IV.ÚS 1580/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1580/16 ze dne 5. 12. 2016 N 231/83 SbNU 593 K rozhodování soudu o omezení svéprávnosti osoby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka - ze dne 5. prosince 2016 sp. zn. IV. ÚS 1580/16 ve věci ústavní stížnosti města Smečna, se sídlem ve Smečně, nám. T. G. Masaryka 12, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Kladně, Gorkého 502, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016 č. j. 24 Co 14/2016-244, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatele proti prvostupňovému rozsudku o neomezení svéprávnosti vedlejší účastnice a), za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a a) E. K., zastoupené stěžovatelem jako opatrovníkem, a b) Mgr. Davida Strupka, advokáta, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, jako vedlejších účastníků řízení. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016 č. j. 24 Co 14/2016-244 se ruší, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění I. Vymezení věci a podání účastníků 1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2016 č. j. 24 Co 14/2016-244 zastavil řízení o odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 10. 2015 č. j. 42 P 538/91-211, jímž bylo rozhodnuto tak, že se vedlejší účastnice a) jako posuzovaná neomezuje ve svéprávnosti, a současně byl změněn rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 12. 1980 č. j. 3 Nc 570/79-15, jímž byla podle tehdejších předpisů zcela zbavena způsobilosti k právním úkonům. Opatrovníkem posuzované [vedlejší účastnice a)] byl podle § 465 odst. 1 občanského zákoníku ponechán stěžovatel, který hájil její zájmy jako tzv. "veřejný opatrovník", s tím, že je oprávněn a povinen zastupovat ji ve všech právních jednáních. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. 2. Pro účely odvolacího řízení soud s odkazem na konflikt zájmů mezi posuzovanou a stěžovatelem jako hmotněprávním opatrovníkem ustanovil posuzované pro řízení vedlejšího účastníka b) jako kolizního opatrovníka, který vzal následně odvolání jménem posuzované v plném rozsahu zpět, a krajský soud napadeným usnesením odvolací řízení zastavil. V odůvodnění vyšel ze subsidiarity omezení svéprávnosti a premisy, že omezení je třeba stanovit pouze v rozsahu nezbytném k ochraně práv dané osoby. Odvolací soud zohlednil podmínky, v nichž posuzovaná v současné době žije, zvážil, zda jí bez omezení svéprávnosti reálně hrozí nějaká závažná újma, a dospěl k závěru, že není třeba omezit její svéprávnost, nýbrž postačí mírnější opatření v podobě jmenování opatrovníka podle § 465 odst. 1 občanského zákoníku. 3. Proti usnesení krajského soudu o zastavení odvolacího řízení se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 17. 5. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to jak ve vztahu vůči posuzované, tak i ve vztahu k němu jako hmotněprávnímu opatrovníkovi. Stěžovatel zdůrazňuje, že omezení svéprávnosti nelze vnímat a priori jako rozhodnutí pro dotčeného člověka negativní; v daném případě výhody omezení svéprávnosti významně převažují nad nevýhodami, neboť zdravotní (duševní) stav posuzované ohrožuje její majetková i osobnostní práva takovým způsobem, že je nutné ji chránit. 4. Odvolací soud se podle stěžovatele účelově vyhnul meritornímu projednání odvolání, navíc jej fakticky vyloučil z účasti na řízení, neboť na jím podané odvolání reagoval ustanovením kolizního opatrovníka [vedlejšího účastníka b)], který vzal odvolání jménem posuzované zpět, aniž by ji navštívil, shlédl či jinak kontaktoval. Kolizní opatrovník se přitom zjevně řídil předjímaným právním názorem odvolacího soudu, který byl v předchozím průběhu řízení sdělen i stěžovateli s upozorněním, že jeho právní názor neodpovídá nastavené rozhodovací praxi Krajského soudu v Praze. Bezprostředně poté, co stěžovatel sdělil soudu, že na odvolání trvá, byl ustanoven kolizní opatrovník, který učinil jediný procesní úkon - vzal podané odvolání zpět. Odvolací soud tedy nesprávně vyhodnotil, resp. vůbec nezkoumal skutečné zájmy posuzované a stejně jednal i kolizní opatrovník. Stěžovatel mimoto zmínil pochybnosti o dodržení platného rozvrhu práce, neboť současně podal odvolání ve věci pěti svých opatrovanců a o všech bylo rozhodováno týmž senátem (předsedou senátu) odvolacího soudu. 