IV.ÚS 154/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 154/20 ze dne 25. 2. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené Mgr. Helenou Morozovou, advokátkou, sídlem Olšanská 2643/1, Praha 3 - Žižkov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2019 č. j. 20 Co 291/2019-1179 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. dubna 2019 č. j. 0 P 266/2014-1080, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé A. M. a 2. J. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka (dále též "matka") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále došlo podle stěžovatelky k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 8 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 9 odst. 1 a 2 a čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte a čl. 3 písm. b) Evropské úmluvy o výkonu práv dětí. 2. Stěžovatelka ústavní stížnost spojila s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně (dál jen "krajský soud") ze dne 19. 11. 2019 č. j. 20 Co 291/2019-1179 podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 3. Z odůvodnění ústavní stížnosti, z obsahu napadených rozhodnutí a z obsahu vyžádaného soudního spisu se podává, že Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 10. 4. 2019 č. j. 0 P 266/2014-1080 rozhodl tak, že 1. vedlejší účastnice (dále též "nezletilá") se s účinností od právní moci tohoto rozsudku svěřuje do péče 2. vedlejšího účastníka (dále též "otec") (výrok I). Matka je povinna přispívat na nezletilou částkou 1 500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 20. dne v kalendářním měsíci, k rukám otce, s účinností od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Matka je oprávněna stýkat se s nezletilou vždy každý první víkend v měsíci, kdy si nezletilou osobně vyzvedne v místě bydliště otce v pátek v 16.00 hodin do neděle do 16.00 hodin, kdy si otec nezletilou vyzvedne zpět v místě bydliště matky. Dále je matka oprávněna stýkat se s nezletilou v období svátků a prázdnin následovně: a) v období hlavních letních prázdnin každý rok v měsíci červenci od 1. 7. od 16.00 hodin do 15. 7. do 16.00 hodin, a dále v měsíci srpnu od 10. 8. od 16.00 hodin do 20. 8. do 16.00 hodin, b) v období vánočních svátků každý sudý rok od 23. 12. od 16.00 hodin do 26. 12. do 16.00 hodin a každý lichý rok od 26. 12. od 16.00 hodin do 1. 1. do 16.00 hodin, c) v období jarních prázdnin každý lichý rok od pátku, který jarním prázdninám předchází od 16.00 hodin do soboty, kterou jarní prázdniny končí do 16.00 hodin, d) v období Velikonoc každý sudý rok od velikonočního čtvrtka od 16.00 hodin do Velikonočního pondělí do 16.00 hodin. Po dobu speciální úpravy uvedené pod písmeny a) až d) se neuplatní běžná úprava styku. Matka si vždy nezletilou vyzvedne ve stanovenou dobu v místě bydliště otce. Otec si nezletilou po ukončení styku vždy vyzvedne ve stanovenou dobu v místě bydliště matky. Otec je povinen umožnit matce telefonickou komunikaci s nezletilou, nebo komunikaci přes Skype, a to v rozsahu třikrát týdně na dobu deset až patnáct minut. Otec je povinen zasílat matce písemnou zprávu o zdravotním stavu dítěte, o školním prospěchu, o zájmových aktivitách, a to vždy každý sudý měsíc do 20. dne. Tímto se s účinností od právní moci tohoto rozsudku mění rozsudek Okresního soudu v Prešově ze dne 23. 1. 2014 č. j. 29 P 333/2012-302, ve výrocích ohledně péče, výživného a styku (výrok III). Řízení o návrhu otce ze dne 19. 1. 2018, na úpravu styku s nezletilou, se zastavuje (výrok IV). Návrh matky ze dne 24. 1. 2019, na zvýšení výživného, se zamítá (výrok V). Návrh matky ze dne 24. 1. 2019, na zrušení soudního dohledu, se zamítá (výrok VI). Základ nároku České republiky na znalečné je dán do výše 100 % vůči matce (výrok VII). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII). 4. Proti výrokům I až III, V až VII rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Krajský soud rozsudkem ze dne 19. 11. 2019 č. j. 20 Co 291/2019-1179 určil, že nezletilá se pro období od právní moci tohoto rozsudku do 30. 6. 