno ,lámání kolem' - pozn. Ústavního soudu]. Za toto protiprávní chování a zásah do práv na ochranu osobnosti se panu Jiřímu Petřekovi omlouvám. František Čouka." 5. V části požadující zveřejnění omluvy na webových stránkách www.bohunovice.org bylo odvolací řízení pro částečné zpětvzetí odvolání zastaveno. 6. Odvolací soud v odůvodnění mj. uvádí, že "výkonem práva kritiky nedojde k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby jedině v případě, že jde o kritiku právem přípustnou, resp. kritiku oprávněnou. Ta předpokládá, že nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky, a současně, že je kritika přiměřená i co do obsahu, formy i místa, tj. že nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného a zároveň uznaného cíle. O věcnou kritiku nejde, vychází-li z nepravdivých podkladů a dovozuje-li z těchto nepravdivých podkladů vlastní hodnotící úsudky znevažujícího charakteru". K článku stěžovatele pak odvolací soud uvádí, že pokud stěžovatel reagoval na článek (úvodník) starosty z předchozího čísla zpravodaje, pak "nejde o kritiku tohoto úvodníku, natož tak kritiku věcnou, oprávněnou a přiměřenou", resp. že článek stěžovatele "postrádá jakoukoli věcnost, jeho obsah je nestranné osobě těžko pochopitelný, je útočný, mající za cíl zesměšnit a dehonestovat osobu žalobce". 7. Odvolací soud dále mimo jiné uvádí, že je právem starosty obce zrekapitulovat výsledky svého působení a připomenout veřejnosti akce, které byly za uplynulé volební období pod jeho vedením dokončeny, aby veřejnost mohla posoudit naplnění jeho předvolebních slibů. Pokud je takto prováděna rekapitulace dosažených výsledků a jedná-li se o úspěšného starostu, může být výčet splněných úkolů obsáhlý. Pokud však stěžovatel (žalovaný) hodnotil uvedený projev starosty slovy jako "bezobsažná megalomanská spoušť banalit", "tuny balastu", resp. označil starostu jako nezpůsobilého věcně seznamovat veřejnost s děním či neschopného reflektovat události v nějakém kontextu tím, že není schopen oprostit článek od pragmatického a sobeckého "dnes a tady" a všudypřítomného "já", jde podle odvolacího soudu o hodnocení "nepřiměřené svou formou s cílem zesměšnit informace o výsledcích práce vedlejšího účastníka a jeho spolupracujícího týmu". 8. Dovolání stěžovatele směřující proti rozsudku odvolacího soudu bylo rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3193/2012-184 ze dne 31. 1. 2013 zamítnuto. Dovolací soud neshledal na postupu ani závěrech odvolacího soudu vady, výslovně pak uvádí, že "pravdivost tvrzení žalovaného o žalobci v předmětném článku nebyla podle odvolacího soudu prokázána", resp. že "z napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se otázkou vztahu uplatněného práva na ochranu osobnosti s právem kriticky vyjadřovat své názory přiléhavě a zákonu odpovídajícím způsobem zabýval, přičemž skutkové okolnosti případu svědčí i o správnosti jeho závěru o opodstatněnosti žaloby". II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá rozsudky odvolacího i dovolacího soudu, přičemž tvrdí, že se předmětnými výroky, za které je povinen se vedlejšímu účastníkovi omluvit, navíc vytrženými zcela z kontextu a souvislostí, nedopustil žádného protiprávního chování ani zásahu do práv na ochranu osobnosti vedlejšího účastníka. Dovozuje tak, že rozsudky obou soudů porušily jeho právo na svobodu projevu. Zdůrazňuje, že jeho článek byl reakcí na článek starosty obce (vedlejšího účastníka), přičemž jak článek starosty obce, tak následná reakce stěžovatele byly zveřejněny v obecním periodiku, který vydává obec Bohuňovice, jejímž je právě vedlejší účastník starostou. Stěžovatel dále tvrdí, že svůj článek pouze nabídl ke zveřejnění, přičemž obecní periodikum nebylo povinno jej publikovat. 10. K obsahu textu pak stěžovatel výslovně uvádí, že se jednalo o běžnou kritiku "politika" v reakci na text jeho uveřejněného článku, která podle stěžovatele, byť v určité nadsázce, nevybočila z mezí ještě věcné kritiky používané v politice a určité přiměřenosti v oblasti kritiky v politice, a to i vzhledem k poměrům v České republice, když za určitou běžnou míru lze považovat například i projevy politiků v obou sněmovnách Parlamentu České republiky, které jsou dokonce přenášeny "státní" televizí, často i v přímém přenosu či opakovaně, aniž by toto bylo vyhodnocováno jako protiprávní chování a zásahy do práva na ochranu osobnosti. Dále stěžovatel uvádí, že se jednalo o kritiku "v oblasti politiky a způsobu práce a vyjadřování politika", n