IV.ÚS 1524/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1524/23 ze dne 8. 8. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ZEVES 5 s. r. o., sídlem Tovární 629, Chomutov, zastoupené Mgr. Radkem Salajkou, LL.M., advokátem, sídlem Hlubočepská 1156/38b, Praha 5 - Hlubočepy, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. dubna 2023 č. j. 3 As 31/2023-15 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2023 č. j. 30 A 41/2022-100, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Energetického regulačního úřadu, sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 30. 5. 2022 č. j. 30 A 41/2022-62 (dále jen "usnesení o zastavení řízení") zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí vedlejšího účastníka, neboť stěžovatelka ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 6. 2022, kasační stížnost proti němu Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 26. 9. 2022 č. j. 8 As 145/2022-24. 3. Dne 3. 6. 2022 stěžovatelka soudní poplatek uhradila. Krajský soud usnesením ze dne 16. 6. 2022 č. j. 30 A 41/2022-66 (dále jen "usnesení o vrácení soudního poplatku") rozhodl o vrácení soudního poplatku, neboť k jeho zaplacení po marném uplynutí lhůty nemohl přihlížet. Kasační stížnost proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 14. 9. 2022 č. j. 6 As 56/2022-20. 4. Stěžovatelka proti všem výše uvedeným rozhodnutím podala ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 3. 1. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3263/22. 5. Dne 27. 1. 2023 byla krajskému soudu doručena žádost stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka současně znovu uhradila soudní poplatek za podání žaloby. Krajský soud napadeným usnesením žádost zamítl a opět rozhodl o vrácení soudního poplatku. V odůvodnění uvedl, že žádost o prominutí zmeškání lhůty musí být podána do doby pravomocného skončení řízení o žalobě, jinak k ní nelze přihlížet. Jelikož stěžovatelka tuto žádost podala až po nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, nebylo možné žádosti vyhovět. 6. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala kasační stížnost, ve které namítala, že se krajský soud nezabýval jejím odůvodněním. Důvodem podání žádosti bylo závažné onemocnění tehdejšího jednatele stěžovatelky, které bylo příčinou nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka rovněž nesouhlasila s názorem, že po pravomocném skončení řízení již nelze žádosti o prominutí zmeškání lhůty vyhovět. O důvodu prominutí zmeškání lhůty se dozvěděla až v listopadu 2022, a proto nemohla žádost podat dříve. 7. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřípustnou, neboť usnesení o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty je rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení [§ 104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.")]. V této souvislosti uvedl, že rozhodnutí o prominutí či neprominutí zmeškání lhůty má pouze provizorní charakter. V případě prominutí nemůže dojít k žádné újmě, naopak neprominutí může představovat vadu řízení, avšak její vliv na zákonnost konečného rozhodnutí může Nejvyšší správní soud přezkoumat v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí ve věci samé. Uvedený závěr nemohlo změnit ani to, že žádost o prominutí zmeškání lhůty byla podána až po pravomocném skončení řízení. Poplatková povinnost totiž stěžovatelce vznikla již podáním žaloby [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích)]. Neučinila-li tak a spoléhala na dodatečné uhrazení soudního poplatku ve lhůtě stanovené výzvou krajského soudu, vystavila se sama ze své vůle riziku opomenutí úhrady, a to i z důvodů na ní nezávislých. Toto riziko spočívalo i v tom, že případný důvod pozdní úhrady může vyjít najevo až po pravomocném skončení řízení, čímž se připraví o možnost přezkumu neprominutí zmeškání lhůty v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí o zastavení řízení. Své závěry opřel Nejvyšší správní soud zejména o nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 9/20 (č. 193/2021 Sb.). 8. Nejvyšší správní soud pouze na okraj vytkl krajskému soudu, že stěžovatelku nesprávně poučil o přípustnosti kasační stížnosti. Rovněž podotkl, že o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty rozhodoval senát namísto předsedy senátu (§ 40 odst. 5 s. ř. s.), avšak tímto postupem nedošlo ke zkrácení práv stěžovatelky. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby, ačkoli důvodem pro nesplnění této povinnosti bylo závažné nádorové onemocnění jejího tehdejšího jednatele, které se vyznačuje zapomínáním a o kterém se stěžovatelka dozvěděla až po pravomocném zastavení řízení. 10. Stěžovatelka uvádí, že ji krajský soud nesprávně poučil o možnosti podat kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty a nadto rozhodoval v nesprávném obsazení, neboť namísto předsedy senátu rozhodoval senát. Nejvyšší správní soud tato pochybení nenapravil, když napadené usnesení krajského soudu nezrušil. 11. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem soudu, podle kterého nelze o žádosti o prominutí zmeškání lhůty rozhodnout po pravomocném skončení řízení, neboť toto řízení již nemůže "obživnout". I usnesení o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty je evidováno pod spisovou značkou původního řízení a je tedy zřejmé, že "obživlo". Pokud přesto soudy shledaly nepřípustnost žádosti o prominutí zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku, měly ji podle jejího obsahu posoudit jako návrh na obnovu řízení. 12. Závěrem stěžovatelka zopakovala, že důvodem zmeškání lhůty bylo závažné onemocnění jednatele, o kterém se dozvěděla až v listopadu 2022, přičemž řízení bylo pravomocně zastaveno již dne 2. 6. 2022. V této souvislosti poznamenala, že nerozumí, jaký jiný závažný důvod, než uvedla, by pro prominutí zmeškání lhůty podle § 40 odst. 5 s. ř. s. měl postačovat. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady k řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána oprávněnou osobou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. 14. Ústavní stížnost byla podána včas. Ústavní soud nepřehlédl, že Nejvyšší správní soud odmítl napadeným usnesením kasační stížnost pro její nepřípustnost danou ze zákona, a proto by podaná kasační stížnost neměla představovat efektivní vyčerpání opravných prostředků. Lhůta pro podání ústavní stížnosti by tedy počínala běžet doručením usnesení o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Je však třeba přihlédnout k tomu, že krajský soud stěžovatelku nesprávně poučil o přípustnosti mimořádného opravného prostředku, což nemůže jít k její tíži [viz např. nález ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 387/20 (N 105/100 SbNU 221)]. 15. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti je proto nutno považovat za zachovanou i vůči usnesení o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty, neboť počala běžet až doručením napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 16. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho úkolem proto není přezkum běžné zákonnosti a správnosti napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posouzení výhradně toho, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práv