IV.ÚS 16/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 16/22 ze dne 1. 2. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. L., zastoupené JUDr. Jaroslavem Tkadlecem, advokátem, sídlem nám. 3. května 1877, Otrokovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2021 č. j. 55 Co 284/2021-353, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a M. Š. a nezl. V. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím došlo k zásahu do jejích základních práv zaručených v čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 32 odst. 4 Listiny, čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 8 odst. 1 Úmluvy. V ústavní stížnosti stěžovatelka podala návrh na odklad vykonatelnosti I. výroku napadeného rozsudku. 2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozsudku se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 14. 5. 2021 č. j. 66 Nc 2559/2020-327 svěřil vedlejší účastnici (dceru stěžovatelky a vedlejšího účastníka) do střídavé péče rodičů v intervalu jednoho týdne (I. výrok), rozhodl o výživném a dlužném výživném (II. výrok), zamítl návrh stěžovatelky na nařízení předběžné vykonatelnosti rozsudku (III. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (IV. výrok). Po provedeném dokazování obvodní soud vyšel ze zjištění, že vedlejší účastnice se narodila mimo manželství rodičů, kteří spolu žili ve společné domácnosti do června roku 2020, poté se stěžovatelka společně s nezletilou odstěhovala ze společné domácnosti do O. Následně bylo soudem vydáno předběžné opatření, kterým bylo stěžovatelce uloženo, aby se zdržela změny bydliště vedlejší účastnice. Od července roku 2020 doposud je vedlejší účastnice v péči vedlejšího účastníka a probíhá styk se stěžovatelkou. Stěžovatelka je zaměstnána jako pornoherečka s příjmem okolo 30 000 Kč měsíčně. Trpí posttraumatickou poruchou, bere antidepresiva, která nebere, má-li vedlejší účastnici v péči. Otec má vyživovací povinnost pouze k vedlejší účastnici, má středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje jako elektrotechnik s příjmem okolo 30 000 Kč měsíčně a žije s vedlejší účastnicí a se svou novou partnerkou. Po právní stránce obvodní soud věc posoudil podle § 906 násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a vedlejší účastnici svěřil do střídavé péče rodičů, neboť to podle jeho názoru odpovídalo jejím nejlepším zájmům, když vedlejší účastnice má právo na oba rodiče a v péči rodičů nebyly shledány žádné zásadní závady. Vzájemné obviňování rodičů je neopodstatněné, oba jsou podle obvodního soudu schopni řádně o vedlejší účastnici pečovat. 3. K odvolání vedlejšího účastníka městský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu tak, že vedlejší účastnici svěřil do péče vedlejšího účastníka, rozhodl o výživném a dlužném výživném (I. výrok) a o náhradě nákladů řízení (II. výrok). Městský soud v odůvodnění zejména zrekapituloval vyjádření kolizního opatrovníka vedlejší účastnice, které podal k odvolání vedlejšího účastníka. Z vyjádření mimo jiné vyplynulo, že všechna podání stěžovatelky proti vedlejšímu účastníkovi o jí tvrzeném domácím násilí byla Policií České republiky odložena. Osobní život stěžovatelky podle kolizního opatrovníka plně odpovídá její profesi. Jde o velmi nestabilní prostředí, v němž se plánuje minimálně. Stejně tak hodnotí kolizní opatrovník partnerské svazky stěžovatelky a četnost změn jejího bydliště. Stěžovatelka podle kolizního opatrovníka mylně informovala Úřad práce České republiky o své převažující péči o vedlejší účastnici tak, aby jí byla zachována výplata rodičovského příspěvku. Současně podnikla kroky směřující k výplatě vyšší částky v kratším časovém období, než bylo původně stanoveno. Dle informací ze sociálních sítí má stěžovatelka zdravotní problémy, v jejichž důsledku u ní došlo ke krátkodobému kolapsu. Vedlejší účastník si naopak podle kolizního opatrovníka dojednal se svým zaměstnavatelem úpravu pracovní doby tak, aby se mohl převážnou část dne věnovat péči o vedlejší účastnici. Ze všech těchto důvodů kolizní opatrovník setrval na svém původním vyjádření s tím, že vedlejší účastnice má zůstat v péči vedlejšího účastníka a