IV.ÚS 1527/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1527/19 ze dne 28. 6. 2019 N 123/94 SbNU 427 Neodůvodnění usnesení Nejvyššího soudu o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Mlýn Bělkovice, s. r. o., sídlem Novinářská 1113/3, Ostrava, zastoupené Mgr. Hanou Kuncovou, advokátkou, sídlem Marie Cibulkové 394/19, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019 č. j. 27 Cdo 2645/2018-319, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a obchodní korporace Stavební firma Mahovský, s. r. o., sídlem Dolní Moravice 8, zastoupené Mgr. Ivanou Mičkeovou, advokátkou, sídlem Kmochova 517/2, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019 č. j. 27 Cdo 2645/2018-319 bylo porušeno stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. II. Návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019 č. j. 27 Cdo 2645/2018-319 se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále též jen "krajský soud") ze dne 18. 8. 2017 č. j. 4 Cm 7/2016-215 bylo určeno, že stěžovatelka je vlastnicí v rozsudku vymezeného rozsáhlého souboru nemovitých věcí (výrok I) a že vedlejší účastnice je povinna stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. K odvolání vedlejší účastnice byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále též jen "vrchní soud") ze dne 17. 1. 2018 č. j. 8 Cmo 249/2017-242 výše rubrikovaný rozsudek krajského soudu potvrzen (výrok I) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II). 4. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019 č. j. 27 Cdo 2645/2018-319 bylo rozhodnuto tak, že "právní moc rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, č. j. 8 Cmo 249/2017-242, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2017, č. j. 4 Cm 7/2016-215, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci". Toto ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu nebylo nikterak odůvodněno a mimo citovaného výroku obsahuje jen poučení. 5. V mezidobí mezi podáním ústavní stížnosti a rozhodnutím Ústavního soudu (k procesním okolnostem srov. sub 9) Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2019 č. j. 27 Cdo 2645/2018-351 rozsudek vrchního soudu ze dne 17. 1. 2018 č. j. 8 Cmo 249/2017-242, jakož i rozsudek krajského soudu ze dne 18. 8. 2017 č. j. 4 Cm 7/2016-215 zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. 6. Stěžovatelka svůj návrh nevzala zpět. Trvá naopak na tom, aby s ohledem na důsledky, které pro ni mohl tento postup Nejvyššího soudu mít (viz sub 7 a 11), o věci bylo rozhodnuto. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka namítá, že napadené usnesení Nejvyššího soudu nebylo vůbec odůvodněno, obsahuje pouze výrok o odkladu právní moci a poučení. Nejvyšší soud v předmětném usnesení ani neodkázal na žádné zákonné ustanovení, podle kterého o odkladu právní moci rozhodl. Podle stěžovatelky v daném případě nebyly splněny zákonné kumulativní podmínky podle § 243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") pro odklad právní moci. Podle stěžovatelky dochází při odkladu právní moci rozhodnutí k daleko citelnějšímu zásahu do právních vztahů účastníků řízení než při odkladu vykonatelnosti. Právní mocí rozhodnutí (vrchního soudu) došlo ke změně vlastnických vztahů k předmětným nemovitostem, kdy vlastnicí se opět stala stěžovatelka. Odložením právní moci rozhodnutí by se stala vlastnicí vedlejší účastnice. V původním řízení bylo krajským soudem, resp. vrchním soudem, vydáno také předběžné opatření, kdy vedlejší účastnici bylo zakázáno zcizovat a zatěžovat předmětné nemovité věci, jejich části a součásti. Avšak toto předběžné opatření již na základě zákonných ustanovení zaniklo. Znamenalo by to tedy, že by vedlejší účastnice jako vlastnice předmětných nemovitostí mohla tyto předmětné nemovitosti do konečného rozhodnutí Nejvyššího soudu prodat. Tím by mohla závažně poškodit stěžovatelku a její práva (vč. práva vlastnického). Odklad právní moci pravomocného rozhodnutí je také bezesporu velmi zásadním zásahem do právní jistoty účastníků řízení, a proto je nutné k aplikaci § 243 o. s. ř. přistupovat restriktivně. Odložení právní moci by mělo být, a z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že také je, institutem zcela výjimečným. Stěžovatelka uzavírá, že postup Nejvyššího soudu v dané věci se jeví jako formalistický a mechanický a trvá na tom, že nebyly splněny podmínky § 243 písm. b) o. s. ř., pročež se domáhá zrušení napadeného usnesení. III. Vyjádření účastníka řízení, vedlejší účastnice a replika stěžovatelky 8. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníku řízení a vedlejší účastnici řízení. 9. Nejvyšší soud nejprve svým přípisem ze dne 23. 5. 2019 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření o 15 dnů, čemuž soudce zpravodaj přípisem ze dne 27. 5. 2019 vyhověl a prodloužil lhůtu pro vyjádření do 14. 6. 2019. Nejvyšší soud následně přípisem ze dne 6. 6. 2019 Ústavnímu soudu sdělil, že ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu pozbylo účinnosti dnem 5. 6. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 č. j. 27 Cdo 2645/2018-351, kterým bylo dovolání vedlejší účastnice zcela vyhověno, rozsudky vrchního soudu a krajského soudu (sub 2 a 3 nálezu) byly zrušeny a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Z výše uvedených důvodů má Nejvyšší soud za to, že svým rozhodnutím neporušil ústavní práva stěžovatelky. Proto navrhuje, aby ústavní stížnost byla odmítnuta. 10. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření obsáhle uvedla skutkové okolnosti sporu mezi ní a stěžovatelkou a konstatovala, že stěžovatelka v důsledku napadeného usnesení poškozena v žádném případě není ani nebyla porušena žádná její práva, tak jak uvádí ve své ústavní stížnosti. Naopak by provedením soudního výkonu rozsudků obecných soudů (sub 2 a 3 nálezu) byla velmi obchodně poškozena vedlejší účastnice, která by zkrachovala. Vznikla by také značná právní nejistota, neboť stěžovatelka by ihned před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání předmětné věci, které jsou předmětem sporu, prodala dalším osobám. S ohledem na výše uvedené žádá vedlejší účastnice, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta. 11. Stěžovatelka ve své replice na výše rubrikovaná vyjádření setrvala na svých právních názorech uvedených v ústavní stížnosti a upozornila na fakt, že Nejvyšší soud, který věděl, že je podaná ústavní stížnost proti jeho usnesení o odkladu právní moci, s vysokým urychlením rozhodl o podaném dovolání vedlejší účastnice, aniž by z opatrnosti vyčkal na rozhodnutí Ústavního soudu. Stěžovatelce se jeví, že Nejvyšší soud urychleně rozhodl, aby nebylo konstatováno, že bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky. Dále lze usuzovat, že Nejvyšší soud neměl zájem Ústavnímu soudu vysvětlovat, proč napadené usnesení neodůvodnil. Stěžovatelka se domnívá, že Nejvyšší soud ani nectil zásadu rovnosti stran, když nevyčkal rozhodnutí Ústavního soudu a urychleně rozhodl o dovolání. Ani urychlené rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nemění nic na tom, že předmětným usnesením o odkladu právní moci byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky na spravedlivý proces, pročež tato se nadále domáhá zrušení napadeného usnesení. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k