IV.ÚS 1628/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1628/21 ze dne 24. 8. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele I. K., t. č. ve Věznici Kuřim, zastoupeného JUDr. Stanislavem Hanákem, advokátem, sídlem Sv. Čecha 239/1, Třebíč, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2021 č. j. 3 To 84/2021-211 a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. února 2021 č. j. 1 T 44/2019-197, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Třebíči, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 4. 2019 č. j. 1 T 44/2019-96 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 7. 2019 č. j. 3 To 226/2019-115 uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se stručně uvedeno dopustil tím, že se bez závažného důvodu úmyslně vyhýbal nástupu výkonu trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl uložen ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 1 T 145/2016. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. 3. Ve shora uvedené trestní věci podal stěžovatel návrh na povolení obnovy řízení, který okresní soud v záhlaví specifikovaným usnesením podle § 283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl. Šlo přitom v pořadí již o druhý návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Jeho první návrh byl zamítnut usnesením okresního soudu ze dne 3. 6. 2020 č. j. 1 T 44/2019-146 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. 3 To 198/2020, neboť ve věci nebyly předloženy žádné nové důkazy či skutečnosti ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu, které by mohly odůvodnit povolení obnovy řízení. Svým druhým návrhem se stěžovatel znovu domáhal povolení obnovy řízení s tím, že jako nové důkazy ve smyslu § 278 trestního řádu navrhl výslechy MUDr. Richarda Kružíka, jeho praktického lékaře, a MUDr. PharmDr. Marka Frydrycha, Ph.D., jeho diabetologa. Dále požádal soud, aby si vyžádal lékařské zprávy jednak z neurologie ze dne 31. 10. 2018, a dále lékařské zprávy z doby, kdy se již nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Rovněž navrhl vyslechnout jako svědkyni svoji družku M. M. a nově namítal, že jednal na přímou radu svého právního zástupce. Okresní soud ve veřejném zasedání provedl důkazy mimo jiné lékařskou zprávou z neurologie od MUDr. Kateřiny Ningerové ze dne 31. 10. 2018 a dále lékařskými zprávami, které si vyžádal od MUDr. Richarda Kružíka a MUDr. PharmDr. Marka Frydrycha, Ph.D. Z nich vyplynulo, že stěžovatel byl na kontrole v diabetologické ambulanci naposledy dne 31. 7. 2018, u svého praktického lékaře dne 6. 10. 2018 a na neurologickém vyšetření u MUDr. Kateřiny Ningerové dne 31. 10. 2018. Z žádného důkazu nevyplynuly takové akutní potíže stěžovatele, které by odůvodňovaly jeho hospitalizaci nebo které by mu bránily v nástupu výkonu trestu. O návrhu stěžovatele na provedení důkazu vyžádáním lékařských zpráv z věznice o jeho zdravotním stavu, který učinil již v předchozích stadiích trestního řízení, rozhodl okresní soud tak, že se provádět nebude. Z uvedených důvodů okresní soud návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení zamítl s tím, že v řízení nebyly předloženy takové nové důkazy ani nebyly prokázány skutečnosti, které by byly způsobilé samy o sobě či ve spojení se skutečnostmi a důkazy soudu již dříve známými odůvodnit jiné rozhodnutí o vině či trestu. 4. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu krajský soud napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Ztotožnil se s odůvodněním usnesení okresního soudu a dále konstatoval, že otázkou, zda stěžovateli v nástupu výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 1 T 145/2016, bránily závažné důvody, se okresní soud podrobně zabýval již v hlavním líčení v dané trestní věci, dále v prvním řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a opětovně ve druhém řízení o obnově. Ve všech těchto řízeních přitom okresní soud, s jehož názorem se krajský soud ztotožnil, dospěl k závěru, že stěžovateli nebránily v nástupu výkonu trestu žádné důležité důvody ve smyslu § 337 odst. 1 písm. f) trestního zákoníku a že jeho zdravotní stav v době nástupu výkonu trestu nelze podřadit pod závažné důvody ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení. Krajský soud zdůraznil, že na těchto závěrech se ničeho nezměnilo ani v již druhém řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a že stěžovatel ani v průběhu celého trestního řízení, které skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, ani ve dvou řízeních o povolení obnovy řízení nepředložil žádné lékařské zprávy, z nichž by vyplývalo, že jeho zdravotní stav by mu bránil výkon trestu nastoupit. Krajský soud opětovně, jako ve svém předchozím rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení, uvedl, že okresní soud stěžovateli po dobu více jak půl roku dával možnost nastoupit výkon trestu a vyhnout se tak trestnímu stíhání, stěžovatel však tyto šance nevyužil, neustále znovu žádal o odklad výkonu trestu a nerespektoval pokyny a výzvy okresního soudu ani opakovaná upozornění, že jeho jednání může být posouzeno jako trestný čin. Krajský soud za této situace posoudil jako irelevantní námitku stěžovatele, že jednal podle pokynů své tehdejšího právního zástupce, tedy v dobré víře a ve skutkovém či právním omylu. Poukázal rovněž na to, že stěžovateli byla ihned po dodání do výkonu trestu poskytnuta potřebná lékařská péče. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že neměl nikdy šanci se obhajovat a mít spravedlivý proces např. v rozsudku okresní soud říká "obviněný není odborník a soud se domnívá, že zdravotní stav nebyl závažný". U první obnovy zdůrazňuje, že "doložený doklad je všeobecný". U druhé obnovy stěžovatel namítá, že i když byl svědkem odborník, soud v rozsudku rozhodl jinak. Nadále trvá na výslechu MUDr. Richarda Kružíka a MUDr. PharmDr. Marka Frydrycha, Ph.D., a odkazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se obnovy řízení a práva na spravedlivý proces. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 8. Obnova řízení podle § 277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, kdy tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účel