IV.ÚS 158/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 158/24 ze dne 17. 4. 2024 N 72/123 SbNU 289 K odměně advokáta za společné úkony při zastupování poškozených osob v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy, soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelů J. K., E. K. a V. K., J. K. a L. K. a S. B. a L. B., všech zastoupených Mgr. Janem Úlehlou, advokátem, sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2023 č. j. 4 To 488/2023-519, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2023 č. j. 4 To 488/2023-519 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2023 č. j. 4 To 488/2023-519 se zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní soud se k přezkumu rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení tradičně staví zdrženlivě. V nynější věci však Ústavní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů poškozených vzniklých přibráním zmocněnce v trestní věci. Krajský soud totiž nepřezkoumatelným způsobem vyloučil aplikaci § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a nevypořádal se s argumentací poškozených (stěžovatelů) ve stížnosti proti usnesení okresního soudu o nákladech řízení. 2. Stěžovatelé jsou rodinní příslušníci sedmnáctiletého motocyklisty, který zemřel při dopravní nehodě způsobené M. S. Okresní soud ve Strakonicích uznal M. S. (dále jen "odsouzený") vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku, uložil mu podmíněně odložený trest odnětí svobody v délce 12 měsíců se zkušební dobou v délce 24 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Okresní soud odsouzenému také uložil povinnost podle § 228 odst. 1 trestního řádu nahradit stěžovatelům jako poškozeným nemajetkovou újmu, prvnímu ze stěžovatelů (otec zemřelého) nahradit též škodu. Proti rozsudku okresního soudu se odvolali jak odsouzený, tak stěžovatelé. Krajský soud odvolání odsouzeného a většiny stěžovatelů zamítl. K odvolání prvních dvou stěžovatelů (rodičů zemřelého) pouze částečně zrušil původní výrok o náhradě nemajetkové újmy a znovu rozhodl tak, že výši této náhrady těmto stěžovatelům zvýšil. Ve výsledku tak soudy uložily odsouzenému povinnost nahradit nemajetkovou újmu jednotlivým členům rodiny zemřelého ve výši od 125 000 Kč do 500 000 Kč. 3. Stěžovatelé se po skončení trestní věci domáhali náhrady nákladů potřebných k uplatnění jejich nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy. Okresní soud o jejich návrhu rozhodl usnesením ze dne 30. 8. 2023 č. j. 5 T 21/2022-494. Z původně požadované částky 517 900,50 Kč soud sedmi nynějším stěžovatelům dohromady přiznal jen částku 76 288 Kč (ve výši od 12 919 Kč do 10 090 Kč u jednotlivých stěžovatelů). 4. Okresní soud upravil původně požadovanou částku několika směry. Pro nynější věc jsou podstatné dva. Zaprvé, okresní soud některé úkony advokáta při zastupování stěžovatelů označil za tzv. společné úhrnné úkony. Celkem šlo o pět úkonů právní služby: tři účasti u hlavního líčení před okresním soudem, sepsání odvolání a následně účast u veřejného zasedání v odvolacím řízení před krajským soudem. U těchto úkonů okresní soud vyloučil použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Okresní soud k tomu uvedl, že tyto úkony není možné účtovat každému poškozenému zvlášť (byť se snížením tarifní hodnoty podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu). Jde naopak vždy o jeden úkon učiněný vůči všem poškozeným. U těchto tzv. společných úhrnných úkonů pak zmocněnci přiznal také vždy jen jednu náhradu hotových výdajů. Zadruhé, okresní soud nepřiznal prvním dvěma stěžovatelům (rodičům zemřelého) náhradu nákladů za účast zmocněnce u výslechu obviněného a výslechu svědků v přípravném řízení ani náhradu nákladů za dostavení se k dalším výslechům svědků, které se nakonec nekonaly. Okresní soud k tomu pouze uvedl, že účast zmocněnce u výslechů v přípravném řízení nepovažuje za úkon, který by byl potřebný k účelnému uplatnění nároku poškozených v trestním řízení, protože v přípravném řízení se neřeší žádné nároky na případnou náhradu škody či nemajetkové újmy. Dále pouze dodal, že těžiště dokazování je dáno až v hlavním líčení, zmocněnec stěžovatelů se účastnil všech hlavních líčení a za účast na něm mu soud přiznal odměnu (právě u těchto úkonů však vyloučil okresní soud použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu, pozn. Ústavního soudu). 