IV.ÚS 1596/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1596/23 ze dne 15. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Radimem Ševčíkem, advokátem, sídlem Zámecké náměstí 24, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2023 č. j. 3 To 50/2023-66 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2022 č. j. 72 Nt 31001/2022-54, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z důvodu tvrzeného porušení jeho práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud"), sp. zn. 7 T 19/2021 se podává, že stěžovatel byl rozsudkem okresního soudu ze dne 15. 4. 2021 č. j. 7 T 19/2021-202, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 23. 8. 2021 č. j. 6 To 188/2021-238, uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 2. 2022 č. j. 7 Tdo 111/2022-285 odmítl. Trestné činnosti, pro kterou byl stěžovatel pravomocně odsouzen, se podle skutkových zjištění obecných soudů dopustil tím, že jako řidič motorového osobního vozidla čelně pravým předním rohem vozidla narazil do chodce a způsobil mu vážná zranění, jimž poškozený po převozu do nemocnice podlehl a zemřel. Podle znaleckého posudku znalce Ing. Miroslava Škandery, MBA (dále jen "znalec Škandera") přebíhal chodec pozemní komunikaci zleva doprava. Stěžovatel tak měl rozhled, dostatek času reagovat a přizpůsobit rychlost jízdy. 3. Stěžovatel posléze podal k okresnímu soudu návrh na povolení obnovy řízení. V něm namítal, že nalézací soud vycházel ve svých závěrech o vině prakticky jen ze znaleckého posudku znalce Škandery, který nepřipustil možnost, že by mohl chodec do vozovky vstoupit z pravé strany z pohledu směru jízdy stěžovatele, přičemž tento závěr dostatečně neodůvodnil. V této souvislosti stěžovatel poukázal na to, že nebyl znám ani dosvit světel a vzdálenost, na kterou mohl chodce spatřit, přičemž znalec Škandera na tyto výtky nebyl schopen adekvátně reagovat ani ve své výpovědi u hlavního líčení. Stěžovatel žádost o obnovu řízení opíral o závěry znaleckého posudku, jenž k jeho žádosti zpracoval znalec Ing. Andrej Haring (dále jen "znalec Haring"). Posudek znalce Haringa jednoznačně potvrdil, že chodec mohl do vozovky vstoupit i zprava. To by pro stěžovatele představovalo náhlou a neočekávanou překážku a nemohl by dopravní nehodě zabránit. Znalec Haring sice zároveň připustil, že chodec mohl přicházet k vozidlu, které řídil stěžovatel, i z levé strany, oproti znalci Škanderovi ale dále uvedl, že údaje, které jsou k dispozici, nejsou pro jednoznačnou analýzu průběhu nehodového děje postačující. 4. Okresní soud napadeným usnesením stěžovatelův návrh zamítl, protože nevyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině stěžovatele, závěry o trestu nebo o správnosti výroku o náhradě škody. V podstatě stejnou obhajobu stěžovatel uplatnil již v průběhu trestního řízení. Znalecký posudek znalce Haringa jednoznačně nevyloučil závěry znalce Škandery. Jestliže ve znaleckém posudku není pracováno s novou skutečností a pouze se liší svým odborným názorem, který není jednoznačný a přesvědčivý, nemůže být způsobilý pro povolení obnovy řízení. 5. Následnou stížnost stěžovatele napadeným usnesením krajský soud zamítl jako nedůvodnou, přičemž přisvědčil odůvodnění okresního soudu. Dodal, že stěžovatel považuje za nový důkaz znalecký posudek znalce Haringa, kterým fakticky zpochybňuje úplnost závěru znaleckého posudku znalce Škandery, jenž byl proveden jako důkaz v původním řízení a opírají se o něj skutkové závěry učiněné soudem v původní věci a na jeho základě byl stěžovatel uznán vinným. Tento závěr má ale oporu i v dalších opatřených důkazech objektivního charakteru, z nichž znalec Škandera vycházel. Stěžovatelem nově předložený znalecký posudek není založen na nějakém nově zjištěném důkazu, nebo skutkové okolnosti, které nebyly známy v původním řízení. Od znaleckého posudku znalce Škandery se liší jen částečně jiným odborným názorem na posuzovanou nehodovou událost, který nebyl ani dostatečně a přesvědčivě argumentačně podložen. 6. Ze znaleckého posudku znalce Haringa není zřejmé jakým způsobem při variantě vstupu do vozovky a pohybu chodce směrem z pravé strany z pohledu řidiče vozidla by se tělo chodce pohybovalo po střetu, tak aby se ocitlo v místě jeho zjištěného dopadu po nehodě a zanechalo objektivně zjištěné krevní stopy zaznamenané v protokolu o nehodě v silničním provozu, jakož i zároveň všechny zjištěné deformace a poškození vozidla. Argumentace znalce Haringa je nepřesvědčivá, dostatečně nepodložená a budí dojem uměle navozené další varianty skutkového děje. Tuto variantu znalec Škandera jednoznačně vyloučil, přičemž svůj závěr srozumitelně a technicky přijatelným způsobem vysvětlil. Znalec Haring vyslovil názor, že i když jsou informace uvedené ve spisové dokumentaci z technického hlediska přijatelné, nejsou pro jednoznačnou analýzu průběhu nehodového děje postačující. Tento závěr ale učinil, aniž by specifikoval, v jakém směru jsou podklady ve spisové dokumentaci nedostačující. Konkrétně se zmiňuje pouze o tom, že není známý parametr dosvitu světla vozidla značky Lexus. Oproti znalci Haringovi znalec Škandera považoval informace a údaje plynoucí z doložených důkazů a taktéž zjištěné z technických parametrů vozidla, včetně dosvitu potkávacích světel vozidla, za dostačující pro podání znaleckého posudku a vyslovení znaleckých závěrů, o nichž nevznikly v průběhu řízení žádné důvodné pochybnosti. V původním řízení nevznikla ani potřeba tento znalecký posudek nijak doplňovat či zpracovávat nový znalecký posudek. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že krajský státní zástupce v původním řízení navrhoval posečkání s vypracováním znaleckého posudku a odročení veřejného zasedání anebo vrácení věci nalézacímu soudu k dalšímu řízení a uvedl, že bude nutné znalecký posudek přezkoumat z hlediska správnosti po technické stránce a porovnat ho se znaleckým posudkem znalce Škandery. Podle stěžovatele znalec Haring jednoznačně zpochybnil znalecký posudek znalce Škandery. Znalec Haring uvedl, že trestní spis neobsahuje dostatek materiálu k tomu, aby mohl být vypracován jednoznačný posudek a potvrdil, že chodec mohl do vozovky vstoupit i zprava, což by pro stěžovatele znamenalo náhlou a neočekávanou překážku. Stěžovatel předložil důkaz, který jednoznačně vyvrátil posudek znalce Škandery, na němž stojí a padá jeho odsouzení. Tím, že nebyla povolena obnova řízení, mu bylo odňato jeho právo na spravedlivý proces. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není další instancí v soustavě soudů, která by byla oprávněna vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Při svém rozhodování přezkoumává výlučně ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci jsou v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, k