IV.ÚS 1641/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1641/23 ze dne 31. 10. 2023 N 156/120 SbNU 237 Řádné odůvodnění usnesení o nepřiznání odkladného účinku správní žalobě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) Pavly Kolaříkové a 2) Ing. Marcely Klímové, zastoupených Mgr. Pavlem Starostou, advokátem, sídlem Štěpská 380, Vizovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2023 č. j. 29 A 28/2023-92, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Zlínského kraje, sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, a obchodních společností RM REZIDENT s. r. o. a REALIVIDA s. r. o., obou sídlem Nové Sady 988/2, Brno, obou zastoupených Mgr. Nikolou Koncerem, advokátem, sídlem Jasenice 1253, Vsetín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2023 č. j. 29 A 28/2023-92 v části výroku I, kterou byl zamítnut návrh stěžovatelky 1) na přiznání odkladného účinku žalobě, bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2023 č. j. 29 A 28/2023-92 se v části výroku I, kterou byl zamítnut návrh stěžovatelky 1) na přiznání odkladného účinku žalobě, zrušuje. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelky se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Magistrát města Zlín, odbor stavebních a dopravních řízení (dále jen "stavební úřad") rozhodnutím ze dne 4. 7. 2022 č. j. MMZL 082491/2022 povolil vedlejším účastnicím RM REZIDENT s. r. o. a REALIVIDA s. r. o. (dále jen "stavebník") odstranění stavby "Stávající objekt řadového RD X" a schválil stavební záměr "Výstavba bytového domu X". Stavební úřad zároveň uložil opatření na sousedním pozemku osobám, jejichž vlastnické právo či jiné věcné právo k pozemkům či stavbám bude tímto opatřením dotčeno. Proti rozhodnutí podaly obě stěžovatelky samostatná odvolání. Krajský úřad Zlínského kraje (dále jen "krajský úřad") rozhodnutím ze dne 24. 3. 2023 č. j. KUZL 21980/2023 rozhodnutí stavebního úřadu částečně změnil a ve zbytku je potvrdil. 3. Stěžovatelky se správní žalobou spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku domáhaly zrušení rozhodnutí krajského úřadu. Návrh na přiznání odkladného účinku podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.") odůvodnily tím, že byl schválen stavební záměr pro stavbu bytového domu čítajícího třicet dva bytových jednotek o objemu v dané ploše nevídaném. Po nabytí právní moci napadeného rozhodnutí bude možné navrhovaný stavební záměr bez dalšího uskutečnit. Stěžovatelky přitom po celou dobu namítaly nezákonnost a nesprávnost postupu správního orgánu ve správním řízení, mající výrazné dopady do jejich vlastnického práva. Bez odkladného účinku po nabytí právní moci napadeného rozhodnutí může dojít k zásahu do vlastnického práva stěžovatelek, neboť stavebník zahájí výstavbu a tu dokončí předtím, než krajský soud rozhodne o žalobě proti napadenému rozhodnutí. V případě, že by došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí, stavebník by postavil bytový dům bez povolení správního orgánu. Návrh na přiznání odkladného účinku byl součástí podání, které rovněž obsahovalo žalobu, dále rozvedenou v bodech 16. až 89. podání. 4. Krajský soud napadeným usnesením návrh stěžovatelek na přiznání odkladného účinku zamítl (výrok I) a rozhodl o povinnosti každé z nich zaplatit státu soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč (výroky II a III). Stěžovatelky podle něj nesplnily povinnost tvrdit a prokázat, že by výkon nebo právní následky rozhodnutí pro ně znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v tomto případě zejména stavebníkovi. Stěžovatelky uvedly obecná tvrzení o možnosti újmy na svých právech, která nijak nekonkretizovaly. Samotné tvrzení o nesprávnosti či nezákonnosti rozhodnutí správních orgánů či jejich jednotlivých výroků nemůže být