5. Vedlejší účastník b) ve vyjádření doručeném dne 28. 10. 2016 navrhuje odmítnutí ústavní stížnosti; zpochybňuje zejména její projednatelnost. Stěžovatel je veřejnoprávní korporací, a zatímco odvolání proti rozhodnutí okresního soudu podal výhradně jménem posuzované, ústavní stížnost podává jménem jejím i svým. Co do merita věci vyjadřuje přesvědčení, že byl oprávněn činit v řízení úkony jménem posuzované, mj. vzít zpět již podané odvolání - učinil tak v jejím zájmu. Krajský soud v Praze v podání doručeném dne 2. 11. 2016 poukazuje na své vyjádření ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 866/16 a s odkazem na odůvodnění svého rozhodnutí vyjadřuje přesvědčení, že v daném případě byly dány podmínky pro ustanovení kolizního opatrovníka i zastavení řízení pro zpětvzetí odvolání. Stěžovatel v replice doručené dne 9. 11. 2016 vyjadřuje nesouhlas s argumentací vedlejšího účastníka b) s tím, že na ústavní stížnosti trvá. II. Posouzení ústavní stížnosti 6. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel je podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") řádně zastoupen advokátem. Návrh byl podán osobou oprávněnou, neboť stěžovatelem je obec, která namítá zásah do práva na spravedlivý proces a ústavní stížnost podává obsahově nikoli v zájmu svém, nýbrž především v zájmu osoby, jíž byla ustanovena opatrovníkem. Ústavní stížnost rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; napadáno je rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení, proti němuž nejsou přípustné další opravné prostředky. Argumentace uplatněná v řízení o ústavní stížnosti je postavena na konfliktu v postupu zástupců posuzované - stěžovatele jako hmotněprávního opatrovníka a vedlejšího účastníka b) jako kolizního opatrovníka. Jako stěžovatel proto v řízení vystupuje hmotněprávní opatrovník a kolizní opatrovník má postavení vedlejšího účastníka řízení, stejně jako posuzovaná. 7. Ústavní soud za účelem rozhodnutí připojil spis Okresního soudu v Kladně vedený pod sp. zn. 42 P 538/91. Nezávisle na projednávané věci je u zdejšího soudu současně vedeno ještě řízení pod sp. zn. II. ÚS 866/16, jehož předmětem je přezkum usnesení o jmenování vedlejšího účastníka b) kolizním opatrovníkem posuzované. O ústavní stížnosti Ústavní soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť v intencích § 44 věty první zákona o Ústavním soudu by od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci. 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je povolán výhradně, pokud z jejich strany byla porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. 9. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. II.1 Odepření meritorního přezkumu věci 10. Obecný soud porušil základní právo stěžovatele (potažmo i vedlejší účastnice) na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zastavil-li odvolací řízení za situace, kdy stěžovatel jako hmotněprávní ("veřejný") opatrovník podal jménem posuzované odvolání proti rozsudku nalézacího soudu ve věci omezení (navrácení) její svéprávnosti, nicméně poté nově jmenovaný kolizní opatrovník (nikoliv opatrovník "veřejný") vzal podané odvolání rovněž jménem posuzované zpět. Odvolací soud měl ovšem podle závěru Ústavního soudu v duchu pravidel spravedlivého procesu projednat odvolání meritorně (nikoliv se meritornímu přezkumu vyhnout - navíc samosoudcovským procesním rozhodnutím), a to s přihlédnutím k povaze věci. Předmětem řízení je totiž esenciální otázka - omezení svéprávnosti člověka, který byl po desítky let zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům a není naprosto schopen samostatného života. Odvolací soud měl zohlednit, že hmotněprávní opatrovník (stěžovatel) působící dlouhodobě v této funkci vyjadřoval jménem posuzované setrval