IV.ÚS 1578/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1578/23 ze dne 14. 5. 2024 Spravedlivé rozhodnutí o výši výživného pro nezletilé dítě při použití § 916 občanského zákoníku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou, sídlem Jana Růžičky 1165/2a, Praha-Kunratice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. března 2023 č. j. 126 Co 1/2023-354, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) P. S., zastoupeného Mgr. Lucií Kindlmannovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 791/39, Praha 1 - Nové Město, a nezletilých 2) V. S. a 3) B. S., zastoupených opatrovníkem městem X, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. března 2023 č. j. 126 Co 1/2023-354 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. března 2023 č. j. 126 Co 1/2023-354 se ruší. III. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se vedlejšímu účastníkovi řízení 1) nepřiznává. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu se podává, že Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 8. 11. 2022 č. j. 27 Nc 12/2021-303 rozhodl o svěření nezletilých dětí pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do střídavé péče, o výživném k nezletilým dětem pro dobu před a po rozvodu manželství a o nedoplatku na výživném otce a matky. Okresní soud dále rozhodl o povinnosti rodičů nahradit náklady řízení státu. O výživném rozhodl tak, že otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 15 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé částkou 10 000 Kč měsíčně. Matce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 5 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé částkou 3 000 Kč měsíčně. Nedoplatek otce na výživném činil pro nezletilého 270 000 Kč a pro nezletilou 180 000 Kč. Nedoplatek matky na výživném činil pro nezletilého 90 000 Kč a pro nezletilou 54 000 Kč. Z provedeného dokazování před okresním soudem vyplynulo, že otec si ve společnosti, v níž je jediným společníkem, vyplácí mzdu v průměrné výši 9 306,25 Kč. Z druhé společnosti, v níž vlastní 50% podíl, nemá žádné příjmy. Dále má příjem z invalidního důchodu (11 338 Kč) a nájmu dvou bytů (18 117 Kč). Znalkyní byla hodnota obou společností oceněna na celkovou sumu 7 500 000 Kč, otec si z majetku společnosti hradí podstatnou část svých výdajů. Je vlastníkem pozemku, který nevyužívá, dále pozemků, na nichž má dva rodinné domy (v jednom z nich bydlí a druhý je zatížen věcným břemenem doživotního bydlení jeho rodičů), vlastní dva byty, které pronajímá. Jezdí na zahraniční dovolené. Náklady spojené s užíváním rodinného domu by s ním měla sdílet i jeho přítelkyně. Náklady na druhý dům hradí matka otce nezletilých. Otcem přiznané příjmy v daňovém přiznání pro rok 2021 měsíčně v průměru po zdanění činí 26 069 Kč. 3. Otec podal proti výrokům o výživném, dlužném výživném a povinnosti zaplatit státu náhradu nákladů řízení odvolání. Podle něj nebylo z rozhodnutí zřejmé, jakým způsobem soud určil výši výživného a v rozhodnutí nezohlednil, že děti jsou ve střídavé péči obou rodičů. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") dospěl k závěru, že odvolání otce je důvodné. Rozhodnutí okresního soudu změnil ve výroku II. tak, že otec je povinen přispívat počínaje dnem 1. 4. 2021 na výživu nezletilého částkou 7 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé částkou 6 000 Kč měsíčně; počínaje dnem 1. 7. 2022 a počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů na výživu nezletilého částkou 8 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé částkou 6 500 Kč měsíčně. Ve výroku III. změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že matka je povinna přispívat na výživu obou nezletilých počínaje dnem 1. 4. 2021 a počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů s tím, že výživné pro nezletilou činí 4 000 Kč. Ve výroku IV. změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že otec je povinen dlužné výživné za období od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2023 pro nezletilého v částce 176 000 Kč a pro nezletilou v částce 148 000 Kč zaplatit do 31. 