IV.ÚS 1611/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1611/23 ze dne 5. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele S. A. T., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2023 sp. zn. 61 To 201/2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru Praha ze dne 26. 1. 2023 č. j. NPC-2245-530/TČ-2021-2200PR (dále jen "usnesení o zahájení trestního stíhání") bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. c) zákona 40/2009 Sb., trestní zákoník. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 27. 1. 2023 sp. zn. 0 Nt 2/2023 rozhodl, že se stěžovatel podle § 68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) téhož zákona bere do vazby, která se započítává od okamžiku omezení osobní svobody dne 25. 1. 2023 od 16:50 hodin. 3. Podle obvodního soudu existuje důvodná obava, že by se stěžovatel v případě ponechání na svobodě skrýval nebo uprchl, neboť je cizím státním příslušníkem, který žije s rodinou v Polské republice a v České republice nemá žádné vazby kromě souvisejících s trestnou činností. Zároveň je ohrožen trestem odnětí svobody od deseti do osmnácti let. Obvodní soud shledal naplnění předpokladů i pro tzv. předstižnou vazbu, neboť z povahy a okolností trestné činnosti vyplývá, že se jí měl stěžovatel dopouštět z finančních důvodů, a tedy k uspokojování svých životních a dalších potřeb. Stěžovatel patrně není schopen dosahovat příjmu jiným zákonným způsobem, a proto existuje obava, že bude trestnou činnost opakovat. Trestní stíhání je přitom vedeno na základě prozatím dostatečných zjištění získaných operativně pátracími prostředky o tom, že byl napojen na další obviněné osoby, které se podílely na zajišťování výroby, přechovávání a distribuci metamfetaminu. Obvodní soud rovněž dospěl k závěru, že účelu vazby nelze dosáhnout jinými opatřeními ani jejich kumulací. 4. Následnou stížností se stěžovatel domáhal zrušení usnesení obvodního soudu, přičemž namítal, že nejsou dány důvody vazby. Zejména nesouhlasil s právní kvalifikací trestného činu, pro který je stíhán, neboť byl v kontaktu pouze s jednou osobou. Rovněž namítal, že není ohrožen citelným trestem, že by se zdržoval v místě svého bydliště v Polské republice a že je schopen si obstarat finanční prostředky jinak než trestnou činností. Požadoval přijetí peněžité záruky a propuštění z vazby. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") se v napadeném usnesení ztotožnil se závěry a odůvodněním obvodního soudu, přičemž zdůraznil, že rozhodování o vazbě nemá za cíl presumovat vinu obviněného a je tedy vedeno v rovině pouhé pravděpodobnosti. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že dovoz léků obsahujících prekursor pseudoefedrinu a efedrinu nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, z něhož je obviněn. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. 11 Tdo 344/2017, podle kterého samotné léčivé přípravky obsahující látky, které lze považovat za prekursory, nelze považovat za prekursory ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013 (dále jen "nařízení o prekursorech drog"). Nejvyšší soud v tomto usnesení vycházel z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. 3. 2017 ve věci C-497/16. Stěžovatel se tedy trestného činu, ze kterého je obviněn, nemohl dopustit. V této souvislosti nesouhlasí se závěrem obvodního soudu, že teprve po provedení dokazování v hlavním líčení bude možné právní kvalifikaci spolehlivě vyvodit. Má za to, že ve světle usnesení Nejvyššího soudu může být stíhán maximálně pro přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 trestního zákoníku, čímž by však byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání do pěti let. Nejde tedy o citelný trest, který by odůvodňoval vazbu. Odůvodnění vzetí do vazby není dostatečně konkrétní a nevyplývá ze spisu, jedná se o pouhé domněnky obvodního soudu. Uvedenou argumentací se následně městský soud vůbec nezabýval, čímž založil nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady k řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. IV. Vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení, replika stěžovatele 7. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení a předložení spisu obvodního soudu sp. zn. 0 Nt 2/2023 . 8. Městský soud uvedl, že k projednávané věci nemá žádné další vyjádření a v plném rozsahu odkazuje na napadené usnesení. 9. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") se rovněž ztotožnilo s napadeným usnesením i usnesením obvodního soudu. K námitce stěžovatele týkající se nesprávné právní kvalifikace jeho jednání odkázalo na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022 sp. zn. Tpjn 301/2018 (R 3/2022), ve kterém je podrobně rozebrán výklad pojmu prekursor v souvislosti s trestnými činy podle § 283 a § 286 trestního zákoníku. Mimo jiné z něj vyplývá, že zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy lze za splnění dalších podmínek naplnit i neoprávněným nakládáním s léčivými přípravky obsahujícími efedrin nebo pseudoefedrin (II. výrok stanoviska). Toho se měl stěžovatel dopustit právě jednáním, které je podrobně popsáno v usnesení o zahájení trestního stíhání. K podpoře svých argumentů předložilo Městské státní zastupitelství Ústavnímu soudu rovněž Komparativní analýzu vybraných léčiv obsahujících pseudoefedrin (pseudoefedrin hydrochlorid nebo pseudoefedrin sulfát) a Efedriny Arény s primárním zaměřením na obsah a význam pomocných látek, kterou zpracovala Národní protidrogová centrála služby kriminální policie a vyšetřování. 10. Soudce zpravodaj následně zaslal výše uvedená vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. 11. Stěžovatel s argumentací městského státního zastupitelství nesouhlasí. Namítá, že stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2018 nepřekonává usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 344/2017, ale rozvíjí je. Stěžovatel má za to, že na jeho případ nedopadá II. výrok stanoviska. Vychází zejména z jeho bodu 74, podle kterého "splnění dalších podmínek" znamená, že pachatel přímo zneužije léčivý přípravek k získání prekursoru nebo jej opatří pro jiného s tím, že tato osoba z něj získá prekursor nebo jej použije k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky. Stěžovatel je však obviněn pouze z toho, že léčivé přípravky předával osobě, která je sama nepoužívala k získání prekursoru. Nesouhlasí ani s hodnocením městského státního zastupitelství, že lék Efedrina Arena 50mg není léčivým přípravkem ze své podstaty, neboť je registrovaným lékem v členském státě Evropské unie. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud je