IV.ÚS 1545/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1545/23 ze dne 5. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů Karla Honzíka a Pavly Honzíkové, zastoupených JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 142, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2023 č. j. 23 Cdo 93/2022-634 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2021 č. j. 18 Co 81/2018-585, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ladislava Kaisera a JUDr. Zdeňky Kaiserové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelé podali žalobu o určení jejich vlastnického práva - jako součásti společného jmění manželů - k pozemku parc. č. X1 o výměře 16 m2 v katastrálním území L., vytvořenému podle geometrického plánu č. X. Tento pozemek je nyní součástí pozemku parc. č. X2 o výměře 22 m2, k němuž je zapsáno vlastnické právo vedlejších účastníků. 3. Stěžovatelé a vedlejší účastníci byli v době zahájení řízení o určení vlastnického práva vlastníky sousedících pozemků v P., v katastrálním území L. Stěžovatelé nabyli pozemek parc. č. X3 o výměře 232 m2 do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy uzavřené dne 3. 11. 2008 mezi nimi a městem P. Právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly ke dni 5. 11. 2008. Město P. odvozovalo své vlastnické právo od kupní smlouvy, kterou s původními vlastníky pozemku uzavřel v minulosti Místní národní výbor P., samotné však nebylo jako vlastník pozemku zapsáno v katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že jako vlastníci tohoto pozemku v něm byli zapsáni také Rostislav a Vlasta Wallenfelsovi, kteří v roce 1997 koupili od původních vlastníků všechny nemovitosti zapsané na LV č. X5 pro katastrální území L., byl proveden duplicitní zápis vlastnictví. Tento duplicitní zápis byl zrušen na základě notářského zápisu ze dne 28. 7. 2011 obsahujícího prohlášení Rostislava a Vlasty Wallenfelsových, že vlastníkem pozemku jsou stěžovatelé. 4. Pozemek parc. č. X2 o výměře 22 m2 má trojúhelníkový tvar a v minulosti funkčně souvisel s pozemkem parc. č. X3. Tvoří jej díl "c" pozemku parc. č. PK X4 o výměře 10 m2, určené geometrickým plánem č. X ze srpna 1973. Tento díl byl původně zapsán ve zjednodušené evidenci na LV č. X5 pro katastrální území L. V roce 1989 ale vznikla nová katastrální mapa a byla přečíslována parcelní čísla. Díl "c" pozemku parc. č. PK X4 v důsledku těchto změn již nebyl zapsán na LV č. X5, a proto se jej netýkaly následné převody nemovitostí zapsaných na tomto listu vlastnictví. 5. Existence dílu "c" pozemku parc. č. PK X4 byla zjištěna až při obnově katastrálního operátu v roce 2000, načež byl v katastru nemovitostí zapsán pozemek parc. č. X2. Jako jeho vlastníci byli zapsáni dřívější spoluvlastníci Josef Hanzálek a Hana Stará. Po smrti Josefa Hanzálka v roce 2003 byl jeho spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. X2 v roce 2009 předmětem dodatečného projednání dědictví, v němž bylo potvrzeno, že se vlastníkem tohoto spoluvlastnického podílu stala závětní dědička Zdeňka Kyriánová. Vedlejší účastníci nabyli pozemek parc. č. X2 do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy uzavřené dne 12. 1. 2010 se Zdeňkou Kyriánovou a Hanou Starou. 6. Hranice oddělující pozemky parc. č. X3 a X2 nebyla v roce 2000, kdy byl posledně uvedený pozemek vytvořen, katastrálním úřadem určena přesně. Nesprávné vytýčení hranice mělo za následek, že se výměra dílu "c" pozemku parc. č. PK X4, která měla původně výměru 10 m2, zvětšila na 22 m2. Hranice byla nicméně stanovena v dostupných mezích stanovených vyhláškou č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelé se žalobou domáhají určení vlastnického práva k pozemku parc. č. X1 o výměře 16 m2, nově vytvořenému geometrickým plánem, který má představovat právě tu část současného pozemku parc. č. X2, která by při správném vymezení hranic byla jinak nadále součástí pozemku parc. č. X3. 7. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami (dále jen "okresní soud") ze dne 28. 6. 