IV.ÚS 1566/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1566/19 ze dne 9. 7. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti obchodní společnosti Amper Market, a.s., sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2019 č. j. 33 Cdo 1850/2018-226, rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. prosince 2017 č. j. 59 Co 347/2017-199 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. srpna 2017 č. j. 20 C 79/2017-169, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a Základní školy Luhačovice, příspěvkové organizace, sídlem Školní 666, Luhačovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. 5. 2019, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Dne 8. 12. 2014 uzavřela stěžovatelka se společností EPK Trade s.r.o. smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro hladinu nízkého napětí pro období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015, na jejímž základě se zavázala poskytnout sdružené služby dodávky elektřiny také do odběrných míst vedlejší účastnice. Společnost EPK Trade s.r.o. vystupovala společně se společností Energie pod kontrolou, obecně prospěšnou společností jako zprostředkovatelka, která od stěžovatelky nakupovala elektřinu a tu následně distribuovala svým zákazníkům, mezi něž patřila také vedlejší účastnice. Současně působila jako správce odběrných míst. Dodávky v souvislosti s touto smlouvou probíhaly do 31. 12. 2015. Platby od zákazníků společností EPK Trade s.r.o. a Energie pod kontrolou, obecně prospěšné společnosti, jimiž byly samosprávné celky a jimi kontrolované osoby, probíhaly řádně a včas, uvedené společnosti však zadržovaly platby od svých klientů, které měly na základě řetězce uzavřených smluv o dodávkách elektrické energie mezi jednotlivými subjekty přeposílat víceméně bez dalšího stěžovatelce. Za dodávky elektřiny za období od 1. 12. 2015 do 31. 12. 2015 v objemu 19,714 MWh tak stěžovatelka vyúčtovala částku 59 707,30 Kč přímo vedlejší účastnici. 3. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 20. 12. 2017 č. j. 59 Co 347/2017-199 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 8. 2017 č. j. 20 C 79/2017-169, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti vedlejší účastnici o zaplacení částky 59 707,30 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka v žalobě tvrdila, že přerušila dodávku elektřiny společnosti EPK Trade s.r.o., neboť jí tato společnost neplatila zálohové platby. Protože je však vedlejší účastnice subjektem plnícím úkoly ve veřejném zájmu, stěžovatelka do jejích odběrných míst nadále dodávala elektrickou energii. V prosinci 2015 tak měla být vedlejší účastnici dodána energie na základě nepřikázaného jednatelství podle § 3007 a 3009 občanského zákoníku, za kterou však tato neuhradila vyúčtovanou částku. 4. Okresní soud ani krajský soud se s touto argumentací neztotožnily. Podle jejich názoru ve věci stěžovatelky nebylo místo pro použití § 3007 občanského zákoníku, upravujícího nepřikázané jednatelství nutné. Nebyla k tomu splněna základní podmínka, jíž je existence bezprostřední hrozby škody, pro kterou si také nemůže jednatel opatřit souhlas pána věci. Bylo v zásadě na samotné stěžovatelce, kdy vyvolá stav hrozící škody vedlejší účastnici přerušením dodávky elektřiny jejímu dodavateli společnosti EPK Trade s.r.o. Stěžovatelka navíc měla vědět o důvodech pro přerušení dodávky elektřiny společnosti EPK Trade s.r.o. mnohem dříve než 1. 12. 2015. Krajský soud dále uvedl, že v případě přerušení dodávky elektrické energie přicházelo v úvahu určení dodavatele poslední instance podle § 12a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "energetický zákon"). Vedlejší účastnici proto nemohla bezprostředně hrozit škoda z důvodu, že by neměla zajištěnou dodávku elektřiny. 