IV.ÚS 1521/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1521/23 ze dne 31. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní společnosti Sallerova výstavba Emporium II k. s., sídlem Obchodní zóna 266, Otvice, zastoupené Denisem Dietrem Riedigerem, advokátem, sídlem Rašínovo nábřeží 383/58, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2023 č. j. 54 Co 21/2023-545, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Jiřího Šimáčka, 2) Ing. Gustava Šimáčka a 3) Lucie Šeflové, všech zastoupených JUDr. Alanem Vitoušem, advokátem, sídlem Dukelských hrdinů 406/23, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného usnesení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v katastru nemovitostí bylo ve prospěch stěžovatelky zapsáno vlastnické právo k pozemkům parc. č. X1, parc. č. X2, parc. č. X3, parc. č. X4, parc. č. X5, parc. č. X6, parc. č. X7, parc. č. X8, parc. č. X9, parc. č. X10, parc. č. X11, parc. č. X12, parc. č. X13, parc. č. X14 a parc. č. X15 v katastrálním území Jinonice a pozemku parc. č. X16 v katastrálním území Stodůlky (dále jen "předmětné pozemky"). Tyto pozemky nabyla právní předchůdkyně stěžovatelky, obchodní společnost Sallerova výstavba Plan V s. r. o., na základě kupních smluv ze dne 6. 9. 2007, uzavřených s vedlejším účastníkem 1) a právními předchůdci vedlejších účastníků 2) a 3). Vlastnické právo těchto osob se přitom mělo odvíjet od dohod o vydání věci uzavřených mezi někdejším státním podnikem Státní statek hl. m. Prahy a jejími právními předchůdci, na jejichž základě jim byly uvedené pozemky vydány v roce 1992 podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd"). 3. Obchodní společnost UNITED BAKERIES a. s., která tyto pozemky užívala jako vlastnice staveb na nich postavených, a obchodní společnost OK REST a. s. (dříve ODKOLEK a. s.), která je dřívější vlastnicí těchto staveb, podaly v roce 2009 proti stěžovatelce a dalším subjektům žalobu o určení, že vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 28. 11. 2016 č. j. 18 C 190/2009-1407, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. 12. 2017 č. j. 18 C 190/2009-1535, bylo žalobě částečně vyhověno v rozsahu, v němž se tohoto určení domáhala obchodní společnost UNITED BAKERIES a. s. proti České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a stěžovatelce. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. Obvodní soud shledal dohody o vydání věci neplatnými pro rozpor s § 4 odst. 1, § 10 odst. 1 a 4 zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd, a tudíž na jejich základě nemělo vzniknout vlastnické právo právním předchůdcům vedlejších účastníků. Následkem tohoto stavu měla být také neplatnost smluv, od nichž odvozovala své vlastnické právo k předmětným pozemkům stěžovatelka. Podle obvodního soudu restituenti, resp. jejich právní nástupci, nenabyli vlastnické právo k těmto pozemkům ani vydržením. 4. K odvolání obchodních společností UNITED BAKERIES a. s. a OK REST a. s. jako žalobkyň a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a stěžovatelky jako žalovaných Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 28. 6. 2018 č. j. 25 Co 96/2018-1578 potvrdil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku i zamítavých výrocích ve věci samé. 5. Stěžovatelka proti rozsudku městského soudu podala dovolání, v návaznosti na nabytí právní moci rozsudků obvodního soudu a městského soudu však dne 26. 11. 2018 podala také žalobu, kterou se domáhala uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi 1) uhradit jí částku 17 279 955,84 Kč s příslušenstvím, vedlejšímu účastníkovi 2) uhradit jí částku 6 948 269 Kč s příslušenstvím a vedlejšímu účastníkovi 3) uhradit jí částku 4 967 860 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelce měla být současně uložena povinnost vrátit jim předmětné pozemky. Podání žaloby bylo odůvodněno tím, že vedlejší účastníci, resp. jejich právní předchůdci, s ohledem na uvedené pravomocné rozsudky v době uzavření kupních smluv ze dne 6. 9. 