IV.ÚS 1538/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1538/22 ze dne 6. 9. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 ? Karlín, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. března 2022 č. j. 21 Co 230/2021-262 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. srpna 2021 č. j. 0 Nc 2066/2020-181, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, M. D., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 6. 2022, která splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť dle stěžovatelova přesvědčení jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva chráněná Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou na ochranu lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel namítá porušení práva na respektování jeho soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy, porušení jeho rodičovských práv dle čl. 32 odst. 4 Listiny a práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 0 Nc 2066/2020. Obsah rozhodnutí napadených ústavní stížností, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, Ústavní soud rekapituluje jen stručně, neboť jsou stěžovateli známy. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto o péči a výživě nezletilé B. M. (dále jen "nezletilá") a o úpravě styku rodiče s nezletilou. Nezletilá byla výrokem I. svěřena do péče matky M. D. (dále jen "matka"), otci byla uložena povinnost přispívat na výživném pro nezletilou částkou 3 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 11. 2020 (výrok II.), nedoplatek na výživném do 30. 8. 2021 ve výši 8 000 Kč je povinen uhradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Výrokem IV. okresní soud rozhodl, že otec je oprávněn se s nezletilou stýkat v každém lichém týdnu v roce od pátku 16:00 hodin do neděle 18:00 hodin, v každém sudém týdnu v roce od středy 16:00 hodin do čtvrtka 18:00 hodin, v každém roce v době letních prázdnin po dobu 3 týdnů s tím, že tento styk bude realizován ve dvou na sebe nenavazujících termínech s tím, že jednotlivý kontakt nebude delší než 2 týdny a otec sdělí matce termíny tohoto styku do 30. 3. v každém roce, styk bude realizovat od 9:00 hodin prvého dne styku do 18:00 hodin posledního dne styku, v každém lichém roce v době jarních prázdnin vyhlášených pro okres Hradec Králové od 9:00 hodin prvého dne prázdnin do 18:00 hodin posledního dne prázdnin, v každém sudém roce v době podzimních prázdnin od 9:00 hodin prvého dne prázdnin do 18:00 hodin posledního dne prázdnin, v každém sudém roce v době velikonočních prázdnin od 9:00 hodin prvého dne prázdnin do 18:00 hodin velikonočního pondělí, v době vánočních prázdnin v lichém roce od 25. 12. od 16:00 hodin do 28. 12. do 18:00 hodin, v sudém roce od 28. 12. od 16:00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18:00 hodin. Výrokem V. matce uložil povinnost nezletilou ke styku řádně připravit, otec je povinen dceru ve stanovenou dobu převzít a předat v místě bydliště matky. V době speciální úpravy o prázdninách neplatí běžná úprava styku v průběhu týdne v roce (výrok VI.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). 4. Stěžovatel proti rozsudku okresního soudu podal odvolání a požadoval svěření dcery do střídavé péče a nesouhlasil s rozsahem styku, který mu umožňuje matka. Oba rodiče podali návrhy na vydání předběžného opatření, kterým okresní soud nevyhověl. Následně okresní soud rozhodl o návrhu matky na vydání předběžného opatření usnesením ze dne 9. 2. 2021 č. j. 0 Nc 2066/2020-131 výrokem I. otci uložil povinnost strpět péči matky o nezletilou, výrokem II. matce uložil povinnost strpět kontakt otce s nezletilou v každém lichém týdnu v roce od pátku od 16:00 hodin do neděle do 18:00 hodin, v každém sudém týdnu od středy od 16:00 hodin do čtvrtka 18:00 hodin s tím, že otec dceru vyzvedne a vrátí ve stanovenou dobu v místě bydliště matky. Matka dceru ke styku řádně připraví. 5. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") po doplnění dokazování a projednání věci dopěl k závěru, že odvolání stěžovatele je zčásti opodstatněné, proto změnil výrok III. a část výroku pod bodem IV. Rozhodl o nedoplatku na výživném pro nezletilou za dobu od 1. 11. 2020 do 28. 2. 2022 v částce 9 600 Kč, kterou uložil otci zaplatit do tří měsíců od právní moci rozsudku. V každém sudém roce je otec oprávněn se stýkat s nezletilou od úterý 16:00 hodin do čtvrtka 18:00 hodin. Ve zbývajících výrocích pod body I., II., V., VI. a ve zbývajícím rozsahu výroku IV. se rozsudek okresního soudu potvrzuje. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a krajským soudem. III. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel po shrnutí dosavadního průběhu řízení vytýká napadeným rozsudkům, že tyto jsou odůvodněny zcela nedostatečně a obecně, zcela formalisticky jen na základě tvrzení matky a domněnkách soudu, které nebyly ničím podloženy. Okresní soud postavil své rozhodnutí na fixaci nezletilé na matku a na jejím nízkém věku, přihlédl jen k obecnému vyjádření PhDr. Jolany Moravcové z NOMIA, z. ú., která s rodinou jako s celkem nikdy nepracovala. Dalším důvodem pro svěření nezletilé dcery do výlučné péče matky byla konfliktní komunikace mezi rodiči, aniž by okresní soud zkoumal, zda má tato vliv na nezletilé dítě, a zda není některým z rodičů vyvolávána účelově a právě s cílem zabránit svěření nezletilé do střídavé péče. Stěžovatel poukazoval na chování matky, která nezletilou vytrhla ze stabilního výchovného prostředí z domácnosti stěžovatele, kde před rozchodem všichni bydleli. Matka autoritativně rozhodla o změně trvalého bydliště nezletilé, rozsahu a četnosti styku s ním, o mateřské škole, kterou bude nezletilá navštěvovat, ale soudy k tomu nepřihlédly a jen mlčky takovou situaci schvalují. 7. Stěžovatel tvrdí, že rozsudky obecných soudů došlo k zásahu do jeho rodičovských práv, protože prakticky snížily rozsah a četnost styku s nezletilou, čímž zapříčinily, že se stěžovatel dcerou vídá méně, než tomu bylo před samotným rozhodnutím soudů. Poukázal na úpravu styku o vánočních svátcích a prázdninách, kdy je zvýhodněna matka nezletilé, přestože před obecnými soudy nebyl prokázán jediný důvod, který by takový rozsah styku odůvodňoval. 8. Stěžovatel argumentuje judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. IV. ÚS 106/15, I. ÚS 3216/13, III. ÚS 1206/09, II. ÚS 3735/18, IV. ÚS 1921/17, IV. ÚS 106/15, I. ÚS 3216/13, I. ÚS 1554/14, I. ÚS 238/05, II. ÚS 278/08, I. ÚS 2482/13) a navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil. IV. Řízení před Ústavním soudem 9. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, pokud směřuje proti rozsudku krajského soudu a rozsudku okresního soudu. V. Vlastní posouzení 10. Ústavní soud konstatuje, že podstatou nyní projednávané ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s právními závěry okresního soudu a krajského soudu v rámci řízení o úpravě výchovných poměrů k jeho nezletilé dceři, v nichž soudy neshledaly předpoklady pro svěření dětí do střídavé péče. 11. Ústavní soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoli "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajících se úpravy výchovných poměrů k nezletilému dítěti, v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, atd. Úkolem Ústavního soudu v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů, týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilému dítěti, je tak především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž