IV.ÚS 1557/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1557/23 ze dne 27. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky D. Š., zastoupené Mgr. Štěpánem Horkým, advokátem, sídlem Celetná 557/10, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2023 č. j. 5 Tdo 825/2022-1404, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2022 č. j. 5 To 355/2021-1322 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. září 2021 sp. zn. 1 T 104/2018, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, V. G. a obchodní společnosti V+T mat s.r.o., sídlem Jana Kouly 445, Český Brod, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž namítá porušení čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. 1 T 104/2018 (dále jen "první rozsudek obvodního soudu") uznal stěžovatelku vinnou z trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a uložil jí trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce 3 let. Stěžovatelka rovněž měla zaplatit poškozené obchodní společnosti V+T mat s. r. o. (dále jen "poškozená") částku 666 126 Kč. 3. Uvedeného trestného činu se stěžovatelka měla dopustit zjednodušeně řečeno tím, že se spoluobžalovaným vedlejším účastníkem (svým partnerem), který byl jedním z jednatelů obchodní společnosti X a zároveň směnečným dlužníkem poškozené, uzavřela zástavní smlouvu, jejímž předmětem měly být nemovitosti v katastrálním území K. Touto zástavou měla být zajištěna její pohledávka ve výši 2 000 000 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce. Zástavní právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí. V souvislosti s uvedenou pohledávkou poté došlo k provedení exekuce prodejem majetku spoluobžalovaného vedlejšího účastníka, díky čemuž se stěžovatelka stala majitelkou jeho nemovitostí. Spoluobžalovaný vedlejší účastník výtěžek z exekuce ve výši 1 235 266,90 Kč nepoužil na úhradu dluhu u poškozené, ale finanční prostředky zaslal na bankovní účet, jehož disponentem byl i D. B., který předtím se stěžovatelkou uzavřel smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla peněžitá částka ve výši 1 400 000 Kč. Převážná část této zapůjčené částky byla poukázána na účet soudního exekutora, který provedl prodej nemovitostí spoluobžalovaného vedlejšího účastníka. Jinými slovy, finanční prostředky poskytnuté stěžovatelce na základě smlouvy o zápůjčce, byly použity k nákupu nemovitostí spoluobžalovaného vedlejšího účastníka, který následně exekučně vymoženou částkou splatil převážnou část dluhu stěžovatelky ze smlouvy o zápůjčce. Cílem uzavření zástavní smlouvy bylo vyvést nemovitosti z vlastnictví spoluobžalovaného vedlejšího účastníka a znemožnit úhradu pohledávky poškozené. 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") následně rozsudek obvodního soudu v celém rozsahu zrušil a sám rozhodl o vině stěžovatelky z téhož trestného činu, uložil jí trest odnětí svobody v téže délce a dále peněžitý trest ve výši 500 000 Kč (případně náhradní trest odnětí svobody v délce trvání 1 rok). Stěžovatelka rovněž měla zaplatit poškozené částku 405 968 Kč. 5. K dovolání stěžovatelky i spoluobžalovaného vedlejšího účastníka Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 7. 2020 č. j. 5 Tdo 679/2020-1164 (dále jen "první usnesení Nejvyššího soudu") zrušil rozsudek městského soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal. Ve zrušujícím usnesení vyslovil závazný právní názor a udělil pokyny: "Bude na Městském soudu v Praze, aby se v navazujícím řízení znovu důsledně zabýval předmětnou věcí, ve shora naznačeném směru a za součinnosti státního zástupce, jehož úkolem je tvrdit a prokazovat vinu obviněných, doplnil dokazování, bude-li toho třeba, a následně učinil po řádném vyhodnocení všech důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků odůvodněné skutkové závěry, a to především ohledně výše pohledávky věřitele V. za obviněným V. G., jakož i ohledně toho, do jaké míry (pokud vůbec) oba obvinění svým jednáním uspokojení této pohledávky zmařili a jakou tak způsobili věřiteli škodu. Tyto skutkové závěry pak ve spolupráci se státním zástupcem promítne do popisu skutku, který pak náležitě hmotněprávně posoudí, a své úvahy též podrobně vysvětlí v odůvodnění svého rozhodnutí. Zároveň je přitom povinen respektovat pravidla spravedlivého procesu, především pak princip kontradiktornosti, podle nějž obvinění musí dostat možnost se proti nově upravenému popisu skutku, jakož i případně proti odlišné právní kvalifikaci činu, bude-li přicházet v úvahu, bránit, a proto bude třeba je s takovým popisem skutku i jeho právní kvalifikací seznámit a dát jim prostor k účinné obraně (a to třeba i za cenu odročení veřejného zasedání)." Na tomto základě městský soud usnesením ze dne 29. 1. 2021 sp. zn. 5 To 303/2019 (dále jen "druhé usnesení městského soudu") zrušil první rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Obvodní soud "ve druhém kole" napadeným rozsudkem opět uznal stěžovatelku vinnou z trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, avšak pouze ve stadiu pokusu. Stěžovatelce v této souvislosti uložil trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odložením jeho výkonu na zkušební dobu v délce 30 měsíců, dále peněžitý trest ve výši 500 000 Kč a náhradu škody poškozené ve výši 405 968 Kč. Městský soud odvolání stěžovatelky i spoluobžalovaného vedlejšího účastníka zamítl, neboť měl za to, že obvodní soud rozhodl v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu. Ztotožnil se jak se změnou kvalifikace, tak i se skutkovými zjištěními a jejich právním hodnocením. Následné dovolání obou obžalovaných Nejvyšší soud odmítl. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soudy v napadených rozhodnutích nerespektovaly závazný právní názor vyslovený v prvním usnesení Nejvyššího soudu. Obvodní soud v rozporu s pokyny nadřízených soudů neprovedl žádné úkony a nedoplnil dokazování. Tento postup městský soud a Nejvyšší soud následně legitimizovaly. Skutková zjištění, ze kterých soudy vycházely, vykazují známky libovůle. Nedostatečně zjištěný skutkový stav nedoznal žádných změn a žádné návrhy nedoplnil ani státní zástupce. Nerespektování právního názoru nebo pokynů přitom lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu považovat za porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Městský soud i Nejvyšší soud pochybily, jestliže vlastní vyjádřené právní názory po opakovaném shledání viny stěžovatelky popřely a napadený rozsudek obvodního soudu aprobovaly. Stěžovatelka rovněž namítá, že se soudy nevypořádaly s uplatněním zásady subsidiarity trestní represe. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady k řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Neprovádí přezkum běžné zákonnosti a správnosti napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Vedení řízení, zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci je pr