stěžovatelce má být umožněn styk v rozsahu od pátku do neděle jednou za 14 dnů. 4. Z výpovědi vedlejšího účastníka městský soud zjistil, že i po vydání rozsudku obvodního soudu vedlejší účastnice zůstala v jeho péči a stěžovatelka se s ní stýká jednou za 14 dnů od pátku do neděle. Žádal-li vedlejší účastník stěžovatelku o souhlas, aby se s vedlejší účastnicí mohli přestěhovat do jiného bytu v dané lokalitě (vedlejší účastník uvádí, že šlo o byty ve vzdálenosti 170 m), stěžovatelka před městským soudem uvedla, že s tím nesouhlasila, neboť se sama považuje za vychovatelku vedlejší účastnice. Městský soud dále zjistil, že stěžovatelka v době jeho rozhodování bydlí ve Z., práci si podle svého tvrzení vybírá s ohledem na péči o vedlejší účastnici, často ale pracuje v Brně nebo po celé Evropě. To vyžaduje, že se musí dopravit na letiště a dále je jí zajištěna doprava do místa výkonu práce. Vedlejší účastnici si vyzvedává v pátek jednou za 14 dnů a v neděli ji vedlejšímu účastníkovi vrací zpět. 5. Po takto doplněném dokazování městský soud uzavřel, že v řízení bylo postaveno najisto, že vedlejší účastnice je prakticky po dobu roku a čtvrt v péči vedlejšího účastníka, ve které prospívá. Se stěžovatelkou jako matkou se stýká jednou za 14 dní během víkendu. Vedlejší účastník přizpůsobil svůj život potřebám nezletilé zkrácením pracovní doby, žije společně s přítelkyní, která v době jeho pracovních povinností zajišťuje péči o vedlejší účastnici, s níž má dobrý vztah. Sama stěžovatelka přitom podle městského soudu uvedla, že se léčí na psychiatrii, ovšem léky bere podle vlastního uvážení. Z toho městský soud dovodil, že vzhledem k věku dvou let vedlejší účastnice je taková situace přece jen rizikem, neboť vedlejší účastnice může být ohrožena zdravotní indispozicí stěžovatelky, byť v její péči nebyly jinak shledány zásadní nedostatky. Městský soud rovněž nepřehlédl, že stěžovatelka bez toho, že by o vedlejší účastnici osobně pečovala, dlouhodobě pobírala rodičovský příspěvek a z něj pro vedlejší účastnici poukazovala pouze 1 000 Kč a zbytek si ponechávala pro sebe, byť pracovala. Argumentace vedlejšího účastníka, že zájem stěžovatelky o výchovu vedlejší účastnice je motivován hlavně finančně, je tak podle městského soudu věrohodná. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že u vedlejšího účastníka vyrůstá vedlejší účastnice ve stabilním bezproblémovém prostředí, shledal městský soud důvody pro její svěření do jeho péče. Městský soud nerozhodoval o úpravě styku mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí, neboť o ní nerozhodoval ani obvodní soud. Zásadní pro městský soud bylo zjištění, že styk mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí je dlouhodobě realizován od pátku do neděle jednou za 14 dnů, a apeloval na stěžovatelku a vedlejšího účastníka, aby styk alespoň v této míře zachovali s tím, že se mají rovnoměrně podílet na nákladech se stykem spojených. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka považuje rozsudek městského soudu za nepředvídatelný, překvapivý a nedostatečně odůvodněný. Městský soud podle ní změnil rozsudek obvodního soudu jen na základě účastnického výslechu obou rodičů, avšak tímto výslechem městský soud zjišťoval jen jejich aktuální poměry. Napadený rozsudek tak není odůvodněn způsobem, aby odůvodnění bylo možno považovat za řádné [stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na nález ze dne 1. 6. 2020 sp. zn. I. ÚS 3784/19 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz)]. Městský soud, ač rozhodnutí obvodního soudu změnil, se přitom nikterak zásadně neodchýlil od původních skutkových závěrů. Podle stěžovatelky ji její zdravotní stav v žádném případě neomezuje v možnostech péče o vedlejší účastnici. Měl-li městský soud jiný názor, měl v tomto ohledu vést dokazování. To však městský soud neučinil a ve svém důsledku nerozhodl v nejlepším zájmu dítěte (stěžovatelka odkazuje na nález ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 149/20). Městský soud ve svém rozhodnutí také nikterak neupravil její styk s vedlejší účastnicí a ten je tak ponechán na libovůli vedlejšího účastníka. III. Procesní předpoklad