důvodem pro přiznání odkladného účinku. Posouzení zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí je totiž předmětem řízení ve věci samé a svou retrospektivní povahou tak tato otázka nemůže naplňovat zákonný předpoklad způsobení relevantních následků ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud dále uvedl, že za daného stavu považuje za jediné rozumné řešení rozhodnout o žalobě přednostně, jak připouští § 56 odst. 1 s. ř. s. Toliko tak lze podle něj zajistit smysluplnost soudního přezkumu a současně zabránit vzniku další újmy, a to jak na straně stěžovatelek, tak na straně stavebníka z důvodu faktického (ne)provedení zvažované stavby. II. Argumentace stěžovatelek 5. Stěžovatelky tvrdí, že ve správním řízení opakovaně namítaly zahájení stavebních prací stavebníkem před vydáním příslušného povolení, "naddimenzovanost" navrhovaného stavebního záměru, nerespektování okolní historické zástavby, rozpor projektu se skutečným stavem a z něho vyplývající nemožnost umístění navrhovaného záměru v předkládaném rozsahu v daném místě. Tyto skutečnosti také uvedly ve správní žalobě, s níž spojily žádost o přiznání odkladného účinku. Zopakovaly, že všechny podstatné skutečnosti týkající se důvodnosti přiznání odkladného účinku vylíčily podrobně v bodech 16. až 89. žaloby. V daném případě je více než zřejmé, že případná újma stavebníka je pouze dočasná (odklad do doby přezkoumání zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí). Proto nemůže převážit nad nevratnou újmou hrozící stěžovatelkám z titulu jejich vlastnického práva k nemovitostem přímo sousedícím s pozemky, na nichž má být navrhovaný stavební záměr proveden. K tomu může stavebník přistoupit okamžitě. Při zjištění nezákonnosti vydaných správních rozhodnutí může být stavba už postavena, její odstranění bude komplikované a navrácení místa do původního stavu již nebude možné. Ze stejných důvodů stěžovatelky požadují přednostní projednání ústavní stížnosti. 6. Ve skutečnosti, že krajský soud na jednu stranu nepřiznal odkladný účinek žalobě z důvodu neunesení břemene tvrzení a prokázání újmy stěžovatelek, na druhou stranu však shledal důvody rozhodnout o žalobě přednostně, spatřují stěžovatelky projev soudní svévole. Takováto argumentace je podle jejich názoru nesrozumitelná. Jestliže krajský soud shledal závažné důvody pro přednostní projednání věci, lze z toho dovodit, že porušení práv v rozhodnutí krajského úřadu spatřuje. Stěžovatelky dále odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1230/21 a dodávají, že nemohou souhlasit se závěrem krajského soudu, že řádně netvrdily újmu, která jim hrozí, a nijak ji neprokázaly. Krajský soud se jejich důvody vůbec nezabýval, neboť se s nimi v napadeném usnesení nijak nevypořádal. Obecné soudy jsou při posuzování zákonných náležitostí podání povinny vycházet z celého jeho obsahu. Stěžovatelky rovněž nesouhlasí s tím, že jim krajský soud v usnesení stanovil povinnost zaplatit soudní poplatky za návrh na přiznání odkladného účinku, přestože je zaplatily vylepením kolkových známek. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní soud již v minulosti přezkoumával procesní rozhodnutí o návrhu na odkladný účinek a přistoupil i k jejich zrušení [např. nález ze dne 26. 4. 2005 sp. zn. II. ÚS 310/04 (N 93/37 SbNU 269) nebo nález ze dne 23. 9. 2013 sp. zn. IV. ÚS 4468/12 (N 167/70 SbNU 553), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/]. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpaly všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření dalšího účastníka a vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelek 8. Soudce zpravodaj vyzval krajský soud a dále vedlejší účastníky k vyjádření se k ústavní stížnosti. 9. Krajský soud ve svém vyjádření opakuje argumentaci v napadeném