2020 svěřuje do péče Krizového centra pro děti a dospívající, sídlem Hapalova 1642/4, Brno-Řečkovice (dále jen "krizové centrum"), přičemž matka je povinna nezletilou tomuto zařízení předat a toto zařízení je povinno nezletilou převzít do své péče. Pro období od právní moci tohoto rozsudku do 30. 6. 2020 se výživné na nezletilou mezi rodiči vzájemně nevyměřuje. Otec je oprávněn stýkat se osobně s nezletilou v tomto zařízení za přítomnosti pověřeného pracovníka tohoto zařízení každou sobotu od 13.00 hod do 16.00 hodin, přičemž pověřený pracovník je oprávněn styk kdykoliv ukončit. Matka je oprávněna stýkat se osobně s nezletilou v tomto zařízení za přítomnosti pověřeného pracovníka tohoto zařízení každou neděli od 13.00 hodin do 16.00 hodin, přičemž pověřený pracovník je oprávněn styk kdykoliv ukončit. Mimo takto určenou dobu styku s nezletilou se rodičům ukládá povinnost nezletilou nijak nekontaktovat, a to ani prostřednictvím telefonu, sociálních sítí, či jiných elektronických prostředků komunikace (výrok I). Napadený výrok I okresního soudu potvrdil s tím, že nezletilá se svěřuje do výchovy otce od 1. 7. 2020 (výrok II). Napadený výrok II okresního soudu rovněž potvrdil a určil, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé s účinností od 1. 7. 2020 (výrok III). Ve výrocích III a VI rozsudek okresního soudu zrušil a řízení o úpravě styku matky s nezletilou v době od 1. 7. 2020 do budoucna, jakož i řízení o návrhu matky ze dne 24. 1. 2019 na zrušení soudního dohledu, zastavil (výrok IV). V napadených výrocích V, VII a VIII se rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok V). 5. Obecné soudy dospěly zejména k závěru, že matka svými obavami a strachy prezentujícími před nezletilou vyvolává a podněcuje úzkostné stavy a obavy nezletilé ze svého otce. Obavy zcela zbytečné, neopodstatněné a bezdůvodné. Usnesením krajského soudu ze dne 28. 5. 2018 č. j. 20 Co 168/2018-744 bylo totiž rozhodnuto o předběžném opatření, na základě něhož byl otec oprávněn se s nezletilou ve vymezeném rozsahu stýkat, nicméně matka dlouhodobě toto pravomocné rozhodnutí krajského soudu (byť šlo o předběžné opatření) nerespektovala. Otec byl v důsledku jednání matky nucen podávat opakované návrhy na výkon rozhodnutí - ukládáním pokut matce. Předmětný výkon rozhodnutí však byl ve svých důsledcích zcela bezvýsledný, neboť matka ani poté otci neumožňovala pravidelný kontakt a hladký průběh setkání otce s nezletilou. Navíc matka ani neuhradila státu plnou výši pokuty stanovené usnesením okresního soudu ze dne 19. 7. 2018 č. j. P 266/2014-840 ve výši 15 000 Kč za neumožnění styků otci s nezletilou. Navíc výkon rozhodnutí ve svých důsledcích vedl v neprospěch nezletilé, neboť matka stupňovala své snahy prokázat, že dítě se svého otce bojí, nechce být s otcem. Matka navštěvovala velmi často s dítětem různé psychology a psychiatra, aby osvědčila oprávněnost a odůvodněnost obav dítěte z otce. Proto jakýkoliv další styk otce s dítětem, jakékoliv další a opakované návrhy na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce za nerespektování soudního rozhodnutí (neumožnění styku otce s dítětem), by byly i nadále zcela bezvýsledné a ve svých důsledcích bezpředmětné. Otec respektuje stávající soudní rozhodnutí, platí řádně a včas výživné na nezletilou, měl dlouhodobě zájem o pravidelný kontakt a styk s nezletilou, byla to však matka, která nerespektovala soudní rozhodnutí a vytrvale bránila otci ve styku s dítětem, a to bezdůvodně. Nebyl shledán žádný důvod, žádná obava, žádná negativní překážka, pro kterou by neměl být realizován styk otce s nezletilou. Obecné soudy proto dospěly k závěru, že je zcela naplněno ustanovení věty druhé § 889 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy kvalifikované chování matky (znemožňující pravidelný styk/kontakt nezletilé s otcem) je důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít nezletilou ve své péči. Soudy proto s ohledem na toto zjištění dospěly k závěru, že je to otec, kdo bude schopen stabilizovat poměry nezletilé, zajistit stabilní a vyvážené rodinné prostředí, bez větších výkyvů a zvratů. Navíc, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, při úvaze soudu o tom, který z rodičů bude lépe zajišťovat péči o dítě, a vychází-li oba rodiče při porovnání shodně, pak soud přih