2007 nebyli jako prodávající skutečnými vlastníky předmětných pozemků. Tyto kupní smlouvy byly absolutně neplatnými a stěžovatelka proto podle § 451 a 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, měla vůči vedlejším účastníkům nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částek, které zaplatila při koupi předmětných nemovitých věcí. 6. V průběhu řízení o žalobě stěžovatelky o vydání bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 6. 2019 č. j. 28 Cdo 4660/2018-1728 odmítl dovolání stěžovatelky. Stěžovatelka následně podala proti tomuto usnesení a jemu předcházejícím rozsudkům městského soudu a obvodního soudu ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2856/19 (N 183/102 SbNU 106) tak, že všechna jí napadená rozhodnutí zrušil z důvodu porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny a jejího základního práva vlastnit majetek zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny (všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). 7. Ústavní soud považoval dohody o vydání za neplatné pouze pro jejich rozpor s § 10 odst. 4 zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd, neboť vydání bránila zákonná překážka spočívající v zastavěnosti předmětných pozemků. Obecné soudy však pochybily při posouzení dobré víry restituentů, tedy právních předchůdců vedlejších účastníků. Zákaz vydání pozemků, na nichž je umístěna stavba, musel být státnímu podniku, jenž předmětné pozemky ve vlastnictví státu vydal, znám a státem nebyl ani následnými akty veřejné moci či jiným jednáním zpochybňován. Ze skutkových zjištění neplyne, že by restituenti uplatnili restituční nárok na vydání předmětných pozemků s úmyslem uvést státní podnik, který jim tyto pozemky vydal, v omyl, nebo s jiným nečestným úmyslem. Vzhledem k nerovnému postavení povinné osoby a oprávněné osoby při uplatňování restitučního nároku podle zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd nelze restituentům bez dalšího přičíst k tíži, že správně nezohlednili význam existence areálu pekáren na žádných pozemcích pro možnost jejich vydání. Stát jim za této situace pozemky vydávat neměl a měl jim vytvořit prostor pro uplatnění nároku na náhradu. Jestliže tak nepostupoval, nelze při zohlednění skutkových zjištění obecných soudů na omyl restituentů nahlížet jinak než jako na omyl omluvitelný. Dobrá víra restituentů, resp. jejich právních nástupců, nebyla provedenými důkazy vyvrácena. Ze skutkových zjištění obecných soudů neplyne, že by tato dobrá víra měla zaniknout ještě před uplynutím vydržecí doby deseti let podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku, což opodstatňuje závěr, že se restituenti, resp. jejich právní nástupci, vlastníky předmětných pozemků skutečně stali a mohli tak kupní smlouvou převést nabyté vlastnické právo na právní předchůdkyni stěžovatelky. 8. Následkem zrušení rozhodnutí soudů nálezem sp. zn. IV. ÚS 2856/19 rozhodoval ve věci žaloby obchodní společnosti UNITED BAKERIES a. s. na určení vlastnického práva státu k předmětným nemovitostem znovu obvodní soud, který tuto žalobu rozsudkem ze dne 3. 5. 2021 č. j. 18 C 190/2009-1875 zamítl. Toto rozhodnutí bylo k odvolání uvedené obchodní společnosti potvrzeno rozsudkem městského soudu ze dne 9. 12. 2021 č. j. 25 Co 302/2021-1924. Její dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2022 č. j. 28 Cdo 827/2022-1985 odmítnuto. Následnou ústavní stížnost obchodní společnosti UNITED BAKERIES a. s. proti těmto rozhodnutím Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 8. 2023 sp. zn. II. ÚS 2195/22 jako návrh zjevně neopodstatněný. 9. Pravomocné zamítnutí žaloby obchodní společnosti UNITED BAKERIES a. s. o určení vlastnického práva státu k předmětným nemovitostem bylo důvodem, pro který stěžovatelka dne 10. 11. 2022 vzala zpět žalobu proti vedlejším účastníkům o vydání bezdůvodného obohacení oproti vrácení pozemků. Vedlejší účastníci vyjádřili se zpětvzetím žaloby souhlas. Obvodní soud proto usnesením ze dne 6. 12. 2022 č. j. 5 C 423/2018-528 řízení zastavil (I. výrok). Zá