IV.ÚS 152/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 152/22 ze dne 15. 3. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Aloise Hadamczika, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2021 č. j. 25 Cdo 1293/2021-354, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2020 č. j. 22 Co 146/2020-305 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. května 2020 č. j. 29 C 4/2015-225, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a obchodní korporace CZECH NEWS CENTER, a. s., sídlem Komunardů 1584/42, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv zaručených v čl. 7 odst. 1, čl. 10, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 4, čl. 81, čl. 90 Ústavy, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a dále v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se u Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") domáhal po vedlejší účastnici uveřejnění omluvy a částky 3 250 000 Kč s příslušenstvím za újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti se zveřejněním článků ve dnech 26. 9., 27. 9. a 29. 9. 2014 v deníku Blesk s nadpisy "Hadamczik využil stařenku ke sprostému kšeftu; soud mu ho zatrhl", "Špinavý kšeft Aloise Hadamczika", "Vyděšený starosta: chtěl nám vybagrovat vesnici", "Hadamczik u nás prohrál", "Blesk vypátral ženu, přes niž chce zbohatnout hokejový trenér" s podtitulem "Pozemky v B. v datech" a "Škola života v Německu a čachry s pozemky". V průběhu řízení stěžovatel žalobu skutkově omezil pouze na článek "Škola života v Německu a čachry s pozemky" (dále jen "předmětný článek"), v němž bylo, mimo jiné, uvedeno, že " ... za kšefty s pozemky pod opavským zimním stadionem získal 106 milion korun, přitom jejich cena byla 20x nižší! Postupně postavil v K. hokejovou halu s hotelem a v J. luxusní horskou chatu. Hadamczik podniká v několika firmách a je místostarostou K. ". Obvodní soud zjistil, že tyto pozemky neprodával stěžovatel, nýbrž hokejový klub HC Slezan Opava, kupní cena byla stanovena na základě znaleckého posudku ve výši 11 170 650 Kč, kupujícím bylo statutární město Opava, jehož zastupitelstvem byl prodej schválen (kupní smlouva byla veřejně dostupná), prostředky inkasoval jmenovaný klub, nikoliv stěžovatel. Proto obvodní soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice uveřejněním nepravdivých informací v předmětném článku zasáhla do osobnostních práv stěžovatele, resp. do jeho práva na vážnost, důstojnost a čest, chráněných v § 3 a 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v příčinné souvislosti s publikací nepravdivých informací v tomto článku mu vznikla jednak újma majetkového charakteru na ušlé odměně za výkon práce trenéra celku HC Kometa Brno v období od října 2014 do května 2015 (neboť obvodní soud zjistil, že tento hokejový klub pod vlivem zveřejněných zpráv o stěžovateli ustoupil od záměru uzavřít s ním smlouvu na pozici trenéra, když se obával toho, že by uvedené mediální informace mohly klub poškodit), jednak újma nemajetková podle § 2956 občanského zákoníku. Výše ušlého zisku odpovídá základní odměně 250 000 Kč měsíčně podle předjednané smlouvy, které by stěžovatel, nebýt publikace předmětného článku (tj. za běžného běhu věcí), dosáhl. Skutečnost, že se stěžovatelem byla následně uzavřena nová trenérská smlouva, podle obvodního soudu dokazuje, že zde byly předpoklady pro výkon funkce trenéra po celé žalované období (od října 2014 do května 2015, výše odměny celkem 2 000 000 Kč). Při posouzení výše náhrady za nemajetkovou újmu vzal soud v potaz kritéria vymezená v § 2957 občanského zákoníku. Vedlejší účastnice nepravdivé informace šířila tiskem, deník Blesk je jedna z nejčtenějších tiskovin, informace šířila s ohledem na dosažení vlastního zisku z prodeje, zásah se dotýká oblasti celoživotního profesního působení stěžovatele. Na druhou stranu stěžovatel je osobou veřejného zájmu v souvislosti s ledním hokejem, je proto povinen snést vyšší míru kritiky sportovního výkonu týmu pod jeho trenérským vedením, či způsobu, jakým řídí tým, není však povinen snášet šíření nepravdivých informací naznačujících, že prostředky z