IV.ÚS 1542/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1542/23 ze dne 31. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. F., nezletilých 2) Z. F., 3) L. F. a 4) A. F., zastoupených JUDr. Evou Ondřejovou, LL.M., Ph.D., advokátkou, sídlem Příčná 663/8, Praha 1 - Nové Město, a ústavní stížnosti stěžovatele 5) P. F., zastoupeného Mgr. Petrou Hruškovou, advokátkou, sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2023 č. j. 13 Co 342/2022-284 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. června 2022 č. j. 6 P 281/2020-176, 12 P a Nc 395/2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé 1) až 4) domáhají zrušení obou v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. 2. Stěžovatel 5) se svojí ústavní stížností dále domáhá zrušení výroku I. v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), a to v části, jíž bylo určeno, že místem předání a převzetí nezletilých v případě jejich nepřítomnosti ve školském zařízení je bydliště matky. Tvrdí, že tím bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. 3. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") k návrhu otce (stěžovatele 5) změnil dřívějším rozsudkem stanovenou péči stěžovatele o nezletilé v době jarních a vánočních prázdnin, a to na principu každoročního střídání. Zároveň stanovil, že péči o letních prázdninách si rodiče musejí oznámit nejpozději do 31. 3. daného roku. Ve zbytku zůstala původní soudem schválená dohoda o úpravě péče nezměněna. Podle ní byli nezletilí pro dobu před a po rozvodu manželství svěřeni do střídavé péče obou rodičů s tím, že v péči otce budou v lichém týdnu od úterý od 8:00 hodin do čtvrtka do 8:00 hodin, v sudém týdnu od úterý od 8:00 hodin do středy do 8:00 hodin, dále od pátku sudého týdne od 15:00 hodin do pondělí následujícího lichého týdne do 8:00 hodin. Beze změny zůstala i výše vyživovací povinnosti otce. Při svém rozhodování obvodní soud vycházel mimo jiné z toho, co rodiče v průběhu soudního řízení učinili nesporným. Tato zjištění posoudil v souvislosti s nejlepším zájmem nezletilých dětí včetně jimi vyjádřenými názory. 4. Proti rozsudku obvodního soudu podali oba rodiče odvolání. Otec nesouhlasil s tím, že obvodní soud nezměnil jeho vyživovací povinnost. Matka naproti tomu spatřovala pochybení v tom, že obvodní soud nevzal v potaz její návrh na zúžení střídavé péče a nesprávně dospěl k závěru, že mezi rodiči došlo k dohodě o prozatímním rozšíření střídavé péče. Tato neformální dohoda "na zkoušku" se neosvědčila. Nynější úprava nadto neodpovídá přáním dětí. 5. Městský soud výrokem I. napadeného rozsudku změnil rozsudek obvodního soudu, a to tak, že nezletilé děti budou v péči matky v lichém týdnu od úterý do 8:00 hodin do následujícího sudého pondělí do 8:00 hodin a od středy sudého týdne od 8:00 hodin do pátku sudého týdne do 8:00 hodin. V péči otce budou děti od pátku v sudém týdnu od 8:00 hodin do následujícího lichého úterý do 8:00 hodin a dále od sudého pondělí od 8.00 hodin do sudé středy do 8.00 hodin s tím, že místem předání a převzetí dětí je školské zařízení a v případě nepřítomnosti nezletilých ve školském zařízení bydliště matky. Dále změnil úpravu péče v době jarních prázdnin, avšak pouze tak, že zaměnil sudý rok za lichý. Výrokem II. pak zrušil napadený rozsudek obvodního soudu, a to v části týkající se stanovení vyživovací povinnosti otce a výroku o nákladech řízení. V tomto rozsahu věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. 6. Městský soud při svém rozhodování vycházel z kritérií vymezených judikaturou Ústavního soudu, včetně nejlepšího zájmu dětí. Neshledal vzdálenost bydlišť rodičů jako důvod pro omezení péče otce. Rovněž zdůraznil, že byť je přání dětí důležitým hlediskem, ke kterému soud přihlíží, nelze se řídit jen jím. Za rozhodující skutečnosti, které by odůvodňovaly zúžení péče otce, neshledal kritický postoj nezletilé Z., zdravotní stav nezletilého L. ani občasnou neschopnost otce zajistit nezletilým účast na kroužcích a mimoškolních aktivitách. Městský soud proto zachoval stávající úpravu střídavé péče včetně rozsahu, avšak časové úseky změnil tak, aby odpovídaly aktuálně probíhajícímu modelu, tj. faktickému stavu. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé 1) až 4) spatřují porušení svých práv v tom, že obvodní soud svým rozhodnutím porušil participační práva nezletilých, neboť nerespektoval jejich názor. V této souvislosti zopakovali obecná východiska, na kterých řádný výkon těchto práv stojí. Nezletilí stěžovatelé mají pocit, že soudu, orgánu sociálně-právní ochrany dětí ani samotnému otci na jejich názoru nezáleží, neboť jsou nuceni chodit k otci ve stanoveném rozsahu navzdory svému nesouhlasu. Jednoznačně vyjádřili, že si přejí zúžení péče otce. 8. Stěžovatelé 1) až 4) dále uvedli, že se oba rodiče a nezletilá Z. zúčastnili rodinné terapie. Matka v kontaktu s otcem nebrání, motivuje děti k pobytu u něj, snaží se jim vyjít vstříc, pokud u něj chtějí zůstat nad rámec stanoveného styku. Otec takový přístup neopětuje. I psycholožka jim kladla na srdce, že dlouhodobý nátlak na děti bez respektování jejich prožitků a názorů může mít negativní vliv mimo jiné na jejich vztah k otci. Proto nedoporučila rozšíření péče otce. 9. Stěžovatelka 1) dále spatřuje pochybení obvodního soudu v tom, že její podání nevyhodnotil jako návrh na zúžení péče otce a tudíž rozhodoval jen o návrhu otce. 10. Stěžovatelé rovněž namítají porušení svých práv městským soudem, který dostatečně nezohlednil, že pro zdravotní stav nezletilého L. obecně není střídavá péče vhodná. I psychiatrička doporučila otci, aby vyhověl jeho přání být u něj méně, což otec ignoroval. Ke zprávě psychiatričky soud rovněž nepřihlédl. Současný rozsah péče otce způsobuje dětem psychické potíže. Nesprávný je i závěr, že se děti kroužků a mimoškolních aktivit během péče otce neúčastní pouze občas. Podle stěžovatelů jim otec ve školním roce 2022/2023 neumožnil účast ani jednou. I městský soud zcela ignoroval názory nezletilých stěžovatelů, nadto je nevyslechl, ačkoli svůj názor prezentovali více než rok před vydáním napadeného rozsudku městského soudu. Kromě toho odmítl i předchozí výslechy provedené před obvodním soudem i orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Znevážil názor především nejstarší Z. Soudy měly za rozhodné brát to, že nezletilí v průběhu řízení konzistentně vyjadřovali svá přání a důvody, proč u otce chtějí trávit méně času. Nevyhovuje jim výchovný styl otce, nemají dobrý vztah s jeho partnerkou a jejím synem, otec nezohledňuje jejich potřeby a psychickou pohodu. Oba soudy nedůvodně upřednostnily zájem konkrétního rodiče před zájmem nezletilých. 11. Stěžovatelé dále popsali aktuální projevy interakce nezletilých s otcem, které mají demonstrovat jejich zhoršený vzájemný vztah. Uvedli také, jak by si rozložení péče představovali nyní, což by mělo být prakticky pouze jednou za dva týdny nebo měsíc. Popsaným přístupem soudy nenaplnily požadavek rozhodování v nejlepším zájmu dětí, čímž porušily jejich práva. 12. Stěžovatel 5) spatřuje porušení svých práv v tom, že městský soud neodůvodnil určení místa převzetí a předání nezletilých v bydlišti matky, nenacházejí-li se ve školském zařízení. 13. Ústavní stížnost stěžovatelů 1) až 4) a ústavní stížnost stěžovatele 5) byly usnesením ze dne 18. 7. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1542/23 a III. ÚS 1625/23 spojeny ke společnému projednání (§ 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). 14. Stěžovatelé 1) až 4) následně požádali o zaslání ústavní stížnosti stěžovatele 5) a dne 26. 9. 2023 k ní zaslali své vyjádření. Nesouhlasí s tím, že by se na převzetí a předání nezletilých měli podílet oba rodiče, neboť to byl stěžovatel 5), kdo požádal o rozvod kvůli poměru s jinou ženou a po dohodě se stěžovatelkou 1) se ze společné domácnosti odstěhoval, avšak nejprve do bydliště v docházkové vzdálenosti od bydliště nezletilých stěžovatelů. Teprve poté se z vlastní vůle přestěhoval do větší vzdálenosti. Stěžovatelka 1) zopakovala, že nevlastní automobil a doprava městskou hromadnou dopravou je především pro nezletilé zdlouh