IV.ÚS 1590/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1590/23 ze dne 19. 12. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. J., zastoupeného Mgr. Jiřím Maškem, advokátem, sídlem Pod Všemi svatými 427/17, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. března 2023 č. j. 96 Co 286/2022-695, a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. září 2022 č. j. 0 P 30/2021-637, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a M. D. a nezletilých M. J. J. a A. Z. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení obou v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Teplicích (dále jen "okresní soud") sp. zn. 0 P 30/2021 se podává, že okresní soud zamítl návrh stěžovatele na změnu výlučné péče matky na střídavou péči v týdenním intervalu (výrok I.). K návrhu matky zároveň zvýšil stěžovateli výživné na obě nezletilé děti (výroky II. a IV.), a to i zpětně. Ke splácení vzniklého nedoplatku stanovil měsíční splátky (výroky III. a V.). Okresní soud neshledal změnu poměrů nezletilých a rodičů za natolik podstatnou, aby odůvodňovala změnu péče. Dospěl k závěru, že stěžovatel nejevil v posledních třech letech o nezletilé výraznější zájem, což se mj. projevovalo i tím, že nevyužíval stanovené víkendy, aby se s nimi viděl, nezjišťoval si, jak prospívají ve škole nebo jaký je jejich zdravotní stav, nenavštěvoval jejich volnočasové aktivity ani se nezajímal o jejich běžný život. Stěžovatel v tomto ohledu zvýšil svoji aktivitu až v průběhu řízení o návrhu na změnu péče. Ačkoli avizoval svůj záměr koupit byt v místě bydliště nezletilých, žádné konkrétní kroky neučinil, neboť podle svých slov vyčkával až na výsledek soudního řízení. Stěžovatel tak nedal nezletilým příležitost, aby se na změnu poměrů pozvolna adaptovali, a to i tím, že by důsledně dodržoval styk v jemu stanovených víkendech. Okresní soud vyhodnotil stěžovatelův návrh na změnu péče jako účelovou procesní strategii vůči matce a jejímu návrhu na zvýšení výživného, což vyplývá i z jejich e-mailové komunikace. Okresní soud vzal rovněž v potaz názor nezletilých, kteří si změnu péče nepřáli, a to i z toho důvodu, že nevěřili slibům stěžovatele, neboť je v minulosti opakovaně zklamal. Při posuzování návrhu matky na zvýšení výživného okresní soud konstatoval, že s narůstajícím věkem obou nezletilých narůstají i výdaje na zajištění jejich potřeb, které dosud nesla převážně matka a její manžel. Jelikož se stěžovateli v uplynulých letech podstatně zvýšil měsíční příjem, soud návrhu matky vyhověl. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Změnu poměrů spatřoval zejména v tom, že od roku 2021 tráví polovinu pracovní doby v Č., tedy blíže nezletilým. Již v řízení před okresním soudem deklaroval, že si v místě bydliště nezletilých zakoupí či pronajme byt. 4. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích týkajících se péče o nezletilé. Mírné změny doznala pouze výše a výpočet výživného a nedoplatku na výživném. Ztotožnil se se závěrem okresního soudu, že nedošlo k podstatné změně poměrů obou rodičů s výjimkou změny zaměstnání stěžovatele. Stěžovatel podle krajského soudu neprokázal, že má skutečně zájem podílet se více na výchově nezletilých. Ačkoli opakovaně deklaroval svůj záměr pořídit si bydlení v místě bydliště nezletilých, místo toho si začal hradit bydlení v P. V tomto ohledu nedokázal rozptýlit obavu nezletilých, že by i nadále nemuseli dojíždět 250 km do jeho bydliště, čímž by byly ohroženy jejich kamarádské vztahy i školní docházka. Nezletilí se jednoznačně vyjádřili tak, že u stěžovatele za těchto podmínek nechtějí trávit více času. Namísto toho, aby stěžovatel investoval do rozvoje vztahu s nimi, a to jak časově, tak finančně, raději trávil dovolené se svojí partnerkou. Krajský soud uzavřel, že stěžovatel nenabídl konkrétní řešení úskalí případného svěření nezletilých do střídavé péče s ohledem na vzdálenost bydlišť obou rodičů. Za daných okolností proto nelze předvídat, jak by nezletilí ve střídavé péči prospívali a zda je skutečně v jejich nejlepším zájmu. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v tom, že napadené rozsudky nejsou dostatečně odůvodněny a nerespektují judikaturu Ústavního soudu, včetně jím nastavených kritérií. Soudům rovněž vyčítá, že nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování. Oba soudy podle něj pochybily, jestliže ztotožnily přání nezletilých s jejich nejlepším zájmem. Ačkoli stěžovatel chápe obavy nezletilých, soudy se nevypořádaly s dalšími rozhodnými skutečnostmi a pouze převzaly přání nezletilých. Podrobněji se nezabývaly ani vzájemným vztahem stěžovatele a nezletilých, přičemž z ničeho nevyplynulo, že by byl jakkoli narušený. Stěžovatel dále odkázal i na průběh předchozího řízení o úpravě péče o nezletilé v roce 2019. Během něj mj. předložil znalecký posudek, který upozorňoval na manipulativní chování matky nezletilých. 6. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že soudy nepovažovaly za podstatnou změnu okolností nové zaměstnání, které stěžovateli umožňuje trávit více času s nezletilými, a dále i jeho záměr zakoupit byt v místě jejich bydliště. Pro stanovení střídavé péče přitom není podstatné, zda nezletilí měli možnost si nové uspořádání poměrů vyzkoušet. Jsou to právě soudy, které mají rozhodovat v nejlepším zájmu dětí, nikoli realita všedních dní. Požadavek soudů na zkoušku navrhované péče je alibistický, neboť vede rodiče k tomu, aby jednali protiprávně, tedy v rozporu se soudně stanovenou úpravou styku s nezletilými. Soudy tak na stěžovatele kladou podmínky, které nemají oporu v zákoně, a to včetně nutnosti prokázat tzv. "skutečný zájem", ačkoli shledaly, že jsou oba rodiče způsobilí se o nezletilé postarat stejnou měrou. 7. Podstatným argumentem pro nevyhovění jeho návrhu na stanovení střídavé péče podle stěžovatele není ani vzdálenost jeho bydliště, neboť soudy nevysvětlily, proč tuto vzdálenost považují za překážku. Nevypořádaly se přitom ani se záměrem stěžovatele zakoupit byt v místě bydliště nezletilých. Stěžovatel nadále tvrdí, že matka dětmi manipuluje, což se projevilo i tím, že v minulosti mařila soudem stanovený styk. Návrh na výkon původního rozsudku nepodával proto, že nechtěl zatěžovat nezletilé. Ačkoli matka tvrdí, že nebrání styku stěžovatele s nezletilými i nad rámec rozsudku, jakmile se s předáním nezletilých zpozdí, okamžitě jej obviňuje z porušování rozsudku. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto nepřezkoumává běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci je tudíž v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, že je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Takovou vadou může být například extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěným skutkovým stavem [viz např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1604/13 (N 78/73 SbNU 387)]. 10. Ve věcech péče o nezletilé Ústavní soud obecně zastává zdrženlivý přístup, neboť jsou to zásadně opatrovnické soudy, které jsou účastníkům řízení