IV.ÚS 1574/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1574/24 ze dne 26. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. března 2024 č. j. 4 To 122/2024-36 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 9. února 2024 č. j. KZV 1/2023-153, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen "krajské státní zastupitelství") napadeným usnesením podle § 77b odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších přepisů, rozhodlo o změně důvodu zajištění konkretizovaných nemovitých věcí stěžovatele [zajištěných doposud podle § 79g odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán") ze dne 19. 5. 2021 č. j. KRPC-73628-178/TČ-2020-020080, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 20. 7. 2021 č. j. 4 To 321/2021-22] na zajištění nároku poškozené obchodní společnosti X (dále jen "poškozená") na náhradu škody způsobené jí zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se podle obžaloby dopustil stěžovatel. 3. Instanční stížnost stěžovatele proti usnesení krajského státního zastupitelství krajský soud napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že napadená usnesení jsou nepřiměřená, neboť cena zajištěných nemovitých věcí (podle odborného vyjádření jde o částku 32 052 505 Kč) je výrazně vyšší, než kolik činí aktuálně vyčíslovaná škoda, jež měla být způsobena trestnou činností, pro kterou byla na něj podána obžaloba (částka 20 760 320 Kč). Orgány činné v trestním řízení odkazovaly na úřední záznam policejního orgánu ze dne 16. 9. 2023 o telefonickém dotazu na znalce, který uvedl, že hodnota nemovitých věcí "má za roky 2022-2023 klesající trend, a to až o 20 % p. a., přičemž je predikováno pokračováni tohoto trendu v následující době". Z toho krajské státní zastupitelství dovodilo, že hodnota zajištěných nemovitých věcí klesla na necelých 65 % oproti době, kdy byly zajištěny. Odkaz na pouhé ústní sdělení znalce nemůže obstát z hlediska požadavků kladených na přezkoumatelnost rozhodnutí, zvláště se zřetelem k závažnosti důsledků zajištění majetku. Závěr o poklesu cen zajištěných nemovitých věcí neodpovídá obecně známému trendu vývoje cen na realitním trhu, který byl ve sledovaném období opačný. Z úředního záznamu se přitom výslovně podává, že "k upřesnění ceny obvyklé zajištěných nemovitostí by bylo nutné vypracovat nový znalecký posudek". 5. Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že nekriticky převzal závěry usnesení krajského státního zastupitelství, přičemž konstatoval, že obsah úředního záznamu "koresponduje s obecně medializovanými zprávami o poklesu hodnoty nemovitostí, a to v letech 2022-2023". Krajský soud nesrozumitelně argumentoval, že "dané zjištění lze akceptovat, neboť k němu došlo ještě před návrhem zmocněnce poškozené, a to v rámci přípravného řízení". Stěžovatel se vymezuje rovněž proti závěru krajského soudu, podle kterého si může nechat vypracovat znalecký posudek na ocenění zajištěných nemovitých věcí a následně jej předložit v trestním řízení. Podle stěžovatele by posudek nebyl akceptován a povinnost řádného a přezkoumatelného ocenění zajišťovaného majetku tíží orgány činné v trestním řízení. 6. Krajský soud uvedl, že ze zajištěného majetku bude vedle náhrady škody "ve výši cca 21 000 000 Kč a hotovosti na pokladně ve výši cca 800 000 Kč" hrazeno i případné příslušenství, "tedy úroky z prodlení, které z těchto částek budou nemalé" (opětovně bez sebemenší snahy o jejich specifikaci, a to jak časovou, tak číselnou), dále náklady řízení a rovněž "poměrně vysoký peněžitý trest". Tato jeho úvaha však nekoresponduje s tvrzením, že cena zajištěných nemovitých věci je přiměřená k (samotnému) nároku na náhradu škody. 7. Závěrem stěžovatel rekapituluje, že zásah do svých základních práv napadenými rozhodnutími spatřuje v jejich nepřezkoumatelnosti, v nepřiměřenosti zajištění jeho majetku a způsobu, jakým se orgány činné v trestním řízení "vypořádaly" s aktualizací zjištěné hodnoty zajištěných nemovitých věcí, jakož i v délce trvání zajištění bez zohlednění běhu času, kdy se nároky na důvody tohoto zajištění postupně zpřísňují. Napadená rozhodnutí podle stěžovatele kolidují s judikaturou Ústavního soudu, kupř. nálezy ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 919/14 (N 225/75 SbNU 521), ze dne 21. 7. 2020 sp. zn. I. ÚS 818/20 (N 152/101 SbNU 64) a usnesením ze dne 28. 4. 2022 sp. zn. III. ÚS 275/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupený v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud předně připomíná, že již v nálezu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243) vyslovil tezi, podle níž je ústavní soudnictví vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních předpisů. Konstatoval, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení je proto nutno považovat, s výjimkou mimořádné situace, za nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Její možnost je tak v těchto souvislostech nutno vykládat restriktivním způsobem. Své místo má pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, vymyká-li se postup orgánů činných v trestním řízení zcela ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. 10. Dále Ústavní soud připomíná, že majetkové hodnoty zajišťované podle § 47 a násl. nebo § 79a a násl. trestního řádu představují majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a zajištění je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jde ovšem o opatření dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nejde tudíž o "zbavení majetku" podle čl. 1 odst. 1 věty druhé Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření, jež se týká "užívání majetku" podle odst. 2 tohoto článku (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 12. 1976 ve věci Handyside v. Spojené království, stížnost č. 5493/72, odst. 62). Skutečnost, že jde pouze o časově omezené opatření, však nevylučuje jeho způsobilost zasáhnout do ústavně zaručených práv osob. 11. Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v § 47 a násl. a § 79a a násl. trestního řádu Ústavní soud vychází z jejich smyslu a účelu. Zajištění nároku poškozeného na majetku obviněného podle § 47 a ná