IV.ÚS 1554/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1554/08 ze dne 15. 1. 2009 N 12/52 SbNU 121 K povinnosti soudu odůvodnit rozhodnutí, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické - ze dne 15. ledna 2009 sp. zn. IV. ÚS 1554/08 ve věci ústavní stížnosti PhDr. I. W., Ph.D., MBA, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 2. 2008 sp. zn. 12 Nc 2207/2008, jímž bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo stěžovatelce uloženo, aby na dobu 30 dnů ode dne vykonatelnosti tohoto rozhodnutí opustila dům, v němž spolu s vedlejším účastníkem (jenž byl v řízení před obecnými soudy navrhovatelem) žila, a aby se zároveň po tuto dobu s vedlejším účastníkem nestýkala, a proti potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2008 sp. zn. 18 Co 140/2008, za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 6 a 2. Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a vedlejšího účastníka RNDr. M. W., CSc. Výrok Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 2. 2008 sp. zn. 12 Nc 2207/2008 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2008 sp. zn. 18 Co 140/2008 se ruší, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením o porušení základních práv, jež jsou jí zaručena ustanoveními čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 3 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Dle stěžovatelčina názoru byla její ústavně zaručená práva porušena tím, že předběžné opatření podle ustanovení § 76b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř.") bylo vydáno na základě křivých nařčení, lží a výmyslů a bez možností jakékoliv soudní obrany; stěžovatelka zejména neměla žádnou šanci vyjádřit se k tvrzením navrhovatele a k důkazům, které k osvědčení svých tvrzení soudu předložil. II. 3. Vedlejší účastník (manžel stěžovatelky) podal návrh na vydání předběžného opatření podle § 76b o. s. ř. Obvodní soud pro Prahu 6 jeho návrhu vyhověl a dne 22. 2. 2008 vydal usnesení, kterým stěžovatelce uložil, aby na dobu 30 dnů ode dne vykonatelnosti tohoto rozhodnutí opustila dům, v němž spolu s vedlejším účastníkem žila, a aby se zároveň po tuto dobu s vedlejším účastníkem nestýkala. V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že tvrzení obsažená v návrhu má za osvědčena, přičemž podrobnější odůvodnění není podle ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. a stanoviska Nejvyššího soudu třeba. 4. Proti tomuto usnesení se stěžovatelka odvolala, avšak Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. III. 5. Všichni účastníci vyjádřili souhlas s upuštěním od ústního jednání, a protože ani Ústavní soud neočekával od tohoto jednání další objasnění věci, upustil od něho podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). IV. 6. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a zároveň jde o návrh přípustný. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. V. 7. Ústavní soud konstatuje, že podle své konstantní judikatury je vázán pouze návrhem učiněným v ústavní stížnosti, tedy jejím petitem, nikoli jejím odůvodněním. Tato doktrína má ten praktický důsledek, že Ústavní soud může vyhovět ústavní stížnosti i z jiného důvodu, než který stěžovatel uplatnil, pokud shledá, že tento jiný důvod způsobil porušení v ústavní stížnosti uplatněného základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 259/05 ze dne 21. 3. 2006 (N 65/40 SbNU 647)]. 8. V projednávané věci spatřuje Ústavní soud protiústavnost napadených rozhodnutí v absenci odůvodnění usnesení o nařízení předběžného opatření. Tuto absenci soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 169 odst. 2 o. s. ř., tedy na ustanovení jednoduchého práva. Podle čl. 83 Ústavy je základním úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti; proto mu zásadně nepřísluší hodnotit interpretaci jednoduchého práva. Ústavní soud však v projednávané věci shledal důvody ke svému zásahu, neboť v důsledku ústavně nekonformní interpretace jednoduchého práva obecnými soudy bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces, jež je jí ústavně garantováno ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny. 9. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí jedním za základních atributů spravedlivého procesu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 405/03 ze dne 23. 2. 2006 (N 45/40 SbNU 373)]. Dodržování povinnosti odůvodnit rozhodnutí má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a vyloučit libovůli. Pakliže v rozhodnutí řádné odůvodnění chybí, je tím dána nejen jeho nepřezkoumatelnost, ale zpravidla také protiústavnost; nejsou-li totiž zřejmé důvody toho kterého rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. 9. 2002 (N 109/27 SbNU 213)]. V nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.) pak Ústavní soud vyslovil, že: "(...) je zcela nezbytné, aby rozhodnutí obecných soudů nejen odpovídala zákonu v meritu věci a byla vydávána za plného respektu k procesním normám, ale aby také odůvodnění vydaných rozhodnutí ve vztahu k zmíněnému účelu odpovídalo kritériím daným ustanovením § 157 odst. 2 in fine, odst. 3 občanského soudního řádu, neboť jen věcně správná (zákonu zcela odpovídající) rozhodnutí a náležitě, tj. zákonem vyžadovaným způsobem odůvodněná rozhodnutí, naplňují - jako neoddělitelná součást "stanoveného postupu" - ústavní kritéria plynoucí z Listiny (čl. 38 odst. 1). Obdobně jako ve skutkové oblasti, i v oblasti nedostatečně vyložené a zdůvodněné právní argumentace nastávají obdobné následky vedoucí k neúplnosti a zejména k nepřesvědčivosti rozhodnutí, což je ovšem v rozporu nejen s požadovaným účelem soudního řízení, ale též i se zásadami spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny), jak jim Ústavní soud rozumí.". 10. K podobným závěrům opakovaně dospěl při interpretaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") i Evropský soud pro lidská práva, který např. ve věci Torija v. Španělsko, stížnost č. 18390/91, odst. 29, konstatoval: "(...) čl. 6 odst. 1 Úmluvy zavazuje soudy uvést důvody pro svá rozhodnutí. (...) Rozsah této povinnosti odůvodnění se může lišit podle povahy rozhodnutí. (...) Z tohoto důvodu otázka, zda soud nedostál povinnosti odůvodnění, plynoucí z čl. 6 Úmluvy, může být zodpovězena pouze s přihlédnutím k okolnostem případu.". 11. Tyto závěry je možno obecně vztáhnout i na rozhodnutí o předběžném opatření; požadavky kladené na odůvodnění se však mohou lišit v závislosti na typu a povaze rozhodnutí, přičemž jsou přípustné i určité výjimky z povinnosti odůvodnit rozhodnutí. Jak již Ústavní soud judikoval, nároky kladené na řízení o vydání předběžného opatření nejsou tak vysoké, jako v případě meritorních rozhodnutí, avšak určité standardy přesto musejí být dodržovány: "S ohledem na povahu předběžného opatření také nelze stanovit takové prostředky ochrany, jako v případě rozsudků nebo závažných usnesení, neboť účelem je zde především co nejrychlejší zatímní úprava stran sporu. To neznamená, že na vydání [předběžných] opatření nejsou kladeny požadavky, které plynou z ústavního práva na soudní ochranu. Tyto požadavky je ovšem nutno brát ve vztahu k výše uvedené povaze takového rozhodnutí. To znamená, že musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny" [nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)]. VI. 12. V odůvodnění napadeného usnesení Obvodní soud pro Prahu 6 konstatoval, že má tvrzení vedlejšího účastníka v návrhu za osvědčena, přičemž podrobnější odůvodnění není podle ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. a stanoviska Nejvyššího soudu třeba. 13. Relevantní část ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. zní: "Písemné vyhotovení usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, (...) nemusí obsahovat odůvodnění.". Názor Nejvyššího soudu, na nějž se soud prvního stupně bez řádné specifikace odvolává, byl vyjádřen ve stanovisku sp. zn. Cpjn 19/2006. Podle tohoto stanoviska usnesení, jímž se zcela vyhovuje návrhu na vydání předběžného opatření, nemusí obsahovat odůvodnění,