IV.ÚS 1568/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1568/18 ze dne 23. 5. 2019 N 96/94 SbNU 197 Počátek běhu lhůty k podání zásahové žaloby proti zadržování kauce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jaroslava Fenyka a Jana Filipa o ústavní stížnosti Bedřicha Dolejšího, zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Ledčická 649/15, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2018 č. j. 10 As 355/2017-65, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2018 č. j. 10 As 355/2017-65 bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces zaručené v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2018 č. j. 10 As 355/2017-65 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Stěžovatele zastavila dne 23. 11. 2016 policejní hlídka, neboť měl překročit nejvyšší povolenou rychlost v jízdě o více než 20 km/h [§ 125c odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů]. Jelikož hlídka měla podezření, že se stěžovatel bude vyhýbat přestupkovému řízení, uložila a vybrala kauci v hotovosti ve výši 3 500 Kč podle § 124a zákona o silničním provozu. Proti vybrání kauce a jejímu následnému zadržování se stěžovatel bránil žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením podle § 82 s. ř. s. (dále také "zásahová žaloba"), kterou podal u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") dne 22. 3. 2017. 2. Krajský soud usnesením ze dne 15. 11. 2017 č. j. 45 A 45/2017-23 odmítl stěžovatelovu žalobu jako opožděnou. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem ze dne 22. 2. 2018 č. j. 10 As 355/2017-65 zamítl kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou, neboť se ztotožnil se závěrem krajského soudu o opožděnosti podané žaloby - pro její podání počala běžet lhůta od okamžiku vybrání kauce. Nejvyšší správní soud v odůvodnění zejména odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017 č. j. 7 As 155/2015-160 (věc EUROVIA) a závěry v něm uvedené aplikoval na nyní přezkoumávanou věc - zejména odmítl, že by měly být pro určení včasnosti zásahové žaloby rozlišovány jednorázové a trvající zásahy. II. Ústavní stížnost a vyjádření 3. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 7. 5. 2018 a navrhuje jeho zrušení; namítá porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Nepřiměřený zásah spatřuje zejména v překvapivosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů, neboť Nejvyšší správní soud nereagoval na stěžejní stěžovatelovy námitky a pouze odkázal na svoji judikaturu. Závěr o počátku běhu lhůty k podání zásahové žaloby proti vybrání a zadržování kauce od okamžiku vybrání kauce považuje stěžovatel za nesprávný, porušující jeho ústavně zaručená práva, neboť zadržování kauce je zásahem trvajícím; lhůta pro podání zásahové žaloby nemůže uplynout, není-li kauce vrácena nebo započtena, tedy trvá-li zásah. 4. Vedlejší účastnice řízení se ve vyjádření ztotožnila se závěry napadeného rozsudku, stěžovatel se podle ní pouze snaží zvrátit beznadějné zmeškání lhůty pro podání žaloby, která byla podána opožděně. Důsledky zásahu sice trvají, nejde však o zásah trvající, nýbrž jednorázový. 5. Nejvyšší správní soud ve vyjádření uvedl, že si je vědom skutečnosti, že Ústavní soud nálezem ze dne 15. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 635/18 (N 94/89 SbNU 387; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), zrušil rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017 č. j. 7 As 155/2015-160, věc EUROVIA, ze kterého argumentace napadeného rozsudku vychází, nicméně i přes to není důvod pro jeho kasaci, neboť závěry Ústavního soudu v citovaném nálezu na nyní posuzovanou věc nedopadají a napadený rozsudek obstojí ve světle citovaného nálezu Ústavního soudu. Judikatura Nejvyššího správního soudu již v době před vydáním rozsudku rozšířeného senátu ve věci EUROVIA nahlížela na vybrání a zadržování kauce jako na zásah jednorázový s trvajícími účinky (viz rozsudek ze dne 8. 6. 2017 č. j. 10 As 71/2017-45). Závěry citovaného nálezu Ústavního soudu nemohou podle Nejvyššího správního soudu znamenat, že se ze všech zásahů stanou zásahy trvající; ústavní stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. 6. Ve své replice stěžovatel zopakoval svoji již vznesenou argumentaci a poukázal na judikaturu Ústavního soudu a obecných soudů [zejména na již citovaný nález sp. zn. II. ÚS 635/18 a na nález sp. zn. III. ÚS 1257/18 ze dne 17. 7. 2018 (N 125/90 SbNU 101) - věc STRABAG]. Závěr Nejvyššího správního soudu není správný, krajský soud nemohl odmítnout stěžovatelovu žalobu pro její opožděnost, neboť směřovala proti trvajícímu nezákonnému zásahu. III. Procesní podmínky 7. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud se důkladně seznámil s ústavní stížností, připojeným procesním spisem a dospěl k závěru, že stížnost je opodstatněná; rozhodl o ní mimo ústní jednání, neboť v intencích § 44 věty první zákona o Ústavním soudu by od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci. IV. Posouzení ústavní stížnosti 8. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny. Ústavní soud se nezabývá porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody [srovnej např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)]. Jeho pravomoc je tak založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení toho, zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. 9. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, seznámil se s obsahem spisu, vyjádřeními účastníka řízení i vedlejší účastnice řízení a dospěl k závěru, že napadeným rozsudkem bylo porušeno ústavně zaručené stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 10. Ústavní soud předesílá (a zdůrazňuje), že předmětem přezkumu jsou pouze závěry Nejvyššího správního soudu o opožděnosti stěžovatelovy zásahové žaloby. Nelze v této fázi zkoumat zákonnost vybrání a zadržování kauce z pohledu dodržení ústavněprávních mezí. 11. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se závěrem Nejvyššího správního soudu, že jeho zásahová žaloba byla podána opožděně, neboť nebyla podána do dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o nezákonném zásahu dozvěděl. Tento závěr obsažený v napadeném rozsudku Nejvyššího správního soudu se opírá zejména o právní závěry vyslovené v rozsudku rozšířeného senátu ve věci EUROVIA. 12. Pro posouzení ústavní stížnosti je významné, že Ústavní soud v mezidobí rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci EUROVIA zrušil nálezem sp. zn. II. ÚS 635/18. I při zvážení argumentace obsažené ve vyjádření Nejvyššího správního soudu a vedlejší účastnice řízení k ústavní stížnosti, neshledal Ústavní soud důvod se od svých závěrů obsažených v uvedeném nálezu v nyní posuzované věci odchýlit, stejně jako to učinil v již citovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 1257/18 (věc STRABAG). 13. Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 635/18 rozsudek rozšířeného senátu ve věci EUROVIA zrušil proto, že jím Nejvyšší správní soud porušil ústavně zaručená práva tím, že dospěl k závěru o nutnosti počítat tzv. objektivní i subjektivní lhůtu k podání zásahové žaloby proti trvajícímu zásahu od počátku zásahu, na základě čehož posoudil žalobu jako opožděnou. V odůvodnění tohoto nálezu Ústavní soud konstatoval: "V řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. je důležité - ačkoliv rozšířený senát této tezi nepřál - rozlišovat různé typy zásahů a zohledňovat specifika tzv. trvajících zásahů ... V případě těchto zásahů obecně musí s ohledem na zá