IV.ÚS 1638/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1638/23 ze dne 29. 2. 2024 N 37/122 SbNU 374 Význam stanoviska pléna Ústavního soudu pro rozhodování jednotlivých senátů; zveřejňování majetkových přiznání zastupitelů obcí a krajů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Ing. Michaely Brzobohaté, b) Jaroslava Havla, c) Pavla Schmidta, d) Josefa Veselého a e) Iva Boleslavského, všech zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2023 č. j. 30 Co 326/2021-257, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Řízení o ústavní stížnosti stěžovatele d) se zastavuje. II. Ústavní stížnost stěžovatelů a), b), c) a e) se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv zaručených v čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatelka a) je neuvolněnou místostarostkou obce V., stěžovatel b) je uvolněným starostou obce P., stěžovatel c) je neuvolněným starostou obce Č., stěžovatel d) je neuvolněným starostou městyse O. a stěžovatel e) je neuvolněným radním města J. Všichni stěžovatelé vykonávali své funkce již v období před 31. 12. 2020, kdy byla účinná úprava evidence oznámení o činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech a závazcích podle § 13 až 14c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném od 30. 6. 2018, tedy po nabytí účinnosti novel provedených zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb. 3. Jako veřejní funkcionáři podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů byli povinni podat oznámení o jiných vykonávaných činnostech, oznámení o majetku, který vlastnili ke dni předcházejícímu zahájení výkonu funkce, a majetku nabytému v průběhu výkonu funkce a oznámení o příjmech, darech a závazcích. Podle § 13 odst. 2 zákona o střetu zájmů se tato oznámení ukládala do registru oznámení o činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech a závazcích (dále jen "registr oznámení"), v němž byla podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů zpřístupněna každému bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu informací stanovených v § 14b odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. 4. Nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.) byl zrušen § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, který vymezoval rozsah nahlížení do registru oznámení pro veřejné funkcionáře uvedené v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, uplynutím dne 31. 12. 2020. Ústavní soud v tomto nálezu uvedl, že povinnost podávat oznámení v rozsahu vymezeném zákonem o střetu zájmů není sama o sobě neústavní a představuje přiměřený zásah do práva na soukromí také u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů (včetně neuvolněných funkcionářů malých obcí). Současně však zdůraznil, že následné "automatické" zveřejnění těchto informací prostřednictvím internetu bez jakékoli žádosti třetí osoby již neobstojí v testu přiměřenosti. 5. Důvod zrušení uvedené zákonné úpravy spočíval stručně řečeno v tom, že možnost anonymního nahlížení do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě - na rozdíl od nahlížení na žádost, která by obsahovala identifikační údaje o žadateli - neposkytuje dostatečnou záruku proti zneužití takto získaných údajů o majetkových poměrech veřejných funkcionářů, a je v rozporu se základním právem na ochranu před neoprávněným zveřejňováním osobních údajů zaručeným v čl. 10 odst. 3 Listiny. Ústavní soud odůvodnil odklad vykonatelnosti nálezu tak, že měl vytvořit "zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která bude již ústavně souladná". Neústavnost byla ovšem shledána "výhradně v neanonymním a zcela nediferencovaném elektronickém zpřístupnění majetkových oznámení u všech ‚politiků', nikoliv v rozsahu poskytovaných informací", neboť "z hlediska práva na informační sebeurčení není dán žádný přesvědčivý důvod pro rozlišení mezi jednotlivými skupinami veřejných funkcionářů" podle § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů (bod 158 citovaného nálezu). 6. Přestože byl nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17 vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 8. 4. 2020, s ohledem na odklad vykonatelnosti byl i poté ve stejném rozsahu každému zachován přístup k informacím o jednotlivých veřejných funkcionářích. Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") teprve 6. 11. 2020 omezilo tento přístup, a to v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020 č. j. 9 As 173/2020-32. 7. Právě v neomezeném zveřejňování oznámení a umožnění nelimitovaného anonymního přístupu do registru oznámení spatřují stěžovatelé porušení svého práva na ochranu soukromí. V tomto ohledu vytýkají ministerstvu, že po vydání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, byť v době, kdy trval odklad jeho vykonatelnosti, neučinilo po řadu měsíců žádné opatření k ochraně jejich ústavně zaručených práv. Žalobou proti vedlejší účastnici se proto každý z nich domáhal omluvy. Také požadovali zaplacení částky 45 000 Kč, jde-li o stěžovatelku a), částky 40 000, jde-li o stěžovatele c), částky 30 000 Kč, jde-li o stěžovatele b) a d), a částky 20 000 Kč, jde-li o stěžovatele e), jako náhrady nemateriální újmy. I/a. Rozsudek obvodního soudu a původní rozsudek městského soudu 8. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 29. 6. 2021 č. j. 10 C 180/2020-97 byla žaloba stěžovatelů zamítnuta, a to vůči každému ze stěžovatelů samostatným výrokem týkajícím se obou jimi uplatňovaných nároků (výroky I. až V.) a každému z nich byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení 420 Kč (výroky VI. až X.). 9. Obvodní soud dospěl k závěru, že ministerstvo se zpřístupněním oznámení nedopustilo nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci"). Ministerstvu nelze vytýkat, že v období od nabytí účinnosti § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, tj. od 1. 9. 2017, resp. v doplněném znění od 30. 6. 2018, do 11. 2. 2020, kdy byl nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17 vydán, postupovalo podle platného a účinného právního předpisu. 10. Správní orgán na rozdíl od soudu nemůže podat Ústavnímu soudu návrh podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, ani si nemůže sám posoudit ústavnost zákonné úpravy. V období po vydání uvedeného nálezu do 6. 11. 2020 byl zase postup ministerstva řádným, neboť ministerstvo nemohlo předčasně nepoužít ustanovení, jež byla zrušena až k 31. 12. 2020. Opačný závěr by byl v rozporu se závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10 (ST 31/59 SbNU 607; 426/2010 Sb.), že ke zrušení právního předpisu nálezem dochází s účinky ex nunc, ledaže Ústavní soud výslovně stanoví jeho vykonatelnost k jinému okamžiku. Možnost odkladu vykonatelnosti zrušujících nálezů by se stala nadbytečnou, pokud by orgány moci výkonné měly povinnost podle těchto nálezů postupovat ještě před datem jejich účinnosti. Nesprávný úřední postup ministerstva nelze spatřovat v tom, že střet práva na ochranu informací a zájmu na kontrole činnosti veřejných funkcionářů nevyhodnotilo jinak než Ústavní soud. 11. Dalším důvodem, pro který obvodní soud zamítl žalobu stěžovatelů v rozsahu všech uplatněných nároků, byla skutečnost, že žalobci neunesli povinnost tvrzení ve vztahu k zásahům, v nichž spočíval, resp. měl spočívat tvrzený nesprávný úřední postup. Stěžovatelka a) tvrdila, že nemá z celého systému dobrý pocit, je z něj vyděšená z důvodů, že dříve zadala chybně údaje, obává se opakované chyby a obecně namítala, že lidé řeší její majetek. Pro stěžovatele b) je hlavní pouze princip, že se jeho majetek měl rozebírat v hospodě, ale jiné zkušenosti nemá. Stěžovateli c) vadí, že jsou informace zveřejňovány, výslovně však potvrdil, že se jej zveřejňování fakticky nijak nedotklo. Stěžovatel d) výslovně potvrdil, že neměl žádný osobní problém se zveřejněním informací, pouze mu obecně vadí tento princip a to, že musí být opatrný. Stěžovateli e) se nelíb