IV.ÚS 1614/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1614/09 ze dne 9. 2. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného JUDr. Jarmilou Širilovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1364/20, proti usnesení Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, Policie České republiky ze dne 13. 3. 2009, č. j. OKFK-54-1/TČ-2009-29 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 21. 4. 2009 č. j. 4 KZV 12/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení shora označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. 2. Ústavní stížností napadeným usnesením o zahájení trestního stíhání Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, Policie České republiky (dále také "PČR") ze dne 13. 3. 2009 č. j. OKFK-54-1/TČ-2009-29 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1, odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), formou spolupachatelství podle ustanovení § 9 odst. 2 tr. z. Tohoto trestného činu se měl stěžovatel jako člen představenstva obchodní společnosti KARIMPEX, a. s., dopustit po předchozí vzájemné dohodě s dalšími představiteli uvedené společnosti v úmyslu obohatit společnost KARIMPEX, a. s., vylákáním prostředků od společnosti NLB Factoring, a. s., a to na základě smlouvy o provádění regresního factoringu pohledávek č. 52045/05, podepsané v Ostravě dne 14. 7. 2005 zástupci obou firem, a jejích dodatků. Stěžovatel po vzájemné dohodě s P. M., jako členové představenstva, a P. D., jako obchodní ředitel společnosti KARIMPEX, a. s., měli podle napadeného usnesení vystavovat či dávat pokyny zaměstnancům společnosti KARIMPEX, a. s., k vystavování duplicitních faktur a zajišťovat jejich doručení factoringové společnosti NLB Factoring, a. s., jež provedla jejich úhradu. Tím měli uvést společnost NLB Factoring, a. s., v omyl a ke škodě majetku společnosti NLB Factoring, a. s., obohatit společnost KARIMPEX, a. s., o 21.825.599,95 Kč. Tohoto jednání se měli obvinění dopustit s přímým úmyslem, neboť věděli, že svým jednáním mohou způsobit porušení zájmu chráněného trestním zákonem a takovéto porušení měli chtít způsobit. Stěžovatel usnesení o zahájení trestního stíhání napadl stížností, ve které namítal, že je uvedené usnesení zcela nepřezkoumatelné a postup policejního orgánu tedy nezákonný, neboť tak byla porušena jedna ze základních zásad garantovaných Ústavou České republiky - zásada stíhání pouze ze zákonných důvodů. Krajské státní zastupitelství v Ostravě však stěžovatelovu stížnost usnesením ze dne 21. 4. 2009 č. j. 4 KZV 12/2009 zamítlo jako nedůvodnou. 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti nejprve podrobně rekapituluje námitky, které uvedl ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání adresované Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, a návazně uvádí své výhrady k ústavní stížností napadeným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatel těmto rozhodnutím především vytýká, že všechna tři usnesení, kterými bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele a dalších dvou zmíněných obviněných jsou obsahově naprosto identická, až na označení osoby, která je stíhána ze spáchání daného skutku. Porušení svých základních práv a svobod pak stěžovatel spatřuje zejména v tom, že rozhodnutí stížnostního orgánu postrádá řádné odůvodnění a je proto podle jeho názoru zmatečné a nepřezkoumatelné a porušující tak jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Stěžovatel připomíná, že Ústavní soud v tomto směru opakovaně judikuje, že orgány jsou ve svých rozhodnutích povinny svá tato rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Podle názoru stěžovatele existuje v jeho případě mezi skutkovými zjištěními a právními závěry orgánů činných v trestním řízení extrémní nesoulad, napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a neposkytují dostatečné záruky, že napadená rozhodnutí nebyla vydána v důsledku libovůle a způsobem porušujícím stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. S ohledem na uvedená tvrzení stěžovatel v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení zrušil. II. 4. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 5. Meritum posuzované ústavní stížnosti představuje nesouhlas stěžovatele se zahájením trestního stíhání. Ústavní soud v této souvislosti upozorňuje, jak vyslovil již v nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, nález č. 78, str. 243 a násl.), že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tj. jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení, jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. 6. Z dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz/). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Tato kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesně právnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. 7. Ústavnímu soudu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Jedná se o procesní rozhodnutí, které s sebou jistě nese pro dotčený subjekt nepříjemné následky, avšak nemá povahu rozhodnutí, jež s konečnou platností zasahuje do jeho práv a povinností, které by byl Ústavní soud oprávněn věcně přezkoumávat. K posouzení tvrzení, zda předmětný skutek je trestným činem a zda naplňuje znaky daného trestného činu, jsou oprávněny orgány činné v trestním řízení, které v tomto ohledu budou provádět dokazování v dalších stadiích trestního řízení, v jehož rámci bude moci stěžovatel uplatnit všechna svoje procesní práva a námitky, týkající se skutkového stavu věci, zejména pak v řízení před obecnými soudy. Ústavní soud je v tomto směru povolán zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod, a to zásadně až po ukončení trestního řízení a po vyčerpání všech procesních prostředků, které obviněnému poskytuje trestní řád a jimiž může hájit svá práva. 8. Ústavní soud, vycházeje z výše popsaných mezí svého ústavněprávního přezkumu, konstatuje, že v posuzované věci byla podmínka uvedení základních náležitostí v napadeném usnesení PČR o zahájení trestního stíhání splněna, usnesení obsahuje všechny náležitosti upravené v ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."). Policejní orgán v jeho výroku dostatečně podrobně a nezaměnitelným způsobem popsal předmětný skutek, pro který jsou stěžovatel a další dva obvinění stíháni, přičemž z tohoto popisu vyplývá i forma zavinění. Předmětné usnesení obsahuje zákonné označení trestného činu, který je v předmětném skutku spatřován, a zjištěné skutečnosti, z nichž lze dovodit znaky skutkové podstaty stíhaného trestného činu. V odůvodnění usnesení jsou rozvedeny též skutečn