5. Proti usnesení okresního soudu se stěžovatelé bránili stížností. Okresní soud podle nich při rozlišování mezi tzv. společnými úhrnnými úkony a samostatnými úkony jejich zmocněnce vykročil z rámce advokátního tarifu. Ve stížnosti odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze, které ke stížnosti přiložili. V tomto usnesení vrchní soud totožný postup (byť v jiné věci) podrobně rozebral a označil za nesprávný. Stěžovatelé se také ohradili proti závěru okresního soudu o neúčelnosti účasti jejich zmocněnce u výslechů v přípravném řízení. Okresní soud tento závěr odůvodnil jen zcela paušálně, nevzal v potaz, že šlo o skutkově složitou věc, zejména co do průběhu nehody a zjišťování míry odpovědnosti odsouzeného za způsobení dopravní nehody. Účast zmocněnce (v dané fázi jen rodičů zemřelého mladíka) podle nich účelná byla. 6. Krajský soud stížnost v záhlaví uvedeným usnesením zamítl. K otázce tzv. společných úhrnných úkonů uvedl, že okresní soud správně rozlišoval mezi těmi úkony, které zmocněnec učinil jednorázově pro všechny poškozené a při kterých lze za jediného klienta považovat několik klientů se samostatnými nároky, a samostatnými úkony, které již zmocněnec realizuje vůči každému z poškozených zvlášť. Společné úhrnné úkony jsou podle krajského soudu typicky studium spisu, účast u hlavního líčení či veřejného zasedání, či porada s klienty. U těchto úkonů je proto namístě určit odměnu pouze jednou, bez ohledu na počet poškozených a bez použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Samostatné úkony jsou pak například příprava a převzetí zastoupení a uplatnění nároku na náhradu újmy. 7. Krajský soud uznal, že advokátní tarif tímto způsobem mezi různými úkony při zastupování více osob nerozlišuje. Okresním soudem zvolené řešení však plyne z ustalující se praxe nejen krajského soudu, ale též Vrchního soudu v Praze, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Na rozhodnutí těchto soudů, která podle něj tuto praxi potvrzují, v bodu 13 napadeného usnesení (tedy v části odůvodnění, kde se zabýval právě tzv. společnými úhrnnými úkony) též odkázal: "Ke shora uvedenému pak je správně odkazováno na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 4 To 617/2021, včetně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3118/20. Správně okresní soud odkazuje i na rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 198/23, dále pak rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 3771/2020, stejně jako na rozhodnutí III. ÚS 1255/18. Nutno je pak rovněž poukázat na rozhodnutí Vrchního soudu 7 To 59/2017. Dále je správně poukazováno na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci 4 To 306/2022". Nic dalšího k těmto rozhodnutím krajský soud nerozvedl. 8. K výhradám stěžovatelů ohledně nepřiznání nákladů zmocněnce za účast při úkonech na přelomu roků 2021 a 2022 pak krajský soud jednou větou uvedl, že se ztotožňuje se závěrem okresního soudu: tyto úkony nebyly účelné, neboť těžiště dokazování bylo až v hlavním líčení. II. Argumentace stěžovatelů 9. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu, které podle nich porušilo jejich ústavně zaručená práva podle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a rovněž porušilo čl. 2 odst. 2 Listiny. V otázce rozlišování mezi tzv. společnými úhrnnými úkony a samostatnými úkony při zastupování více osob krajský soud schválil postup, který nemá oporu v advokátním tarifu. Podle stěžovatelů jde o nepřípustný výklad, kterým krajský soud fakticky mění platnou právní úpravu. Na případy, kdy advokát zastupuje více osob, dopadá jednoznačné pravidlo v § 12 odst. 4 advokátního tarifu (tedy přiznání odměny za každou zastupovanou osobu sníženou o 20 %). Soud nemá možnost odměnu v tomto směru dále modifikovat, nemá k tomu zákonné zmocnění. Stěžovatelé upozorňují, že i podle usnesení Vrchního soudu v Praze, na které odkázali ve stížnosti, je správným postupem v podobných situacích použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Vrchní soud se navíc ve stěžovateli citovaném usnesení vypořádal i s odkazy na stejné rozhodnutí Ústavního soudu, na které se nyní odvolával krajský soud. Stěž