2018 č. j. 12 C 1/2013-360 bylo určeno vlastnické právo stěžovatelů k pozemku parc. č. X1, jak byl vymezen v jejich žalobě (viz bod 2 tohoto usnesení). Na základě provedeného dokazování dospěl okresní soud k závěru, že vedlejší účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci pozemku č. X2, tento pozemek má však vyšší výměru, než jaká odpovídala dílu "c" pozemku parc. č. PK X4, a tedy v jaké tento pozemek mohl být koupen vedlejšími účastníky. 8. K odvolání vedlejších účastníků ve věci rozhodoval Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud"), který rozsudkem ze dne 15. 11. 2019 č. j. 18 Co 81/2018-429 změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu stěžovatelů zamítl. Podle jeho názoru byly u vedlejších účastníků naplněny podmínky nabytí vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2020 č. j. 24 Cdo 1276/2020-491 zrušil rozsudek krajského soudu z důvodu nedostatečného odůvodnění, které pouze souhrnně odkazovalo na související rozhodovací praxi Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Krajskému soudu uložil, aby v potřebné míře zprostředkoval skutkové okolnosti věci, které jsou významné pro nabytí vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka, a následně je v souladu s uvedenou rozhodovací praxí zhodnotil. V této souvislosti Nejvyšší soud poukázal zejména na právní závěry obsažené v nálezu ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 2219/12 (N 61/73 SbNU 163) [všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], jemuž se později podřídila i jeho rozhodovací praxe (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2019 sp. zn. 31 Cdo 353/2016), nebo usnesení ze dne 30. 8. 2016 sp. zn. IV. ÚS 775/16. Relevantní rozhodovací praxe je shrnuta mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018 sp. zn. 30 Cdo 429/2018, v němž je také podrobně vyloženo, jakým způsobem mají obecné soudy při posuzování nabytí vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka postupovat. 9. Krajský soud napadeným rozsudkem znovu změnil rozsudek okresního soudu tak, že se žaloba stěžovatelů zamítá. Po doplnění dokazování setrval na právním názoru, že vedlejší účastníci nabyli vlastnické právo k pozemku parc. č. X2 jako celku, byť jeho část nabyli od nevlastníka. Při svém posouzení krajský soud vyšel ze shora uvedených okolností, za nichž byl tento pozemek vytvořen. Hranice mezi pozemky parc. č. X3 a X2 byla katastrálním úřadem vytýčena nesprávně, avšak v dostupných mezích stanovených katastrální vyhláškou. Tím se výměra dílu "c" pozemku parc. č. PK X4 zvětšila o 12 m2. O existenci tohoto pozemku tehdejší spoluvlastník Josef Hanzálek věděl a stěžovateli jej nabídl ke koupi. Stěžovatelé tuto nabídku ale nepřijali. Domnívali se, že mají zajištěno právo užívání pozemku dohodou o přenechání nemovitostí k dočasnému užívání ze dne 11. 7. 1973. O tento pozemek neprojevili zájem ani v roce 2008, kdy se na základě kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2008 uzavřené s městem P. stali vlastníky pozemku parc. č. X3. Když se pak vedlejší účastníci dne 9. 9. 2009 při vytyčování hranic sousedících pozemků dozvěděli, že pozemek parc. č. X2 stěžovatelé dosud nekoupili, iniciovala vedlejší účastnice schůzku s jeho vlastnicemi. Dne 12. 1. 2010 byla mezi nimi uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě nabyli vedlejší účastníci do společného jmění manželů tento pozemek. 10. Nebyly shledány okolnosti, které by neumožňovaly nahlížet na vedlejší účastníky jako na dobrověrné nabyvatele. Krajskému soudu bylo z úřední činnosti známo, že při digitalizaci katastrální mapy obvykle docházelo ke vzniku nových pozemků, případně změnám hranic, z důvodu nepřesnosti předchozí evidence. Docházelo také k dělení pozemků podle pozemkových knih na pozemky, které byly přečíslovávány, a ani pro znalce nebyla jejich identifikace snadná. Krajský soud proto nepřisvědčil tvrzení stěžovatelů, že vedlejší účastnice se jako právní profesionálka mohla v dědickém řízení dopátrat pozadí vzniku sporného pozemku a mohla rozpoznat chybu v jeho výměře. Ani stěžovatelé by bez znaleckého posudku nemohli zjistit, že pozemek p