obchodu s majetkem hokejového klubu použil ve svůj vlastní prospěch. Část újmy byla stěžovateli kompenzována publikací omluvy, byť se tak stalo až v průběhu řízení před obvodním soudem. Částka 100 000 Kč podle obvodního soudu přiměřeně kompenzuje utrpěnou nemajetkovou újmu stěžovatele. Z těchto důvodů obvodní soud napadeným rozsudkem zastavil řízení o povinnosti vedlejší účastnice uveřejnit omluvu ve specifikovaném znění, neboť to vedlejší účastnice sama před vynesením rozsudku splnila (I. výrok), uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nemajetkové újmy 100 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok), zamítl žalobu na zaplacení další nemajetkové újmy ve výši 1 150 000 Kč (III. výrok), uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli na náhradě majetkové újmy 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení (IV. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (V. a VI. výrok). 3. K odvolání obou účastníků řízení Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem změnil III. výrok rozsudku obvodního soudu tak, že uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli 100 000 Kč (pozn. celkem bylo stěžovateli na náhradě nemajetkové újmy přisouzeno 200 000 Kč), ve zbývajícím rozsahu ho potvrdil (I. výrok), změnil IV. výrok rozsudku obvodního soudu a žalobu na zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím zamítl (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (III. a IV. výrok). Městský soud zopakoval důkaz výslechy dvou svědků, z nichž dovodil, že i kdyby předmětný článek zveřejněn nebyl, hokejový klub HC Kometa Brno by trenérskou smlouvu se stěžovatelem neuzavřel z důvodu vydání ostatních článků označených v původní verzi žaloby. Podle městského soudu to odpovídá i skutečnosti, že ostatní články ve svém souhrnu zabraly v periodiku vydávaném vedlejší účastnicí mnohem větší rozsah a informace v nich poskytnuté nebyly vůči stěžovateli pochvalné, byť se netýkaly hokejové problematiky. V kontextu těchto ostatních článků uveřejněných o stěžovateli se předmětný článek jeví jako krátký, méně nápadný, týká se sice hokeje, avšak pouze okrajově. Městský soud proto uzavřel, že mezi uveřejněním předmětného článku a neuzavřením trenérské smlouvy se stěžovatelem (a tím vznikem škody v podobě ušlého zisku) neexistuje dostatečně významný vztah příčiny a následku. Za přiměřenou výši satisfakce nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv považoval městský soud částku 200 000 Kč. Informace o tom, že předmětné pozemky nekoupil stěžovatel, ale hokejový klub HC Slezan Opava, a to za kupní cenu ve výši pouze 11 170 650 Kč, byly veřejně dostupné, vedlejší účastnice si je mohla před uveřejněním článku obstarat a správně uvést. Předmětný článek je sice krátký a není opatřen výrazným nadpisem, avšak jeho obsah se dotýká stěžovatelovy hokejové aktivity, do které vložil svůj talent a úsilí. Nepravdivá sdělení uvedená v článku proto představují významný zásah do jeho osobnostních práv. Stěžovatele lze sice označit za veřejně činnou osobu, když je známým trenérem a dále komunálním politikem, musí tedy obecně akceptovat větší míru veřejné kritiky, ovšem musí jít o kritiku podloženou fakty, věcnou a nevybočující z mezí nutných k dosažení sledovaného cíle, skutková tvrzení musejí být pravdivá, byť se dotýkají osob veřejného zájmu; to v daném případě splněno nebylo. Na druhou stranu výše odškodnění požadovaná stěžovatelem za nemajetkovou újmu se podle městského soudu přiznává jen při mnohem těžších zásazích do osobnostních práv fyzických osob, zejména v případech těžké celkové dehonestace, závažných zásahů do důstojnosti apod. Nelze rovněž přehlédnout, že stěžovatel nakonec uplatnil ochranu osobnosti jen vůči jednomu z řady článků, navíc článku s menším rozsahem, když původně požadoval v žalobě uváděnou výši zadostiučinění za všechny zveřejněné články. 4. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (I. výrok) s odůvodněním, že není přípustné, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok). Stěžovatelem formulovaná otázka vztahující se k závěru o nedostatku příčinné souvislosti m