5. Pokud jde o nepřikázané jednatelství užitečné podle § 3009 občanského zákoníku, podle obecných soudů stěžovatelka nejednala v záležitosti vedlejší účastnice, nýbrž poskytla plnění, k němuž byla zásadně povinna sama ze smlouvy s EPK Trade s.r.o. Jednala tedy ve vlastní záležitosti. Stěžovatelka měla navíc prostor, aby si opatřila souhlas vedlejší účastnice s takovým jednáním, což neučinila. Případným dodáním elektřiny "napřímo" nelze eliminovat existenci smluvních vztahů mezi vedlejší účastnicí, společností Energie pod kontrolou, obecně prospěšnou společností, a společností EPK Trade s.r.o. Krajský soud nezpochybnil právo stěžovatelky přerušit dodávku elektrické energie subjektu, který nehradí své závazky. Pouhé faktické přesměrování dodávané elektřiny "napřímo" vedlejší účastnici ale pro ni nemůže znamenat, že dochází k plnění ze strany stěžovatelky, neboť vedlejší účastnice byla vázána smluvním ujednáním o dodávce elektrické energie s uvedenými společnostmi. Lze tak souhlasit i se závěrem okresního soudu, že nešlo o bezdůvodné obohacení na straně vedlejší účastnice. Nebylo ani prokázáno, že by tato měla vědomost o přerušení dodávky elektřiny od společnosti EPK Trade s.r.o. 6. Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 2. 2019 č. j. 33 Cdo 1850/2018-226, protože nebyly splněny předpoklady jeho přípustnosti podle § 237 občanského soudního řádu. Na stěžovatelkou formulované otázce, zda v daném případě byly naplněny podmínky nepřikázaného jednatelství nutného podle § 3007 občanského zákoníku či nepřikázaného jednatelství účelného podle § 3009 občanského zákoníku, nebyl založen výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení. Krajský soud založil své rozhodnutí na závěru, že již samotná žalobní tvrzení vylučují podřazení nároku pod ustanovení o nepřikázaném jednatelství. Stěžovatelka totiž nejednala v záležitosti vedlejší účastnice, nýbrž poskytla plnění, ke kterému byla zásadně povinna sama ze smlouvy s EPK Trade s.r.o. Nadto nelze přihlížet, že ve vztahu k uvedené právní otázce stěžovatelka ani neuplatnila způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Své námitky staví na vlastní skutkové verzi, jestliže oproti krajskému soudu prosazuje, že z důvodu prodlení s plněním dluhů přerušila dodávku elektřiny společnosti EPK Trade s.r.o., že svým jednáním odvracela újmu, která žalované bezprostředně hrozila, a že vedlejší účastnice měla vědomost, že jí v prosinci 2015 dodává elektřinu napřímo stěžovatelka. Stěžovatelka v dovolání uvedla, že institut dodávky poslední instance se mohl uplatnit v případech, kdy obchodník s elektřinou ztratí schopnost dodávat elektřinu do odběrného místa zákazníka, nikoli v případě, že do odběrného místa je přerušena dodávka elektřiny z důvodu dlužných plateb za dodávku elektřiny. V této souvislosti nicméně nevymezila přípustnost dovolání v intencích § 237 občanského soudního řádu, když neuvedla, které z v něm uvedených kritérií má za naplněné. III. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka zdůrazňuje, že v důsledku jednání společnosti EPK Trade s.r.o., která neplatila za dodávanou energií a zadržovala platby od koncových odběratelů, byla podle § 30 odst. 1 písm. d) a § 51 odst. 1 písm. b) energetického zákona oprávněna ukončit či přerušit dodávku elektřiny, včetně dodávky do odběrných míst vedlejší účastnice. Tyto dodávky proto skutečně zastavila, avšak jen vůči společnosti EPK Trade s.r.o., zatímco vedlejší účastnici jako koncové zákaznici nikoli. Z tohoto důvodu jí měl vůči vedlejší účastnici vzniknout nárok na zaplacení žalované částky z titulu nepřikázaného jednatelství. 8. Námitky stěžovatelky směřují především vůči napadenému usnesení dovolacího soudu, který odmítl její dovolání. Podle jejího názoru tak učinil nezákonně, respektive neústavně, čímž jí byl odepřen přístup k dovolacímu soudu. K projednání dovolání totiž měly být splněny zákonné podmínky jeho přípustnosti. Odůvodnění tohoto usnesení je nesrozumitelné a ve výsledku chybné. Stěžovatelka ve svém dovolání formulovala otázku hmotného práva, která dosud neměla být v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, a to, zda v daném případě byly naplněny podmínky nepřikázaného jednatelství nutného či nepřikázaného jednatelství účelného podle § 3007 či 3009 občanského zákoníku. Tuto otázku z