12. 2023 a ve výroku V. tak, že matka je povinna dlužné výživné za období od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2023 pro nezletilého v částce 120 000 a pro nezletilou v částce 72 000 Kč zaplatit do 31. 12. 2023. Ve zbývajících částech tyto výroky potvrdil. 4. Krajský soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem, zčásti dokazování zopakoval (k tvrzením otce o zaplaceném výživném) a dokazování doplnil s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení napadeného rozsudku o potvrzení zaměstnavatelů otce a matky za rok 2022, oznámení České správy sociálního zabezpečení k aktuální výši invalidního důchodu, účetní deník jedné ze společností a lékařské zprávy o zdravotním stavu otce. Krajský soud neprovedl dokazování matkou navrženými důkazy k odhadu cen nemovitostí ve vlastnictví otce a hodnocením ekonomické situace společností, v nichž je otec společníkem. Tyto důkazy byly podle něj ve vztahu k předmětu řízení bez právního významu. 5. Okresní soud podle krajského soudu postupoval správně, když průměrný měsíční příjem otce určil podle § 916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."). Hodnota domů je nepodstatná, protože jeden užívá otec k vlastní potřebě a druhý je zatížený věcným břemenem doživotního užívání jeho rodičů. Otec je dále vlastníkem pozemku, který neužívá a dvou bytů, které pronajímá. Z jedné ze společností, v níž je společníkem, nevykazuje otec žádný příjem, společnost podle daňového přiznání hospodaří se ztrátou, podle tvrzení otce společnost hospodaří bez jeho osobní a finanční účasti. Pokud si otec, který je jednatelem a jediným společníkem ve druhé společnosti, určil výši vlastní mzdy, je potvrzení obsahující takto určenou mzdu nezpůsobilé prokázat skutečné příjmy otce. Hodnota podílu otce v obou společnostech svědčí o rozsahu jeho majetku, neprokazuje ale výši příjmů otce. I přes vážný zdravotní stav otce je třeba při rozhodnutí o výživném vycházet z jeho celkové ekonomické situace. Doložené příjmy neodpovídají rozsahu jeho zjištěného majetku. Krajský soud došel k závěru o výši výživného s ohledem na střídavou péči rodičů o nezletilé děti, na základě příjmu matky, fiktivního měsíčního příjmu otce a doporučené tabulky k určování výživného dětí zpracované Ministerstvem spravedlnosti. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka uvádí, že v průběhu řízení před obecnými soudy upozorňovala, že aplikace § 916 o. z. je pro otce výhodná, tento postup sám navrhl a nezaručuje spravedlivé rozhodnutí o výši výživného, neboť otec dosahuje mnohem vyšších příjmů. Zejména je třeba zkoumat, zda vykazovaná mzda odpovídá skutečnosti a výdělkovým možnostem povinného. Krajský soud však neprovedl stěžovatelkou navržené důkazy, nereagoval na námitku stěžovatelky, že se otec vzdává příjmu v jedné ze společností a nezabýval se celkovými majetkovými poměry otce. Soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na doplnění znaleckého posudku k zjištění příjmů otce a nevyhověl ani dalším návrhům na doplnění dokazování za účelem zjištění a posouzení majetkových poměrů otce. Soud nesprávně konstatoval, že důkazy týkající se majetku otce jsou k předmětu řízení bez právního významu. Při zjišťování majetkových poměrů je nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k celkové sumě jeho movitého a nemovitého majetku a způsobu života (životní úrovni). Stěžovatelka k tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 244/03 (N 53/33 SbNU 47). Stěžovatelka namítá, že krajský soud postupoval vadně při objasňování skutkového stavu, ale i při zajištění důkazů a jejich hodnocení. Soud své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, z rozhodnutí nevyplývá, proč při rozhodování o výživném nezjišťoval skutečné příjmy otce a proč nevzal v úvahu rozsáhlý nemovitý majetek otce, jehož existence byla v řízení zjištěna. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva podle § 75 odst