IV.ÚS 1599/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1599/23 ze dne 26. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., t. č. ve Vazební věznici Praha Ruzyně, zastoupeného JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou, sídlem Nuselská 499/132, Praha 4 - Michle, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2023 č. j. 67 To 137/2023-146 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. března 2023 sp. zn. 2 PP 3/2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let, protože neshledal splnění podmínek stanovených v § 88 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Nepřisvědčil tomu, že stěžovatel svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Chování stěžovatele podle obvodního soudu výrazněji nevybočovalo z požadavků kladených na vězně. Rovněž bylo třeba přihlédnout k jeho trestní minulosti, neboť zvlášť závažný trestný čin, za jehož spáchání si opykává trest nyní, spáchal ve zkušební době předchozího podmíněného propuštění. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu zamítl. Zrekapituloval trestní minulost stěžovatele i průběh nynějšího výkonu trestu odnětí svobody. Shledal, že jeho žádosti o podmíněné propuštění nelze vyhovět pouze na základě bezproblémového chování ve věznici. Městský soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu, že u stěžovatele stále přetrvává vysoké riziko recidivy. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obvodní soud ani městský soud nepřihlédly k judikatuře Ústavního soudu, podle které je třeba každý výkon odnětí svobody chápat jako novou šanci. Opakovaná trestná činnost proto sama o sobě nemůže být důvodem vylučujícím podmíněné propuštění. V tomto ohledu rovněž upozornil na rozpory judikatury Ústavního soudu týkající se hodnocení trestní minulosti odsouzeného. Je proto nadlidský úkol vysvětlit, jak je možné, že žádosti recidivisty s 24 záznamy bylo vyhověno a stěžovateli ne. 5. Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, jak obecné soudy posoudily odměny, které v průběhu výkonu trestu odnětí svobody obdržel. Nezohlednily zejména to, že v posledních devíti měsících nebyl hodnocen kvůli úrazu a pracovní neschopnosti, nepřihlédly ani k tomu, že nebyl ani jednou trestán, účastnil se extramurálních aktivit mimo areál věznice, složil odbornou zkoušku, aby mohl pracovat na pozici kotelníka, byl mu stanoven program minimálního zacházení, svého jednání lituje atd. Neví, co víc by pro vyhovění žádosti měl udělat. 6. Městský soud se podle stěžovatele nevypořádal s jeho námitkami a argumentoval pouze obecnými frázemi, aniž by posoudil konkrétní okolnosti jeho věci, mj. jím předloženými sliby. Podstatným důvodem pro zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění bylo podle stěžovatele i aktuální podezření, že se měl v minulosti podílet na spáchání dalšího zvlášť závažného zločinu podvodu, což vyplývá ze zprávy Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování. Zohledňování trestní minulosti odporuje zákazu dvojího přičítání. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady k řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho úkolem proto není přezkum běžné zákonnosti a správnosti napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posouzení výhradně toho, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci je proto v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, že je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Tyto vady zároveň již nelze jiným předvídaným způsobem odstranit [viz např. nález ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 336/06 (N 56/44 SbNU 719)]. 9. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu neexistuje ústavně zaručené právo, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody [viz např. nálezy ze dne 13. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 575/21 nebo ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 989/22]. Jde o mimořádný zákonný institut, na základě kterého má soud možnost, nikoli povinnost, odsouzeného propustit, jestliže shledá, že dosud odpykanou částí trestu odnětí svobody bylo dosaženo nápravy pachatele a ochrany společnosti. V takovém případě je další výkon trestu nepotřebný a neodůvodněný. 10. Zákonné podmínky, které musí soud při rozhodování o žádosti odsouzeného posuzovat a které musí být kumulativně splněny, jsou stanoveny v § 88 odst. 1 trestního zákoníku. Kromě vykonání alespoň poloviny uloženého trestu (první podmínka) je nutné zkoumat osobnost odsouzeného z hlediska jeho polepšení (druhá podmínka), ale i budoucího předpokladu vedení řádného života (třetí podmínka). Ustanovení § 88 odst. 3 trestního zákoníku přidává další tři (fakultativní) podmínky, jde-li o osobu odsouzenou za zločin. U nich se přihlíží také k tomu, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu, zda se pokusil odčinit následky svého činu a jak přistupoval k výkonu ochranného léčení, pokud jej vykonával (viz nález sp. zn. IV. ÚS 575/21). 11. Posouzení uvedených kritérií je zásadně věcí soudcovské úvahy. Rozhodnutí však musí být přesvědčivé a předvídatelné. Svůj závěr o (ne)splnění podmínek pro podmíněné propuštění proto musí soudy přiměřeným způsobem odůvodnit. Odsouzenému má být v odůvodnění zamítnutí jeho žádosti vysvětleno (aniž by toto vysvětlení muselo být rozsáhlé), jakým způsobem by měl jednat, aby prokázal skutečné polepšení a aby od něj bylo možné očekávat, že povede řádný život. Každé zamítavé usnesení by tedy mělo obsahovat stručný návod pro odsouzeného, jaké konkrétní změny má provést (viz nález sp. zn. IV. ÚS 575/21). 12. Význam řádného odůvodnění je naléhavý zejména u druhé a třetí podmínky, které jsou objektivně obtížněji zjistitelné. Soudy u nich proto rozhodují pouze na základě určité míry pravděpodobnosti a vyslovují prognózu ohledně budoucího života odsouzeného na svobodě v případě předčasného propuštění. Z jejich povahy vyplývá, že je nutné vždy osobu konkrétního odsouzeného hodnotit individuálně, k čemuž si soudy musí obstarat dostatečné množství aktuálních podkladů a informací. 13. O polepšení může svědčit například účast odsouzeného na vzdělávacích a rozvojových programech, rozezná-li a reflektuje okolnosti, které v minulosti přispěly k páchání trestné činnosti, pracuje-li, přestože před nástupem nebyl dlouhodobě zaměstnán, zlepšuje-li své znalosti a schopnosti s cílem uplatnit se ve společnosti, získává-li náhled na svoji trestní minulost a lituje upřímně svého jednání nebo neporušuje-li ve výkonu trestu výrazně své povinnosti (například opakovaným užíváním omamných látek). Obecně ovšem není vhodné bez dalšího vycházet pouze z počtu získaných kázeňských odměn nebo uložených trestů, byť i to může zejména u delších trestů vypovídat o snaze o nápravu a osvojení pozitivních návyků. Pr