IV.ÚS 1566/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1566/20 ze dne 7. 7. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Hynkem Švarcem, advokátem, sídlem Kolbenova 609/38, Praha 9 - Vysočany, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2020 č. j. 20 Co 29/2020-1432 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. října 2019 č. j. 50 P 314/2013-1390, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého A. K., 2. nezletilé A. K. a 3. R. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 1 a 2 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 31. 10. 2019 č. j. 50 P 314/2013-1390 svěřil 1. vedlejšího účastníka (dále též "nezletilý A.") a 2. vedlejší účastnici (dále též "nezletilá A." či dohromady "nezletilí") pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do výchovy 3. vedlejší účastnice (dále též "matka") (výroky I a IV). Dále rozhodl, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého A. částkou 1 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 7. 2012 a počínaje dnem 1. 9. 2014 částkou 1 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé A. částkou 1 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 7. 2012 a počínaje dnem 1. 9. 2017 částkou 1 500 Kč měsíčně (výrok II). Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 7. 2012 do 30. 10. 2019 pro nezletilého A. ve výši 77 167 Kč a za stejné období pro nezletilou A. ve výši 76 271 Kč je otec povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách 1 500 Kč měsíčně pro každé z dětí spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek až do zaplacení počínaje 1. 12. 2019 (výrok III). Dále obvodní soud rozhodl o nákladech řízení (výroky V až VII). 3. Obvodní soud měl za prokázané, že oba nezletilí jsou od ukončení společné domácnosti rodičů v roce 2013 ve faktické péči matky. S výjimkou období, kdy byl na základě předběžného opatření zdejšího soudu praktikován rozšířený styk otce s nezletilými dětmi od středy do následujícího pondělí jednou za 14 dnů, který však byl postupně zužován, nejdříve u nezletilého A., posléze i u nezletilé A. na víkendový styk jednou za 14 dnů od soboty do neděle, se nezletilí s otcem stýkají omezeně. Oba nezletilí i přes vydaná předběžná opatření odmítají k otci chodit, v době, kdy měli být u otce, utíkali od něj nebo alespoň svůj útěk plánovali. Nezletilý A. absolvoval i terapeutická sezení s oběma rodiči, nebo jen s otcem, která se dle zprávy zajišťující organizace projevila na jeho vztahu s otcem mírně pozitivně, přesto však negativní vztah obou nezletilých ke kontaktům s otcem přetrvává. Uvádí-li otec, že změna vztahu nezletilých k otci byla zapříčiněna postojem matky, pak soud uvádí, že znaleckými zkoumáními nebylo prokázáno, že by kterýkoli rodič nezletilé záměrně ovlivňoval vůči druhému rodiči, byť znalci samozřejmě nevyloučili, že nezletilí vnímají celou situaci a postoj matky, která stále ještě nezpracovala své zklamání z otcova selhání, v přístupu nezletilých může určitou roli hrát. Především ze znaleckých posudků měl obvodní soud dále za prokázané, že vztah nezletilých k otci se od roku 2016 změnil, nezletilí sami formulují výhrady k otci, k času strávenému s otcem i k jeho chování vůči babičce. Komunikace rodičů je stále na velmi špatné úrovni, otec dle provedeného dokazování nemá sám dostatečné zázemí pro dlouhodobější péči o oba nezletilé, a to ani po materiální stránce, kdy otec opakovaně uvádí svůj naprosto minimální příjem, ani po stránce osobní, kdy z lékařských zpráv a ze zprávy Psychiatrické nemocnice Bohnice plyne, že otec byl opakovaně po dobu několika týdnů hospitalizován kvůli nepříznivému psychickému stavu a depresím. Otec sám rovněž opakovaně žádal soud o odročení jednání ve věci péče o nezletilé s tím, že se zdravotně necítí na to jednání absolvovat, případně absolvovat dvě soudní jednání v jeden den. Za situace, kdy otec není schopen podle svých sdělení vykonávat téměř žádnou práci, potýká se se špatným psychickým stavem a není schopen absolvovat zatěžkávací situace v podobě soudních jednání a patrně ani jiné zátěžové situace běžného života, lze mít pochybnosti o tom, do jaké míry by otec byl schopen pečovat o nezletilé, kteří se dostávají do pubertálního věku a jsou proti otci v současné době negativně vymezeni, v režimu střídavé nebo výlučné péče otce. Za těchto okolností tak obvodní soud dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilých, aby byli svěřeni do péče matky, kterou jako vychovatele uznávají a u níž cítí stabilní zázemí, když vzhledem k vyznění závěrů znaleckých posudků i vzhledem ke zdravotním problémům otce, a v neposlední řadě s přihlédnutím k postojům samotných nezletilých, pak nebylo možno v současné době uvažovat o jiném modelu péče o nezletilé, a to ani o péči střídavé a již vůbec ne o výlučné péči otce. Jakkoli otec namítal opak, v řízení nebylo jakkoli prokázáno, že by matka byla špatný vychovatel a že by tedy bylo v zájmu nezletilých změnit dosavadní výchovné prostředí. 4. K odvolání otce Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 12. 3. 2020 č. j. 20 Co 29/2020-1432 rozsudek obvodního soudu ve výrocích o výchově nezletilých i pro dobu po rozvodu manželství rodičů a o běžném výživném za dobu od 1. 7. 2012 do 30. 10. 2018 potvrdil (výrok I). Dále rozsudek obvodního soudu ve výroku o běžném výživném změnil tak, že počínaje 1. 11. 2018 se vyživovací povinnost otce pro každého z nezletilých snížila na částku 1 000 Kč měsíčně (výrok II). Ve výroku o nedoplatku na výživném městský soud rozsudek obvodního soudu změnil tak, že nedoplatek za dobu od 1. 7. 2012 do 29. 2. 2020 ve výši 75 167 Kč pro nezletilého A. a ve výši 74 271 Kč pro nezletilou A. je otec povinen zaplatit do 31. 12. 2020 (výrok III). 5. Městský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí obvodního soudu o výchově nezletilých je zcela správné a odpovídá aktuální situaci, kdy vztah mezi otcem a dětmi je narušený tak, že i realizace styku mezi nimi je obtížná. Otec nemůže obviňovat ze vzniklé situace výhradně matku, neboť jakkoliv matka v minulosti styk dětí s otcem výrazně nepodporovala, ani znalci nezjistili, že by děti cíleně, tím méně "programově a systematicky" proti otci popouzela. Je nepochybné, že děti jsou do jisté míry ovlivněny názory matky jako své primární vychovatelky, která má s ohledem na životní a partnerské selhání otce na jeho osobu celkem pochopitelně kritický náhled. Ze závěrů posledního znaleckého zkoumání (posudek znalce MUDr. et Mgr. Viktora Hartoše z oboru dětské psychiatrie ze dne 26. 10. 2018) však vyplynulo, že děti hodnotí negativně samotné prostředí u otce a jeho vlastní chování jako málo empatické a podnětné a ke střídání rodičovské péče se vyjádřili negativně. Nezletilý A. se vyjádřil tak, že otec se o jeho názory nezajímá, nerespektuje je, chtěl být s ním a on na něj neměl čas ("furt je na počítači a hraje onlajnovky"), křičí na babičku a je na ni zlý, nedodržuje sliby, což nezletilého mrzí, už s ním být nechce. Nezletilá A. uváděla, že otec jim sní drobné pochutiny, pořád se s babičkou hádají. Znalec na základě vyšetření rodičů a dětí uzavřel k osobě matky, že v jejím psychopatologickém obraze nebyly zjištěny žádné nápadnosti, žije ve stabilním partnerském vztahu, s rozpadem manželství s otcem se již vyrovnala, má však stále pochybnosti o jeho spolehlivosti a morálce a nepřeje si, aby se ve větší míře podílel na výchově dětí. K osobě otce uzavřel, že do popředí nápadněji vystupují kverulantské rysy jeho osobnosti, zdůrazňuje a upřednostňuje svá práva nad potřebami dětí a nejedná v jejich nejlepším zájmu. Z výpovědi dětí vyplynulo, že otec nereflektuje poměrně jasně formulované proklamace svých dětí a jedná, jako by si neuvědomoval, že je svým chováním poškozuje. Prostředí u matky vnímají děti jako stabilnější a více podpůrné a střídavou péči rodičů hodnotí negativně. Cílené negativní ovlivňování dětí některým z rodičů proti druhému znalec nezjistil. Děti hodnotí čas strávený u otce na základě své osobní zkušenosti, negativně popisují své vnímání postoje otce k nim, velmi negativně vnímají způs