IV.ÚS 1632/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1632/23 ze dne 27. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. T., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem, sídlem Pravdova 1113, Jindřichův Hradec, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2023 č. j. 19 Co 269/2023-91, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Z. Ž., zastoupené JUDr. Michalem Stachem, advokátem, sídlem Na Hradbách 56, Jindřichův Hradec, a nezletilého M. T., zastoupeného opatrovníkem městem Jindřichův Hradec, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 11 Listiny základních práv a svobod a rovněž čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") změnil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") ze dne 20. 12. 2022 č. j. 9 P 110/2021-58 mj. tak, že výrokem II bodem 2) zvýšil výživné na nezletilého na částku 6 500 Kč (oproti okresním soudem stanovené částce 6 000 Kč). Nad rámec skutkových zjištění okresního soudu doplnil krajský soud dokazování o příjmech a výdajích obou rodičů. Za podstatnou změnu poměrů označil zejména nástup nezletilého do první třídy základní školy, což vedlo k prudkému nárůstu výdajů na jeho potřeby. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v tom, že napadený rozsudek není řádně odůvodněný. Není z něj zřejmé, jak se krajský soud vypořádal se zákonnými kritérii stanovení výše výživného. Stěžovatel namítá, že krajský soud nepřihlédl k míře osobní péče o nezletilého (průměrně 13 dnů v měsíci) a dostatečně nezohlednil ani výši příspěvku, který vedlejší účastnice (dále jen "matka") na nezletilého čerpá od rakouských úřadů, a to díky zaměstnání stěžovatele. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 5. Usnesením ze dne 14. 2. 2024 jmenoval Ústavní soud nezletilému vedlejšímu účastníkovi opatrovníka město Jindřichův Hradec. Následně vyzval krajský soud, matku a opatrovníka k vyjádření k ústavní stížnosti. 6. Krajský soud uvedl, že při stanovení výše výživného vycházel z relevantních ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (konkrétně § 913 odst. 1 a 2, § 915 odst. 1, § 923 odst. 1). Přihlédl k odůvodněným potřebám nezletilého i k majetkovým poměrům stěžovatele. K zohlednění rozsahu osobní péče stěžovatele o nezletilého zdůraznil, že nelze mechanicky vycházet pouze z počtu dnů, ale je třeba vzít v potaz, že stěžovatel nad rámec výživného ničím nepřispívá a veškeré náklady hradí matka. Během osobní péče o nezletilého jsou stěžovatelovy výdaje zvýšeny pouze o stravu. Stěžovatel dále neprokázal zvýšené náklady na regeneraci spojenou s jeho zaměstnáním. Krajský soud vzal naopak v potaz, že se s výkonem zaměstnání stěžovatele v zahraničí pojí vyšší výdaje. Do svých úvah zahrnul i rakouský příspěvek na dítě, což vyplývá z bodu 13 napadeného rozsudku. Krajský soud dospěl k závěru, že "čistý" měsíční příjem otce činí přibližně 42 000 Kč, čemuž odpovídá výše výživného 6 500 Kč, a to i podle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti. 7. Opatrovník se s napadeným rozsudkem ztotožnil. Zdůraznil, že potřeby nezletilého se od posledního rozhodování o výživném v roce 2019 výrazně změnily, zároveň vzrostly i příjmy stěžovatele. K rakouskému příspěvku na dítě doplnil, že jde o univerzální dávku, na kterou mají nárok všechny rodiny, které hradí sociální pojištění v Rakousku. Tuto dávku nelze zaměňovat s vyživovací povinností rodičů. 8. Vedlejší účastnice s ústavní stížností stěžovatele nesouhlasí. Má za to, že výpočet dnů, které nezletilý tráví u stěžovatele, není správný, předkládá proto vlastní rovnici, ze které vychází, že stěžovatel o nezletilého osobně pečuje v průměru 8,5 dne v měsíci. Pokud by krajský soud osobní péči stěžovatele a další okolnosti včetně rakouského příspěvku na dítě nezohlednil, bylo by výživné stanoveno na částku přibližně 10 000 Kč. K rakouskému příspěvku na dítě dále uvedla, že celou částku ukládá na spořicí účet nezletilého. I stěžovatel z tohoto příspěvku profituje, protože má díky němu daňové zvýhodnění. Zvýšení výživného o 500 Kč oproti okresnímu soudu považuje za zanedbatelné. 9. Ústavní soud následně zaslal vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel v replice předně zdůraznil, že vyjádření krajského soudu neodpovídá provedenému dokazování ani odůvodnění napadeného rozsudku. Když má nezletilého v péči, kupuje mu veškeré oblečení a obuv a obstarává i další jeho potřeby včetně sportovního vybavení a volnočasových aktivit. Z odůvodnění napadeného rozsudku dále není jasné, jaké závěry krajský soud vyvodil z rakouského příspěvku na dítě, neboť jeho výši pouze konstatoval bez jakýchkoli souvislostí. Nadto je třeba vzít v potaz, že matka uvedený příspěvek v době rozhodování okresního soudu ještě nepobírala. Ke zvýšeným nárokům na regeneraci pracovní síly uvedl, že nejsou důsledkem zhoršeného zdravotního stavu, ale souvisí s prevencí fyzického i psychického zdraví tak, aby své zaměstnání mohl vykonávat celý svůj produktivní život. Stěžovatel nesouhlasí s matčiným výpočtem průměrného počtu dnů, které osobně pečuje o nezletilého. Zároveň dodává, že rozsah doby nepředstavuje podstatu ústavní stížnosti, neboť jde pouze o to, že krajský soud nezohlednil míru této osobní péče. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto nepřezkoumává běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci je tudíž v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, že je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Takovou vadou může být například extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěným skutkovým stavem [viz např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1604/13 (N 78/73 SbNU 387)]. Ústavní soud zároveň připomíná svoji zdrženlivost při přezkumu rozhodnutí ve věcech stanovení výše výživného, neboť jsou to právě obecné soudy, které jsou účastníkům řízení nejblíže a jsou v nejpříhodnější pozici provést odpovídající dokazování a posoudit rozhodné aspekty dané věci. 11. V souvislosti s námitkami stěžovatele je třeba zdůraznit, že čl. 36 odst. 1 Listiny zakotvuje mj. požadavek na řádné odůvodnění soudních rozhodnutí. Smyslem odůvodnění je především seznámit účastníky řízení s tím, z jakých skutkových zjištění soud vycházel a na základě jakých úvah dospěl ke svým závěrům. Jeho nezbytný rozsah se odvíjí od předmětu řízení a povahy rozhodnutí, jakož i od návrhů a argumentů uplatněných účastníky řízení [blíže viz např. nálezy ze dne 26. 6. 2023 sp. zn. II. ÚS 297/22; nález ze dne 28. 3. 2023 sp. zn. III. ÚS 3272/22); ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 3755/17 (N 135/90 SbNU 227)]. V zájmu přesvědčivosti a přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí mají soudy reagovat na podstatné námitky účastníků, což však nevyžaduje podrobnou odpověď na každý argument [viz např. nález ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. III. ÚS 961/09 (N 207/54 SbNU 565)]. Akceptovat lze v určitých případech i vypořádání implicitní (viz např. usnesení ze dne 11. 3. 2014 sp. zn. II. ÚS 539/14). 12. Z napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a ta doplnil o aktuální údaje o p