IV.ÚS 1637/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1637/21 ze dne 24. 8. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. M. M. a 2. nezletilé B. Ch., obou zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 1. března 2021 č. j. 15 Co 3/2021-958 a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. října 2020 č. j. 0 P 127/2020-751, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Pelhřimově, jako účastníků řízení, a T. Ch., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva a svobody, jež jsou nezletilé stěžovatelce (viz k tomu závěr sub 11, dále jen "nezletilá") zaručeny čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, čl. 7 odst. 2, čl. 31, čl. 32 odst. 4, čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a které jsou zaručeny stěžovateli čl. 32 odst. 4 Listiny ve spojení s čl. 15 Listiny a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a dále čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy. 2. Současně stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, a to z důvodu, že je ohrožováno a rovněž porušováno právo na nedotknutelnost osoby (její fyzické integrity) na ochranu zdraví a že je to v rozporu s jejím nejlepším zájmem. 3. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově (dále jen "okresní soud") byl zamítnut návrh, kterým se stěžovatel jako otec nezletilé domáhal změny faktického bydliště nezletilé s určením, že toto bydliště je na adrese X a současně jím bylo rozhodnuto, že se za stěžovatele uděluje souhlas k očkování nezletilé proti meningokokům očkovací vakcínou Bexsero a Nimenrix a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. II. Argumentace stěžovatelů 5. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že napadenými rozhodnutími, resp. tím, že obecné soudy udělily za stěžovatele souhlas s očkováním nezletilé proti meningokokům, aniž by se vypořádaly se všemi relevantními argumenty, a aniž by pečlivě zhodnotily nejlepší zájem nezletilé, došlo k porušení jejich výše označených základních práv a svobod. Současně uvádějí, že ústavní stížnost doplní o podrobnou argumentaci do 14 dnů. 6. V obsáhlém doplnění ústavní stížnosti stěžovatelé podrobně popisují průběh soudního řízení, včetně obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí, upozorňují, že stěžovatel není odpůrcem očkování, ovšem u očkování proti meningokoku na základě obsáhlého studia a konzultací s lékaři dospěl k závěru, že očkování není v zájmu nezletilé, neboť rizika převažují nad přínosy, a vyjadřují přesvědčení, že obecné soudy řádně nevyhodnotily nejlepší zájem nezletilé, ale pouze nekriticky převzaly stanovisko praktické dětské lékařky, která je na daném očkování finančně zainteresována a která nezodpověděla všechny relevantní otázky, přičemž nebyla kvantifikována rizika spojená s očkováním a "neočkováním". 7. Dále stěžovatelé s poukazem na judikaturu Ústavního soudu týkající se výkladu pojmu "nejlepší zájem dítěte" namítají, že obecné soudy požadavkům z ní plynoucím nedostály, protože nekriticky přejaly stanovisko praktické lékařky, a navíc její tvrzení, že se s vážnými vedlejšími účinky očkování nesetkala, považují za nevěrohodné. V této souvislosti upozorňují na informaci Státního ústavu pro kontrolu léčiv o "podhlášenosti" nežádoucích účinků, přičemž se domnívají, že i tato lékařka tyto účinky nehlásí, a tvrdí, že s jejich bagatelizací lékaři se setkala řada rodičů. Kladou otázku, proč lékařka očkování nenabídla dříve, kdy by výše uvedené vakcíny byly pro nezletilou vhodnější s ohledem na její věk, a začala je nabízet až poté, kdy je začaly proplácet pojišťovny. Naznačují její možné ovlivnění farmaceutickými společnostmi, a nikoliv nezávislý a nestranný přístup vyvozují i z odkazu na Českou vakcinologickou společnost, neboť ta je podle Ligy lidských práv v konfliktu zájmů a nekriticky podporuje očkování. 8. Podle stěžovatelů se obecné soudy nevypořádaly s argumentem, že riziko vakcinace je vyšší než riziko nemoci, konkrétně pětinásobným rizikem úmrtí na Kawasakiho nemoc, kterou může způsobit vakcína Bexsero, než je riziko úmrtí na invazivní meningokokové onemocnění skupiny B. K posouzení rizik je navíc nezbytný znalecký posudek z oboru biomedicínská statistika, neboť jde o odbornou otázku, kterou si soud nemůže posoudit sám. Stěžovatelé argumentují i odlišným stanoviskem soudkyně Šimáčkové k nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 19/14 (N 16/76 SbNU 231; 97/2015 Sb.). Namítají, že riziko daného onemocnění je extrémně nízké, přičemž každé očkování představuje nepřirozený zásah do imunitního systému, a poukazují na varovný vysoký výskyt autoimunitních a neurologických onemocnění, které může souviset a také souvisí s očkováním. Upozorňují, že za nežádoucí účinek nenese nikdo odpovědnost a nezletilé neposkytne odškodnění, přičemž poukazují na informace z internetových stránek www.vakciny.net, týkající se nežádoucích účinků vakcín s tím, že se tyto mohou projevit v různém období. 9. Postoj stěžovatele, jak v závěru ústavní stížnosti uvádí, je dlouhodobě konzistentní a je založen na racionálních obavách o zdraví nezletilé, neboť vychází z informací o nežádoucích účincích vakcín, a jeho myšlení, přesvědčení a svědomí mu nedovoluje s očkováním souhlasit. Jde tak podle něj i o výkon práva ve smyslu čl. 15 Listiny. Zároveň jde o výkon práva na rodičovskou výchovu a péči, včetně péče o zdraví podle čl. 32 Listiny, kdy i Ústavní soud měl ve výše uvedeném nálezu [či nálezu ze dne 22. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 1253/14 ze dne (N 220/79 SbNU 527)] uznat právo rodičů na výjimku z očkování dětí. Uznává, že i u vedlejší účastnice jako matky nezletilé je přesvědčení, a to opačné, má ale za to, že je nutno přihlédnout k tomu, že to byl on, kdo na základě "širšího bádání" problém očkování nezletilé posoudil, přičemž informace o očkování hledal v dostupných zdrojích i za pomoci jiných lékařů, přičemž v kontextu práva dítěte na zdraví tam, kde přichází v úvahu více způsobů léčby, nebo kdy je výsledek léčby nejasný, musí být náležitým způsobem a ve vzájemných souvislostech posouzena všechna případná rizika a vedlejší účinky, což se nestalo. Podle stěžovatelů nedošlo k pečlivému posouzení rizik, čímž byl porušen nejlepší zájem nezletilé, postup opatrovníka byl povrchní a nevypořádání se s argumenty stěžovatele zakládá i porušení jeho práva na spravedlivý (sc. řádný) proces. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, ve kterém byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. 11. Ústavní soud rovněž posoudil oprávněnost stěžovatelů. Oprávněný stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti jako stěžovatelku rovněž nezletilou. K tomu konstatuje, že pro procesní účastenství nezletilé nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, kdy jde o věc, ve které proti sobě stojí či mohou stát zájmy stěžovatele a vedlejší účastnice (otce a matky) ve vztahu k nezletilé. Nezletilá v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupována na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilá v takové situaci nemůže být vtažena do řízení jedním z rodičů na jeho straně. Vzhledem k zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) oprávněného stěžovatele však nebylo nutné uvedené vady odstraňovat, nicméně v další části odůvodnění již bude k tomuto závěru přihlíženo. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmín