IV.ÚS 1572/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 N 45/64 SbNU 551 Aplikace ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. po přijetí nálezu Pl. ÚS 29/11; Kritéria odškodnění v případě nemajetkové újmy způsobené průtahy v řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Miloslava Výborného - ze dne 6. března 2012 sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ve věci ústavní stížnosti L. M. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. října 2007 č. j. 21 C 164/2006-35, jímž bylo částečně vyhověno žalobě, kterou se stěžovatel po České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal zaplacení peněžité částky jako náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku průtahů v řízeních o výkon rozhodnutí vedených u Okresního soudu v Prostějově, proti potvrzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2008 č. j. 29 Co 34/2008-57 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011 č. j. 30 Cdo 40/2009-80, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jako vedlejší účastnice řízení. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Rekapitulace řízení před obecnými soudy 1. Včas podanou a z hlediska formálních náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. května 2011, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť měl za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i z příslušného spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 164/2006 vyplývá, že stěžovatel se žalobou proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal zaplacení částky 325 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 2. října 2006 do zaplacení. Tato částka měla představovat náhradu nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku průtahů v řízeních o výkon rozhodnutí vedených u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 14 E 1076/99 a sp. zn. 14 E 1077/99. 3. Průběh těchto řízení lze shrnout tím způsobem, že stěžovatel navrhl výkon rozhodnutí pro pohledávku ve výši 69 524 Kč prodejem movitých věcí (sp. zn. 14 E 1076/99) a pro pohledávku 68 680 Kč srážkami ze mzdy (sp. zn. 14 E 1077/99). Obě řízení byla zahájena na základě jeho návrhů dne 25. listopadu 1999, přičemž k nařízení výkonu rozhodnutí došlo v obou případech jednotlivými usneseními ze dne 30. listopadu 1999. V případě prvního řízení byl dne 6. března 2000 proveden soupis majetku povinného. Dne 10. března 2000 se povinný odvolal proti posledně uvedenému usnesení, k odstranění vad tohoto podání byl však soudem vyzván až 4. srpna 2003. Dražba sepsaných věcí se tak konala v říjnu 2004, tedy poté, co Krajský soud v Brně potvrdil usnesení o nařízení exekuce, přičemž získaná částka byla zaslána na účet oprávněného. V dalších měsících byly opakovány pokusy o provedení soupisu majetku, bylo však zjištěno, že povinný je nezaměstnaný a žádný majetek nemá, pročež došlo po sdělení této skutečnosti stěžovateli k zastavení výkonu rozhodnutí. Pokud jde o druhé řízení, usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo doručeno jak povinnému, tak jeho zaměstnavateli, který srážky v dalším období prováděl. Dne 4. září 2000 tento zaměstnavatel sdělil, že u něj povinný přestal pracovat, o čemž byl vyrozuměn i stěžovatel. Soud dál průběžně činil úkony ke zjištění, zda povinný pracuje. 4. Dne 16. července 2003 podal stěžovatel u předsedy Okresního soudu v Prostějově stížnost na průtahy v uvedených řízeních. Ten po prošetření situace dospěl k závěru, že v řízení vedeném pod sp. zn. 14 E 1076/99 došlo k průtahům nejméně od června 2002, kdy nebyly soustředěny podklady pro rozhodnutí o odvolání povinného, které proto ani nebylo předloženo nadřízenému soudu k rozhodnutí. Za tyto průtahy se omluvil. S ohledem na povahu řízení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, které pro soud prakticky končí nabytím právní moci usnesení o návrhu na nařízení a uvědoměním plátce mzdy, však v řízení vedeném pod sp. zn. 14 E 1077/99 žádné průtahy neshledal. 5. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobě částečně vyhověl rozsudkem ze dne 15. října 2007 č. j. 21 C 164/2006-35, kterým vedlejší účastnici uložil zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení od 27. listopadu 2006 do zaplacení. V rozsahu zbylé částky žalobu zamítl. Ve svém odůvodnění uznal, že v řízení vedeném pod sp. zn. 14 E 1076/99 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v průtazích v období od června 2000 do srpna 2003, což mělo za následek porušení práva stěžovatele na učinění úkonu v přiměřené lhůtě. Nečinnost soudu sice byla dána objektivními skutečnostmi v důsledku nedostatečného personálního obsazení exekučního úseku, to však nezbavuje stát odpovědnosti za ni, neboť ta je založena na objektivním principu. Při svém závěru o existenci průtahů současně přihlédl k celkové době řízení, které skončilo až právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu dne 14. ledna 2006. 6. Skutečnost, že Evropský soud pro lidská práva nepovažuje dané řízení za takové, jež má být urychleně vyřízeno, jakož i to, že stěžovatel vede po celé republice množství soudních sporů, nelze podle soudu prvního stupně považovat za důvody, pro které by jako dostatečné zadostiučinění postačovalo konstatování porušení práva stěžovatele. Vedení těchto sporů je nakonec jeho nezpochybnitelným právem, byť se může promítnout do hodnocení významu jednotlivých soudních řízení, a tím i do výše odškodnění. Po zohlednění všech kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, ale soud nepovažoval za opodstatněnou ani stěžovatelem uplatněnou částku 150 000 Kč, vztahující se k řízení vedenému pod sp. zn. 14 E 1076/99. Poukázal především na to, že na rozdíl od klasického nalézacího řízení závisí délka exekučního řízení do značné míry na solventnosti povinného, pročež při hodnocení existence průtahů nelze vycházet z celkové délky řízení, ale z toho, zda o návrhu na výkon rozhodnutí bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě a zda soud nadále činil v přiměřených lhůtách úkony, ke kterým byl povinen v rámci realizace nařízeného výkonu rozhodnutí. Soud (ani stát) ale není zodpovědný za to, že nařízený výkon rozhodnutí je neúspěšný. V dané věci došlo k průtahům až poté, co bylo bez zbytečné prodlevy rozhodnuto o nařízení výkonu rozhodnutí a byl proveden soupis majetku. Následně v roce 2004 byly vydraženy všechny věci ze soupisu majetku povinného z roku 2000 s výjimkou jedné, která byla rozhodnutím soudu vyloučena z exekuce. Stěžovatel tak nebyl poškozen ve svých právech domoci se na povinném částky, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen. I v dalším období přitom byly opakovaně činěny řádné kroky ke zjištění movitého majetku povinného. Při hodnocení významu tohoto exekučního řízení pro žalobce soud nakonec přihlédl i k tomu, že stěžovatel si v době, kdy koupil předmětnou pohledávku, musel být vědom, že vzhledem k v minulosti proběhnuvším exekucím proti povinnému bylo málo pravděpodobné, že se svou pohledávkou bude plně uspokojen. Soud prvního stupně proto stanovil výši odškodnění na 10 000 Kč jako částku symbolizující určitou satisfakci za uvedený průtah, jež současně odráží malý význam tohoto sporu pro žalobce plynoucí z výše uvedených důvodů. 7. Závěrem svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že v případě řízení vedeného pod sp. zn. 14 E 1077/99 nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu, neboť návrhu na výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy bylo bez jakýchkoli průtahů vyhověno a výkon rozhodnutí byl bez zbytečného odkladu nařízen a doručen zaměstnavateli povinného, který pak srážky ze mzdy prováděl. Soud rovněž konal po oznámení zaměstnavatele, že povinný rozvázal pracovní poměr, když učinil řádné úkony k eventuálnímu zjištění nového zaměstnavatele. 8. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2008 č. j. 29 Co 34/2008-57, jimž tento soud neshledal odvolání stěžovatele opodstatněným. Podle jeho názoru soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav a věc skutkově správně posoudil. Pro stručnost tak odkázal na správné a vyčerpávající odůvodnění jeho rozsudku. 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, v němž poukázal na právní závěr Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož má být způsob stanovení majetkového zadostiučinění za morální újmu způsobenou průtahy v řízení založen na kritériu základní v